Muž se zlatou nohou rozhodl. Španělsko vyhrálo fotbalové MS

Sedmička je šťastné číslo a Ferran Torres, muž s číslem 7 na dresu, je momentálně ten nejšťastnější sportovec světa. Může za to chvíle ze 106. minuty finále mistrovství světa, v níž se ofenzivní hráč Barcelony opřel do přiťuknutí od Nica Williamse. Udělal to přesně tak, jak je třeba. Dostatečně razantně, avšak ne ukvapeně. Tak, že brankář Argentiny neměl šanci.

A byl z toho zlatý gól.

Fotbalový maraton je u konce, šampionát hraný poprvé v dějinách ve třech zemích (USA, Kanada, Mexiko) tleská šampionům ze Španělska. Navázali tím na dosud jediné zlato z roku 2010 a děkují za to Torresovi. Ve svých 26 letech se dotkl fotbalové nesmrtelnosti a vysvobodil Španěly, kteří do té doby do soupeře jen marně bušili.

Kdo čekal na závěr MS taktickou bitvu, trefil se. I Lionel Messi byl ve hře jen minimálně, Argentinu navíc zchromila zranění, a tím pádem nucená střídání, do toho v nastavení základní hrací doby úplně zbytečně sestřelil soupeře Enzo Fernández a dostal druhou žlutou kartu. Španělé protivníka mleli už předtím, natož v deseti v prodloužení.

Argentina nerozjela žádné tango, tohle byl od ní smutný fotbalový tanec. Hra bez nápadu i bez míče. Když Torres vstřelil gól, bylo to na střelecké pokusy 20:0 pro Španělsko! Šílené cifry, a nebýt mikroskopického ofsajdu Torrese chvíli poté, byl by náskok komfortní a Španělé by dohráli úplně bez nervů. Místo toho Argentina zabrala, jenže až ve 120. minutě. Šance nakonec měla, ale příliš pozdě.

Fotbal se tak nevrátil domů, jak doufali Angličané, zlatá trofej míří zpět na Pyrenejský poloostrov. Náleží nejlepšímu týmu turnaje.

U zlatých Španělů lze jít prakticky post po postu. V brance jistý Unai Simón, jakkoli často kromě rozehrávky ani neměl moc práce. V obraně objev turnaje, teenager Pau Cubarsí, či na kraji Marc Cucurella. V záloze držitel Zlatého míče Rodri, vepředu mladíček Lamine Yamal nebo pětigólový střelec Mikel Oyarzabal, jakkoli ten ve finále střídal poměrně brzy.

Pokud je nutné vyzdvihnout jednoho muže, bude jím za celý turnaj Rodri. Po těžkém zranění kolena mu věřil málokdo, ale jeho tehdejší trenér a slavný krajan Pep Guardiola ano. Věštil, že Rodri bude v nejlepší formě na MS – a jak vidno, Guardiola fotbalu vážně rozumí. Rodri byl všude správně a všude včas. Král přihrávek, král vykrývání prostorů, jenž má v naprosté většině případů věci pod kontrolou. Dokonalý symbol vítězného Španělska, které není načančané, nýbrž extrémně efektivní. Aniž by zároveň jakkoli slevovalo ze svého stylu a plánu.

Tým, tým a zase tým. Španělská reprezentace je daleko více než jen součet kvality 11 jednotlivců, kteří zrovna byli na hřišti. Navíc nutno zdůraznit, že jejich kvalita byla vždy vysoká, excelentní. Sledovat, jak Španělé dokážou vykombinovat z těžkých situací, byla potěcha. Proto také za osm zápasů MS Simón dostal jediný gól – pokud se někam propsala španělská dokonalost nejvíce, tak právě do defenzivy.

Jenže zatímco v roce 2010 španělská tiki-taka už chvílemi nudila, letos společně Španělé představili tiki-taku ve verzi 2.0. Daleko více průnikových přihrávek, daleko více výpadů po stranách, už zdaleka nejen záměr zdeptat soupeře nekonečným držením míče. Za tuto adaptaci berou největší odměnu.

Luis de la Fuente by klidně mohl být v soupisu osobností Španělska na prvním místě. Někdejší mládežnický trenér je pro tým jako fotbalový táta, i Yamal se poslušně podřídil jeho strategii. Sice kvůli tomu nesbíral ve velkém góly a asistence, zato výher má mužstvo hodně. Nejvíc ze všech.

De la Fuente vsadil na osm hráčů z Barcelony a obecně na fotbalisty, které zná osobně z dřívějška. Skvělá inspirace pro Česko, jež dál hledá národního kouče – nemusíte nutně jít jen po velkých jménech, když si vytipujete uvnitř fotbalového hnutí někoho s vizí, s umem rozvíjet hráče a se schopností pracovat s nastupující generací. De la Fuente na šampionát ještě neodlétal jako trenérská ikona, teď už mezi velikány patří.

Nejhorší zážitek Španělska na MS přišel hned na úvod, 15. června proti Kapverdským ostrovům. Bezbranková remíza nudila, nevstřelit gól ostrovnímu trpaslíkovi považovali španělští fandové za urážku na cti. Jenže tím slabší momenty skončily. Španělská forma gradovala, jediný gól před soubojem o titul dal Simónovi ve čtvrtfinále Belgičan De Ketelaere.

Herním vrcholem pak bylo semifinále proti favorizované Francii, kdy Španělé předvedli výkon do fotbalových učebnic. I sám Kylian Mbappé byl rád, když si vůbec občas sáhl na míč, de la Fuenteho parta vyhrála po dominantním představení 2:0, proto šla do finále jako mírný favorit.

A tuto roli naplnila.