Hlavní obsah

Šéf Národního divadla o umění v čase nákazy: Snad se nezačneme jeden druhého bát

Foto: Televize Seznam

„Připravujeme zkoušky v omezenějším režimu, než je běžné,“ říká ředitel Národního divadla.

28. 3. 11:00

„Pokud nebudeme hrát do konce sezony, tak odhad ztráty je přes 180 milionů korun,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel Národního divadla Jan Burian.

Článek

Pořad Televize Seznam Moje místa bude za dva týdny slavit 100. vydání. Co dělají v době karantény osobnosti, které náš štáb provázely místy osudovými či oblíbenými?

Vloni touto dobou požádala redaktorka Blanka Kubíková několik umělců ze všech tří souborů Národního divadla, aby ji vzali v historické budově tam, kde to mají nejraději. Výsledkem byla exkurze od suterénu po střechu.

Ředitel Jan Burian štáb pozval do historické ředitelny i do reprezentačních prostor včetně prezidentské lóže. A také do hlediště, kam každý den rád zajde. Poslední dva týdny bohužel ne.

Teď se obří továrna na zážitky nuceně zastavila. Nejdřív přestala hrát, pak i zkoušet. Umělci přitom vyprávějí, že i když je něco bolí, na jevišti to přejde, mají to jako lék. Jak teď snášejí, že je Národní divadlo zavřené?

Jako většina spoluobčanů. Spousta z nich se snaží pomáhat. Třeba šitím roušek a různými aktivitami na sociálních sítích. Připravují se také na budoucí práci: učí se texty, noty, nové role, hudební party. Opakují si to, co musí umět, až zase budeme hrát. Cvičí zpěváci, muzikanti i tanečníci.

Video: Protančíme tím! Balet teď nesmí na jeviště, ale na špičkách zůstává. (Video: Národní divadlo)

Poslal jste jim povzbuzující dopis. Co z něj je „platné“ pro diváky?

Myšlenka, že tahle situace narušuje to nejdůležitější pro každou civilizaci. Tvořivou spolupráci, která probíhá mezi lidmi v menších i větších kolektivech. Vždyť čím se máme raději, tím jsme si blíž. Doslova i obrazně. A divadlo je místo, kde jsou si diváci a umělci velice blízko, kde spoluprožívají své osudy, bolesti i radosti. A tohle omezení naší obvyklé blízkosti, v divadle i životě, v nás může zanechat stopy nedůvěry. To nesmíme připustit.

Chci zaměstnance Národního divadla ujistit, že potřeba spolupráce a blízkosti se vrátí. Že bez ní bychom byli jaksi méně lidmi.

V historii jsme prožili i dramatičtější události, které jsme nakonec vždycky řešili spoluprací, a ne tím, že jsme se jeden druhého báli. Mám zprávy, že čím dál tím víc umělců se chce vrátit do divadla a zkoušet individuálně, chtějí, abychom jim dovolili v menších zkušebnách pracovat. Když muzikanti a zpěváci cvičí doma, mohou tím rušit sousedy. Pochopitelně nemohou přestat zpívat a hrát, stejně jako tanečníci tančit, takže s kolegy ve vedení připravujeme alespoň zkoušky v omezenějším režimu, než je běžné.

Foto: Národní divadlo

Garderobiérky šijí roušky na jevišti Národního divadla.

Jak budou zkoušky vypadat?

Nebudou hromadné. Rozbor textu, korepetice a cvičení muzikantů, omezeně i kondiční tréninky… Roušky už pro všechny zaměstnance máme, pro každého dvě. A od Ministerstva kultury jsme dostali zásilku dezinfekčních prostředků. A i lidé z techniky a středního managementu se hlásí, že chtějí pracovat, třeba uklízet sklady a dělat práce, na které není v rozjeté sezoně čas.

Málokdo chce jen tak sedět doma – to je dobrá zpráva, že v Národním divadle lidé pracují rádi.

Nechci rušit divadelní prázdniny

Jak velký zásah bude mít karanténa pro největší divadlo v zemi, které má čtyři scény: Národní a Stavovské divadlo, Státní operu a Novou scénu?

Jsme v rozpočtu extrémně závislí na vlastních příjmech, zejména ze vstupného. Teď je Státní opera čerstvě po rekonstrukci, ale v době, kdy byla naplno v provozu, dosahovalo celé divadlo až čtyřicetiprocentní míry soběstačnosti. Dotace z ministerstva nám pokryje velkou část mezd, na všechno ostatní včetně energií si musíme vydělat. Takže ten dopad bude dramatický.

