Článek
Mají spoustu společného. Oba jsou střední záložníci. Oběma je sedmadvacet let, dokonce je od sebe dělí jen necelý měsíc. Oba jsou tahouny svých národních týmů. A především – před pár týdny spolu zažili něco jedinečného.
Devatenáctého května vyhrál Arsenal mistrovský titul. A Martin Ødegaard i Declan Rice byli u toho.
Dobří kamarádi se společně radovali z vymodleného úspěchu, na který slavný londýnský klub čekal dvaadvacet let. Oslavovali v anglických barech, křepčili na střeše autobusu při oslavné okružní jízdě městem.
Teď z nich budou soupeři. A jeden z nich odejde v sobotu večer ze hřiště hodně zklamaný.
Kapitánem od mládí
V původních plánech mistrovství světa tohle čtvrtfinále nebylo, dle papírových předpokladů se měla v Miami utkat Anglie s Brazílií. K bitvě velmocí ale nedojde. Proti byla parta norských Vikingů. Senzační vítězství 2:1 nad týmem Carla Ancelottiho způsobilo, že se proti sobě teď postaví hráči, kteří se nemusí navzájem představovat. Jsou to parťáci nejen na hřišti.
„Samozřejmě víme, jakou kvalitu mají. Znám je opravdu dobře,“ usmíval se před soubojem Ødegaard. „Úžasní hráči, fotbalisté světové třídy. Anglie je jedna z nejlepších reprezentací na světě, takže to bude velký test,“ kýval hlavou norský záložník.
Největší pozornost míří na Erlinga Haalanda, který svými góly mužstvo táhne za fotbalovým zázrakem. Hned druhou největší hvězdou v kádru je ale právě kapitán Arsenalu, jenž stejnou roli plní i v národním týmu.
Pásku v Norsku nosí už od roku 2021. Tehdy jeho jmenování působilo jako překvapivý krok, protože mu bylo jen 22 let. Ale vyplatilo se. O rok později se stejné pocty dočkal i od Mikela Artety v Premier League.
„Společně s Erlingem je to dlouhodobě náš nejlepší hráč. A skvělý kapitán, který mužstvo zvedal i v dobách, které byly těžší než ty, jaké prožíváme teď,“ ocenil kouč Stale Solbakken.
S klukovskou tváří a nevinným výrazem Ødegaard už od pohledu nepůsobí dojmem zlého muže či hlučného kapitána. Žádný rabiát typu Roye Keanea to rozhodně není. Jeho lídrovství je spíš tiššího typu, především jde ostatním příkladem. A spoluhráči ho následují.
„Nikoho jiného bych jako našeho kapitána nechtěl. V tom, jak se chová i mimo hřiště, to je jeden z nejlepších chlapů, jaké jsem poznal. V kabině Arsenalu má naprostý respekt. Za to, jak je náročný, jak náš tým vede, jak v šatně mluví. Je to úžasný a důležitý hráč,“ chválil ho anglický záložník Declan Rice.
Když promluví, všichni ztichnou
Rice je pro Anglii podobně důležitý jako jeho světlovlasý kamarád pro zemi na severu. V týmu tří lvů není kapitánem, tím je famózní kanonýr Harry Kane. Rice je ale jeho prvním zástupcem, pravou rukou. A stěžejní osobností mužstva. Zatímco forvard Bayernu Mnichov toho tolik nenamluví a inspiruje především skvělými výkony a chutí do fotbalu, bývalý hráč West Hamu je razantnější a vokálnější.
„Okamžitě po svém příchodu do klubu se stal jedním z lídrů kabiny. Má pro to predispozice. Ani pásku nepotřebuje – když promluví, všichni mlčí a dávají pozor,“ chválil Riceovo nastavení klubový trenér Arteta.
Hrrr na něj! Ødegaard (vpravo) a Rice spolu nahánějí Chviču Kvaraccheliju z Paříže během finále Ligy mistrů.
A navíc mu to jde i s balonem u nohy. Kromě jiného výborně kope standardní situace. „Je to jeden z nejlepších středních záložníků na světě. A přitom je stále tak skromný. Je to týmový hráč, který mužstvu přináší maximální kvalitu. Jsem hrdý na to, že ho můžu trénovat,“ liboval si před zápasem s Norskem reprezentační kouč Thomas Tuchel.
„Umí bránit, umí útočit, je fyzicky nabušený a přitom kvalitní s míčem. Neustále se pere o každý balon. Je to velmi komplexní hráč, takže nás všechny čeká pořádná prověrka,“ varuje Ødegaard. Platí to ovšem taky naopak – bude to právě anglický středopolař, kdo se bude snažit Norovy ofenzivní výpady zastavit.
Kapitán severských „veslařů“ prožívá velmi dobrý turnaj. Září jako nahrávač, více asistencí mají na šampionátu jen tři hráči, včetně fenomenálního Francouze Michaela Oliseho. Současně ale potvrzuje pověst moderní desítky, která už se nespoléhá pouze na kreativitu, ale přidává k tomu pořádný kus poctivé práce. Žádný hráč na norské soupisce nemá na kontě více sprintů. V žebříčku naběhaných kilometrů je pak druhý. Špílmachr i dělník zároveň.
Zatímco v Arsenalu je občas svázaný rigidními taktickými pokyny, v reprezentačním dresu je jeho role volnější. Pohybuje se mezi liniemi, stahuje se pro rozehrávku, mění tempo jednotlivých útoků. Je suverénně nejčastěji u míče. Dle analýzy od FIFA byl třeba v utkání s Pobřežím slonoviny zapojen hned do sedmi akcí zakončených střelou.
Trenér Tuchel proto může Declana Rice využít k hlídání prostorů, v nichž právě Ødegaard míč přijímá. Zároveň platí klasické dilema: když ke svému klubovému spoluhráči vystoupí, může tím nechtíc otevřít prostor pro Haalandovy smrtící náběhy.
Na stadionu Hard Rock na Floridě se tak neodehraje jen souboj kamarádů ze špičkového světového klubu, ale také fascinující taktická bitva. Favorit je ale papírově jasný. Aspoň dle věčného vtipálka Erlinga Haalanda. „Naše šance jsou pořád nízké. Náš soupeř je jedním z hlavních favoritů na titul. Takže myslím, že byste měli na ty anglické hochy hezky přenést veškerý tlak,“ zubil se na novináře norský gólostroj.
Společně se svým parťákem Ødegaardem udělají všechno pro to, aby se fotbal domů ani po šedesáti letech nevrátil. Anglie totiž čeká na světový trůn od roku 1966.
