Vyhodili ho z reprezentace, šanci dostal v Barceloně. A vrátil ji na špici

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už zase z nich jde strach. Už zase terorizují soupeře.

Sousloví Přijede Barcelona vyvolává pozdvižení, zájem diváků a fanoušků. A upřímné obavy téměř každého trenéra. Snad to nebude výprask. Stejně jako v nejlepších časech Lionela Messiho, když bylo úplně jedno, kdo nastupuje vedle něj.

Slavný tým tápal, prošel si temnějším obdobím, kdy dvakrát po sobě skončil v Lize mistrů už v základní skupině a v Evropské lize vypadl s Eintrachtem Frankfurt.

V létě 2024 nastoupil na lavičku jako trenér Hansi Flick. Němec, bývalý kouč Bayernu Mnichov a německé reprezentace. Chlapík neposkvrněný barcelonskou filozofií, vyznávající úplně jiný styl.

Vlastně neměl uspět.

„Jsem překvapený, že se Barcelona rozhodla právě pro něj. Myslím, že byli na trhu lepší a kvalifikovanější trenéři, a to i ti němečtí,“ komentoval nástup kouče reportér ESPN Archie Rhind-Tutt.

„Domnívají se, že budou mít toho Flicka z Bayernu. Ale nebudou, tohle bude jiný Flick,“ pochyboval italský fotbalový komentátor Gabriele Marcotti.

Teď Barcelona přijela do Vršovic jako jeden z nejsilnějších a nejnebezpečnějších týmů světa. A je to z obrovské části Flickova zásluha.

Trenérský příběh dnes šedesátiletého muže se ubíral jiným směrem než u většiny jeho známých kolegů. Sice vyhrál jako hráč s Bayernem čtyřikrát Bundesligu, ale s fotbalem musel končit předčasně.

Kariéru mu zničila zranění a v osmadvaceti musel do fotbalového důchodu, pak začal trénovat na regionální úrovni. Myslel však i na zadní vrátka.

Dlouhé roky měl v Bamentalu, malém šestitisícovém městečku na jihozápadě Německa, obchod se sportovními potřebami. V něm několik let i sám obsluhoval za kasou. Od budoucího trenéra Bayernu a Barcelony jste si mohli koupit fotbalový dres, kopačky nebo třeba teplákovou soupravu na trénink.

V roce 2000 převzal TSG Hoffenheim. Ale pozor, nešlo o dnešní úspěšný klub, který v Česku známe díky působení Pavla Kadeřábka. Tehdy kopali až čtvrtou ligu. Po pěti letech byl z funkce odvolán. Do dalšího angažmá se však nehrnul. Místo toho zkusil jinou cestu.

V Salcburku tehdy působil uznávaný italský kouč Giovanni Trapattoni. Flick se k němu přidal jako asistent, aby se od žijící legendy naučil něco o taktice, přístupu k hráčům a rozvíjel své know-how. Později přiznal, že to pro něj bylo velmi cenné, ale za žádnou cenu se nemohl smířit s jeho defenzivním přístupem k fotbalu, který mu byl silně proti srsti.

Když se v roce 2006 stal trenérem německého národního týmu Joachim Löw, nabídl Flickovi pozici asistenta. Coby jeho pravá ruka zažil na lavičce Nationalelf celkem pět velkých turnajů, včetně triumfu na mistrovství světa v Brazílii. Po fenomenálním úspěchu se rozloučil a šel si zase zkusit něco jiného – stal se na tři roky sportovním ředitelem německého fotbalového svazu.

Pak se stejné pozice ujal v Hoffenheimu. Po sedmi měsících ho ale majitel vyhodil s odůvodněním, že si Flick své pravomoci představoval jinak, než jak tomu skutečně bylo. Nešlo přitom o jeho poslední rozkol s jinými lidmi v klubu.

V létě 2019 pak přišla Flickova životní mise – ačkoliv to sám ještě nemohl tušit. Vedení Bayernu Mnichov chtělo realizační tým trenéra Nika Kovače rozšířit o zkušeného asistenta, který bude chorvatskému kouči k ruce. Jenže ten v listopadu dostal padáka a Bavoři neměli trenéra. Vedení prozatím ukázalo na Flicka, tým mu svěřili na dva zápasy. Mužstvo je oba vyhrálo a hrálo jako vyměněné. Management mu proto čas na lavičce prodloužil do Vánoc.

Podle zdrojů listu The Guardian se však funkcionáři stále bránili tomu, aby se Flick stal permanentním trenérem. Nebylo se čemu divit, šlo o jeho první angažmá v roli hlavního kouče po patnácti letech – a nejvýše dosud trénoval ve třetí lize. Budou zkušenosti asistenta a sportovního ředitele dostatečné na koučování jednoho z největších klubů Evropy?

Nakonec však v Mnichově neměli jinou možnost. Bayern pod Flickem zářil, pohodově si dokráčel pro mistrovský titul i německý pohár a nakonec ovládl i covidem ovlivněnou Ligu mistrů. Z muže, kterého před rokem z široké veřejnosti nikdo neznal, protože vždy stál v pozadí, byl najednou trenér nejlepšího týmu na světě.

V jeho druhé sezoně však šly výkony trochu dolů, a především se vážně zhoršily vztahy mezi Flickem a sportovním ředitelem Hasanem Salihamidžičem. Kouč cítil, že nejvyšší management stojí spíše na straně bosenského funkcionáře, tak práskl dveřmi.

„Dnes jsem klub informoval, že se chci na konci sezony vyvázat ze smlouvy,“ oznámil Flick už v dubnu v německé televizi. Vedení ho poté kritizovalo, že takové věci na vlastní pěst pronáší do médií bez konzultace s klubem. Po sezoně se obě strany skutečně rozešly a našlo se velmi elegantní řešení: Po patnácti letech u reprezentace skončil Joachim Löw. Flick, jeho dlouholetý asistent, se tak stal jeho nástupcem.

A byl to velký průšvih.

Německo na světovém šampionátu v Kataru zklamalo, po mizerném výkonu prohrálo s Japonskem, v závěru zachraňovalo remízu se Španěly a porazilo jen Kostariku. Jeden z největších favoritů a typicky turnajové mužstvo tak vypadlo už ve skupině. Experti kritizovali špatná personální rozhodnutí, nevhodnou taktiku i Flickovu neschopnost improvizovat.

Dobrou službu kouči neudělal ani dokument All Or Nothing, který o německé cestě turnajem vydala společnost Amazon. Německý trenér tam působí až příliš pasivně, říká spoustu frází, kabina nevypadá semknutá a chybí v ní život.

Navzdory nepovedenému turnaji Flick ve funkci zůstal, ale výsledky v novém cyklu byly ještě horší. Remíza s Ukrajinou, prohry s Belgií, Polskem i Kolumbií. A nakonec další setkání s Japonci, které skončilo výpraskem 1:4. To už vedení svazu nevydrželo a kouče odvolalo. Tím se zapsal do jedné neuvěřitelné statistiky – stal se historicky prvním trenérem reprezentace, který byl z funkce odvolán. Po 123 letech existence německého národního týmu.

Flickovo renomé tím dostalo silnou trhlinu. Stále častěji se začaly objevovat hlasy, zda mezi trenérskou smetánku vůbec patří. Do pětapadesáti netrénoval ani první ligu. Ano, vyhrál trofeje s Bayernem, ale vždyť měl skvělý tým a fenomenálního Roberta Lewandowského, v tu dobu suverénně nejlepšího hráče světa.

Navíc se play off Champions League hrálo kvůli pandemii ve zkráceném, jednozápasovém formátu během pár dnů. Do mysli nejednoho fanouška se tak vkradla otázka: Je Flick špičkový trenér, nebo jen muž, co byl ve správnou dobu na správném místě?

Devět měsíců po vyhazovu od reprezentace se to rozhodla zjistit Barcelona, která sháněla náhradu za odvolaného Xaviho. Dnes už víme, že si vybrala správně.

Flick začal své třetí angažmá ve vrcholovém fotbale. A od začátku věděl, že to ze všech nejdůležitější. Že to zní divně? Aby rodák z Heidelbergu, který koučoval Bayern i Německo, nejvíce prožíval působení v Katalánsku?

Je tomu tak. Tohle byl totiž od začátku jeho dream job.

„Víc než třiadvacet let jsem provozoval krám se sportovními potřebami. A několikrát mě firma Nike zvala na různé akce, protože jsem byl jeden z nejlepších prodejců jejich produktů v Německu. Jednou mě pozvali do Španělska na zápas Barcelona-Getafe. Byl jsem ohromen. Viděl jsem Ronaldinha, Deca nebo Eto'a a řekl si: Tady bych jednou chtěl trénovat,“ vzpomínal na iniciační zážitek z roku 2006 sám Flick.

Do nového angažmá si tak přinesl zápal, obrovskou energii i zkušenosti, které nabyl na všech předchozích štacích. Velkou pozornost věnoval komunikaci s hráči. Nebál se stavět na mladých, dát jim volnost, ukázat důvěru. Mladé kluky nechal vybírat hudbu v kabině a být důležitou součástí týmu, ne jen bažanty v pozadí.

S těmi zkušenějšími naopak mluvil individuálně a vysvětloval jim, proč je v mužstvu potřebuje a že to nemají vzdávat. Takhle znovu nastartoval veterána Roberta Lewandowského. A vyhaslý a otrávený křídelník Raphinha se pod jeho vedením stal kandidátem na Zlatý míč.

„Kdyby Hansi nepřišel, tak už bych v Barceloně nebyl. Ale on přišel a změnil úplně všechno,“ chválil svého kouče brazilský fotbalista.

Kromě zdravé kabiny však do Barcelony znovu přinesl skvělý fotbal. A ač funkci přijal s velkou pokorou, ani tentokrát neustoupil ze svých principů. Naprostá většina trenérů v moderní době ordinovala v Katalánsku specifický styl – skvělá technika, krátké přihrávky, postupné dobývání obrany a nekonečné kombinace až do „kuchyně“. S tím na Flicka nechoďte.

„Všichni jsou tu hračičkové, rádi si to ťukají mezi sebou. Mým přáním ale je, aby větším cílem bylo dávat góly. To je pro mě velmi důležité,“ usmíval se šedesátiletý kouč v rozhovoru pro místní televizi. To prokázal i na hřišti. A pyšnou barcelonskou DNA infikoval svými německými principy.

Hra na riziko, vysoká linie presinku, neustálá intenzita. Vyšší risk, ale také větší odměna. Barcelona je teď zranitelnější směrem dozadu, ale také daleko útočnější a zábavnější. Jinými slovy, Flick raději vyhraje 5:4 než 1:0.

„Hráči vepředu musejí cítit svobodu. Musí cítit, že se mohou realizovat nejlépe, jak umějí,“ říká k tomu trenér. Hra je oproti Xavimu či jeho předchůdcům méně rigidní, méně strukturovaná. Ale o poznání více nepředvídatelná.

Klasická barcelonská tiki-taka obsahuje hodně krátkých přihrávek, vyžaduje trpělivost ve snaze o prolomení soupeřovy defenzivy. To hru logicky zpomaluje a k vápnu protivníka se nedostanete tak rychle. Má to své kouzlo, ale může to být repetitivní, takže se na to časem týmy mohou připravit.

Flick se chce do finální třetiny hřiště dostat co nejrychleji. A dávat góly. „Nikdy nebudu sedět vzadu, vyčkávat a vyhrávat jedna nula. Chci v hráčích podporovat radost ze hry,“ říká.

Zatím se mu to daří na výbornou. Barcelona loni vyhrála španělskou ligu i domácí pohár. V Lize mistrů vypadla v semifinále, ale po výsledcích 3:3 a 3:4 v prodloužení. Hansi Flick zkrátka nudný profesorský fotbal nehraje.