Jsou jen dvě státní kulturní organizace, na které karanténa takto dolehne: Národní divadlo a Národní památkový ústav, který je také tolik závislý na příjmech ze vstupného, konkrétně z návštěv památek. To se bude muset řešit.

Na čem jste schopní ušetřit?

Na tom, že nehrajeme. Na energiích, na honorářích pro externisty od umělců až třeba po uvaděčky. Odhad ztráty, pokud nebudeme hrát do konce sezony, je přes 180 milionů korun.

Dopis, který napsal ředitel Jan Burian umělcům Národního divadla.

To, že se do prázdnin nezačne hrát, tipujete, nebo víte?

Zatím to oficiálně nikdo neřekl. I kdyby to tak bylo, nejsem moc příznivcem nápadu, aby se zrušily prázdniny dětem nebo v divadlech. Část lidí sice pracuje z domova, ale všichni jsou ve stresu. Jsem přesvědčený, že nejdůležitější ze všeho bude se co nejdřív vrátit k normálnímu rytmu života. Divadelní sezona má také nějaký rytmus, včetně všech příprav. Nepřijde mi fér poslat zaměstnance příští týden na dovolenou, když nikam kvůli karanténě nesmí a musí se učit s dětmi. Myslím, že návrat do běžných kolejí bude ve výsledku levnější, lidé budou radši a budou pracovat s chutí.

Posunutí divadelních prázdnin tedy neplánujete?

Uvidíme, jak se situace vyvine. Možná posuneme divadelní prázdniny tak, abychom začali zkoušet o několik týdnů dřív. Potřebujeme co nejdřív uvést premiéry, které jsme museli odložit.

Doporučuji všem chovat se k zaměstnancům maximálně korektně. Nikdo z nás tu situaci nezavinil. A není žádný důvod, aby se naše instituce rychle nevzpamatovaly - teď musíme být ukáznění a nechodit mezi lidi. Bude zavřeno dva tři měsíce, i kdyby půl roku.

A pak zase začneme hrát, stejně jako všichni začnou normálně žít. Nevěřím tomu, že se pak budou lidé bát vystrčit nos.

Premiéry přesuneme na příští sezonu

Na začátku března jste představili plány na novou sezonu, anoncovali jste 18 premiér. To zůstane?

Zůstane počet, ale v titulech budou změny. Předpokládáme, že některé premiéry přesuneme do příští sezony. A některé premiéry z příští sezony do sezony přespříští. Musíme plánovat na dva tři roky dopředu. Pracujeme s renomovanými umělci z domova i ze zahraničí a musíme sladit jejich pracovní kalendáře. Určitě víme, že se neuskuteční Szymanowského Král Roger ve Státní opeře, který měl mít premiéru 3. dubna, protože koprodukce s Polskem a Švédskem už se nedá dohromady. Naopak třeba premiéru Činohry Stát jsem já, která měla být v březnu, po krátkém zkoušení uvedeme v co nejbližším možném termínu v září.

Neodehraná představení prý nebudete nahrazovat, znamená to tedy, kdo několik měsíců sháněl vstupenky na stále vyprodanou Kytici, Audienci u královny, Labutí jezero, tak je bude shánět znovu?

Moc nás to mrzí, ale v tom ohromném počtu diváků jsme schopní nahradit představení jen předplatitelům, a i to jen s velkými problémy. Děkujeme všem divákům za pochopení a solidaritu, za jejich podporu. Děkujeme za příspěvky přes Mecenášský klub. Diváky, kteří si propadlé vstupenky schovají, čeká příjemné překvapení. O konkrétních benefitech zatím nechceme mluvit, protože nevíme, kdy tahle situace skončí.

Připomeňte si pořad Moje místa z Národního divadla. (Video: Seznam Zprávy)

Představení, která mají naplánovanou derniéru, už tedy diváci neuvidí? Třeba oblíbenou činohru Křehkosti, tvé jméno je žena?

Na to zatím neumíme odpovědět. Včera jsme se domluvili se všemi soubory, jak to bude vypadat s premiérami, pro stávající repertoár musíme počítat s několika variantami, protože nikdo nám zatím neřekne, kdy můžeme otevřít. Předprodej na září jsme posunuli o měsíc na 1. květen, abychom měli ještě prostor k nějakým změnám a úvahám, co budeme nabízet. Například zřejmě posuneme premiéru nového nastudování Prodané nevěsty do přespříští sezony, takže zatím v repertoáru zůstane stávající inscenace, která měla mít derniéru.

Na shledanou v hledišti!

Věřte, že na nic se v poslední době netěším víc.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené