Hlavní obsah

Šest let od zvratu na Ukrajině. Události na Majdanu den za dnem

Foto: Anna Klokun

Protesty v Kyjevě na náměstí Nezávislosti (takzvaném Majdanu) v lednu 2014.

Reklama

30. 11. 2019 9:28

Před šesti lety začal první brutální útok ukrajinských policejních složek proti demonstrantům na náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Hlavní město se nakonec změnilo v bojiště a protesty si vyžádaly přes sto obětí. Jak vypadal jejich několikaměsíční vývoj a jak vypadá Kyjev dnes?

Článek

Necelých osm set let nebyly slyšet. Naposledy se rozhoupaly v roce 1240, kdy byl Kyjev pod nadvládou mongolských Tatarů. Zvony Michajlovského Zlatovrchého chrámu totiž mají znít jen tehdy, když je Ukrajina v úzkých. Proto se jejich zvuk nesl nocí v polovině prosince roku 2013. Tou dobou totiž probíhal jeden ze zlomových momentů moderní Ukrajiny – takzvaný Euromajdan. Demonstrace, jejichž důsledky se projevují i šest let po jejich konání, tehdy nasměrovaly rozlohou největší stát geografické Evropy z ruského vlivu.

Celá akce začala 21. listopadu 2013 poté, co ukrajinská vláda oznámila, že pozastavila přípravy podpisu asociační dohody mezi EU a Ukrajinou. Na to zareagoval dvaatřicetiletý novinář Mustafa Najem, který skrze své sociální sítě začal svolávat protesty na večer téhož dne.

„A teď vážně. Kdo z vás se dneska do půlnoci odhodlá jít na Majdan? Like se nepočítá. Napište do komentářů „Jsem ready”. Jakmile nás bude víc než tisíc lidí, začneme přípravy,” napsal Najem na svůj Facebook.

Podle náměstí, na kterém se lidé začali shromažďovat, dostala celá revoluce přezdívku Majdan. Protestům se později říkalo také Euromajdan nebo Revoluce důstojnosti. Pravděpodobně ani Najem netušil, jakou lavinu událostí svými příspěvky vytvořil.

O tři dny později se k již protestujícím davům připojilo i mnoho studentů a demonstrace začaly nabírat masových rozměrů. Jen v Kyjevě vyšlo do ulic přes 150 tisíc lidí a demonstrace se začaly šířit i do dalších ukrajinských měst.

Demonstrace ještě zesílily poté, co tehdejší prezident Viktor Janukovyč na summitu EU v litevském Vilniusu 29. listopadu nepodepsal asociační dohodu s Evropskou unií. To vyvolalo negativní reakce a rozšíření protestů. Lidé vytvořili „živý řetěz“ z Kyjeva až k polským hranicím o délce cca 625 kilometrů.

V brzkých ranních hodinách následujícího dne byli protestující na náměstí Nezávislosti napadeni bezpečnostními složkami Berkut, které se pokusily demonstranty násilně rozehnat. Policisté totiž měli za úkol vytlačit protestující z Majdanu, aby bylo možné nainstalovat vánoční strom.

Foto: Anna Klokun

Demonstranti se během prvních fází protestů mnohokrát střetli s jednotkami Berkut.

Oběti se začaly schovávat na Michajlovském náměstí, kde také vznikaly první zdravotnické stany. Lidé zde pomáhali zraněným a nosili potřebné léky. Během tohoto brutálního zásahu bylo zraněno 145 lidí. Akce bezpečnostních složek však byla kontraproduktivní, místo uklidnění situace došlo ještě k větší podpoře demonstrujících. Události 30. listopadu se staly zlomovým momentem protestů. Z proevropských se změnily v protivládní. Následující den tak na Majdanu zněla hesla jako například „Janukovyče na vánoční stromeček”.

Začátkem prosince bylo v ulicích Kyjeva již přes půl milionu lidí a eskalovaly střety protestujících s pořádkovými silami. Hned 1. prosince se k akci připojili také evropští diplomaté. Místopředseda Evropského parlamentu Jacek Protasiewicz, bývalý europoslanec Jerzy Buzek nebo předseda strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński. Došlo k provokacím před budovou Administrace prezidenta Ukrajiny na ulici Banková, které skončily mlácením demonstrantů a novinářů Berkutem. Poprvé se ten den zapojili i takzvaní tituškové – provokatéři, kteří měli za úkol rozpoutávat násilné konflikty a šířit chaos. Protestujícím se nakonec podařilo obsadit budovu Kyjevské městské státní administrace.

Další násilný zásah policejních jednotek Berkut proběhl v polovině prosince. Celou noc z 10. na 11. prosince proto zvonily zvony Michajlovského Zlatovrchého chrámu. Ty přitom naposledy zazněly v roce 1240, když byl Kyjev okupován mongolskými Tatary. Podle tradice totiž mají bít jen tehdy, pokud je národ v úzkých. Na náměstí se na protest proti brutalitě scházeli lidé z celého města.

Vyhrocené situaci nepomohl ani fakt, že 17. prosince podepsal Janukovyč s ruským prezidentem Vladimirem Putinem smlouvu o ekonomické spolupráci. V reakci na to se na Majdan sjeli lidé z celé země. Ti často tvořili sto a vícečlenné skupiny. Právě díky číslu sto se jim začalo říkat „setniny”, podle kozáckých setnin, které byly dříve důležitou součástí ukrajinské armády.

Leden 2014, Hruševského ulice

Protesty neutichaly ani po Novém roce, a proto ukrajinský parlament 16. ledna 2014 schválil zákony, které výrazně omezily občanské svobody, což v praxi znamenalo variantu silového scénáře při potlačení protestů. Ten demonstrace kriminalizoval a ukládal tvrdé tresty jejich účastníkům. Zákony byly veřejností okamžitě označeny za diktátorské.

K dalšímu vyostření situace došlo 19. ledna, kdy protestující zaútočili na ukrajinský parlament. Tento den se zapsal do dějin jako Krvavý křest. V dvacetistupňových mrazech došlo k masových střetům mezi demonstranty a policií. Hořely autobusy, létaly zápalné lahve a oslepující granáty.

18. února 2014, Institutská ulice

Protestující byli vytlačeni zpět na Majdan. Během střetů bylo více než 20 lidí zastřeleno a přes 400 zraněno. V následujících dvou dnech se počet obětí dostal přes stovku a padlým se začalo přezdívat Nebeská setnina. Pro protestující se stali mučednickým symbolem.

Z kyjevských ulic se stalo bojiště.

Zatímco demonstranti úspěšně drželi své pozice na Majdanu, ozbrojenci v mezičase zahájili přípravu na „protiteroristickou operaci“. Večer 19. února začalo hořet sídlo aktivistů – Odborový dům. Během požáru zahynuli dva lidé.

Konec února, konkrétně 20. 2., se zapsal do ukrajinských dějin jako Masakr na Institutské ulici. Neznámí snipeři zahájili palbu do demonstrantů i policistů. Při střelbě zemřelo zhruba sto lidí, na jejichž počest byla později Institutská přejmenována na ulici „Nebeské setniny”. Po vzoru Kyjeva se tento název začal šířit i do dalších měst.

22. února 2014

Za konec Majdanu se považuje 22. únor 2014. Po třech měsících od začátku protestů uprchl Viktor Janukovyč do Charkova na východ Ukrajiny, odkud pokračoval do Ruska.

Ukrajinský parlament podpořil usnesení o odvolání Janukovyče z funkce prezidenta a předčasné volby byly vyhlášeny na 25. května 2014. V těch byl za předsedu parlamentu a prozatímního ukrajinského prezidenta zvolen Oleksandr Turčynov.

Janukovyč z exilu označil události v Kyjevě za státní převrat a přirovnal je k převzetí moci nacisty v Německu. Odmítl přitom také všechna řešení parlamentu a označil je za nelegitimní.

Podívejte se na celou galerii fotografií z průběhu protestů od nezávislé ukrajinské novinářky Anny Klokunové:

A jak vypadá náměstí Nezávislosti dnes:

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené