Článek
ČTK to řekl Petr Škoda z odboru investic a majetku pardubické radnice. Auta by severní částí ulice mohla začít jezdit od listopadu.
Firma převzala stavbu na začátku září. Odstraňovala žulové kývající se dlaždice, které byly nebezpečné pro chodce, cyklisty i auta. „Podle mého názoru byly dlaždice posazené na tvrdý poklad s nízkou vrstvou, dlažba nebyla pružná, ulamovala se. Asi to bylo nešťastné řešení projektu. Nevěděli jsme, co bude v podloží, všechno vyšlo perfektně. Brzy můžeme začít jezdit,“ řekl Rostislav Šindler z firmy Miros.
Cementobeton je proti asfaltu tužší, v něm těžká vozidla nevyjíždějí koleje, materiál déle vydrží. Povrch je méně hlučný, je světlý, což má další výhody. Nekumuluje se na něm tak teplo, není potřeba tolik svítit při stmívání, řekl Škoda.
„Beton se musí používat chytře. Poměrně s úspěchem ho používají ve Vídni, v zemích Beneluxu. Měl by být v extrémně namáhaných místech, v křižovatkách, na autostrádách, letištích,“ řekl Škoda.
Magistrát chce pilotní využití cementobetonu analyzovat. Spolupracuje s experty Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. V desce jsou zabetonovaná čidla, která budou snímat dva tři roky data z chování vozovky.
Výhodou je podle Škody to, že druhá, neopravovaná část Sladkovského ulice je asfaltová, je tedy možné na jednom místě sledovat vliv materiálu silnice na teplotní rozdíly ve městském prostředí.
Kvůli viklající se dlažbě se město soudí s firmou Syner, která v letech 2013 a 2014 opravovala třídu Míru, součástí rekonstrukce byla i Sladkovského ulice. Jako kryt stavební firma pokládala velkoformátovou žulovou dlažbu uloženou do štěrkového lože. Dlažba nápor dopravy nevydržela.
U administrativní budovy Magnum na třídě Míru, nedaleko Sladkovského ulice, jsou také rozbité žulové dlaždice. Tam město volí jiný způsob nápravy. Inspirovalo se v Brně. Stavební práce začnou na jaře příštího roku. „Dlaždice se vyjmou, vloží do betonového lože, čímž se zafixují včetně spár, neměly by být v pohybu,“ řekl Škoda.
