Článek
Ve světové premiéře bude uveden film PSH Nekonečný příběh o legendární české raperské partě režiséra Štěpána FOK Vodrážky, snímek Miroslava Krobota Velká premiéra s Ivou Janžurovou, nový film Adama Sedláka Banger nebo česko-rakouský snímek Můj otec, kníže, který o někdejším českém ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi natočila jeho dcera Lila s Lukasem Sturmem.
„Ve stejné sekci Zvláštní uvedení bude mít evropskou premiéru film v koprodukci Dánska, USA a České republiky nazvaný Kuciak: Vražda novináře. V hlavní soutěži bude ve světové premiéře uveden film Beaty Parkanové Slovo natočený v česko-slovensko-polské koprodukci. Autorka filmu Chvilky se do Karlových Varů vrací s mimořádně sugestivním portrétem rodiny notáře Václava Vojíře, maloměstské morální autority, a jeho obětavé ženy Věry,“ řekl umělecký ředitel festivalu Karel Och. Hrdinové filmu během léta roku 1968 projdou těžkou zkouškou, hrají je Martin Finger a Gabriela Mikulková.
Vedle hlavní soutěže se na festivalu Karlovy Vary poprvé představí nová soutěžní sekce Proxima, prostor pro filmaře čekající na objevení i pro renomované autory hledající nové definice své tvorby. Na rozdíl od své předchůdkyně, soutěže Na východ od Západu, je Proxima otevřená tvorbě celého světa. Ve světové premiéře v ní bude uveden film Šimona Holého A pak přišla láska…Vypráví o šedesátnici Kristýně, která ztratila poslední kapku naděje, a tak se s dcerou Sárou vydává za kartářkou. Rok po Zrcadlech ve tmě natočil Šimon Holý další ryze nezávislý film o životních traumatech viděných z ženské perspektivy, tentokrát se silnou dávkou esoteriky navíc, uvádějí pořadatelé.
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech potrvá od 1. do 9. července. Cenu prezidenta festivalu dostane herec, dramatik, scenárista a režisér Bolek Polívka.
V tradici restaurovaných filmů bude pokračovat uvedením zásadního titulu československé nové vlny, filmové adaptace románu Milana Kundery Žert, kterou natočil v roce 1968 režisér Jaromil Jireš. Festival uctí ve svém programu nedávno zesnulou filmovou historičku Evu Zaoralovou, která byla dlouhá léta jeho uměleckou ředitelkou. Jako vzpomínku na ni uvede ve svém programu film Federica Felliniho Silnice, který sama označovala za klíčový pro svůj vztah k filmu, k italské kinematografii i pro své další profesní směřování.
