První velký šok, Německo končí na MS. Paraguay vyhlásila státní svátek

Prokletí trvá. Nizozemsko může dělat, co chce, ale v penaltách většinou uschne. Stalo se to znovu. Podeváté na velkém turnaji došli Nizozemci k penaltovému rozstřelu a posedmé prohráli. Ironií je, že vítěznou penaltu za Maroko trefil Ismaël Saibari, který hraje v Eindhovenu a byl vyhlášen nejlepším hráčem ligy.

Hráčem zápasu za Nizozemsko ale musí být brankář Bart Verbruggen, protože bez něj by utkání tak dlouho netrvalo. Maroko soupeře školilo, mělo víc šancí. Třeba Azzedine Ounahi neustále něco vymýšlel. Nizozemci jako kdyby čekali a nechtěli zapnout svůj ofenzivní mód. Vymstilo se jim to.

Gól po tragédii. Cody Gakpo měl už před zápasem s Marokem turnaj skvěle rozehraný: ve skupině dal dva góly a přidal asistenci. Jenže do vyřazovací fáze šel po těžké osobní tragédii. S partnerkou oznámili ztrátu nenarozeného syna.

Přesto Nizozemec s týmem zůstal a v 72. minutě dal gól na 1:0. V tu chvíli padl na kolena, v očích měl slzy. Nakonec to zázračná trefa, která přinese osmifinále, ale nebyla.

Spása v nastavení. Nizozemsko už mířilo za postupem, ale v nastavení druhého poločasu se stalo něco, co vypadalo, že na turnaji nikdy nepřijde: Virgil van Dijk prohrál hlavičkový souboj. Za ním se vznesl do vzduchu Issa Diop, trknul do míče hlavou a mohl do kamer vypláznout jazyk. Maročan poslal zápas do prodloužení.

I když… Maročan? Diop se narodil v Toulouse, prošel všemi mládežnickými výběry Francie a v roce 2016 s ní vyhrál Euro do 19 let. Dlouho to vypadalo, že jeho reprezentační budoucnost bude mířit sem. Po otci mohl hrát i za Senegal, po matce za Maroko a v březnu 2026 se nakonec rozhodl, že v dospělé kategorii zvolí třetí možnost.

Státní svátek v Paraguayi. Paraguay vyhrála na penalty, šokovala Německo, vyřadila obra. Doma v Jižní Americe bleskově reagoval prezident a vyhlásil na úterý státní svátek.

Trenér Gustavo Alfarao chválil na tiskové konferenci 26 bojovníků, hodně euforicky mluvil o růstu velkého sportovního národa a že fotbal je v zemi zdrojem štěstí. Vyřadit čtyřnásobné mistry světa je prostě událost.

Paraguay přitom postoupila do play off ze třetího místa ve skupině, čekalo se, že ji Německo sfoukne. V osmifinále ji čeká vítěz zápasu Francie–Švédsko.

Defenzivní teror. Paraguay celé mistrovství světa předvádí jeden charakteristický rys: Obranný blok je tak hluboký, že by se dal krájet. Německo muselo čekat, že na hřiště v Bostonu přijede autobus, zaparkuje před vlastním vápnem a na druhou polovinu vyrazí jen na standardní situace.

S úpornou obrannou hrou se Němci prali hodně obtížně. Wirtz na levé straně a Sané na pravé neměli proti husté síti nárok.

Malér pro Němce spočíval v tom, že se dlouho nedokázali dostávat ke střelám. Za 45 minut ani jednou netrefili bránu.

A hlavní problém se narodil v poslední minutě první půle. Po rohu se dostala Paraguay do vedení. A dál? Šup do autobusu a zacouvat.

Paraguay připomínala Česko při cestě na mistrovství světa. Beton, boj, snaha přežít a penalty. Němci drželi míč 76 procent hracího času, nakonec napočítali 21 střeleckých pokusů (Paraguay sedm), 725 přihrávek (Paraguay 160). Vyrovnali, ale nakonec padli.

Dvojnásobný smolař. Německý kouč Julian Nagelsmann šel poprvé na turnaji proti svému plánu. Útočníka Denize Undava posílal do hry na závěr zápasu, aby trhal v prvních zápasech utahanou obranu soupeře, což relativně vycházelo, dal tři góly.

Teď hrál Undav od začátku, ale jako kdyby nebyl. Nagelsmann se připravil o svého žolíka, zato měl tým hlavního smolaře.

V prodloužení se trefil Jonathan Tah, Němci už cítili, že trápení končí. Jenže gól obránce Bayernu za chvíli zrušil VAR. Tah pak šel jako šestý na penaltový rozstřel za stavu 3:3, ale netrefil bránu, José Canale ano a celé Německo zhaslo.

Spása v nastavení. Když už oba trenéři chystali plány na prodloužení, přišlo brazilské kousnutí. V 96. minutě obral stoper Gabriel o míč Tanaku. Totálně nevýhodná situace, kdy ve vápně Japonska řádili tři Brazilci proti sedmi bránícím hráčům, skončila vítězným gólem favorita na 2:1.

S tím už nešlo nijak hnout. Po závěrečném hvizdu padali Japonci na trávník, jako kdyby jim někdo usekl nohy.

Makali. Jejich rychlé nohy uměly spustit slušný uragán. Když měl střed brazilské zálohy závodit s rychlými náběhy, působil jako základní škola na výletě, kdy se tu a tam někdo rozprchne.

Pro Japonsko je výsledek krutý za kupu práce, od 29. minuty senzačně vedlo. Ale skóre spravedlivé je. Brazílie byla nebezpečnější a hlavně se postupně zlepšovala.

Změna od trenéra Brazílie. Kouč Carlo Ancelotti cítil, že jeho Brazílie působí vlažně. Zkušený Ital o přestávce spustil změny. Poslal na hřiště Endricka, posunul rozestavení blíž ke 4-4-2. Ubylo házenkářského obléhání japonského vápna, najednou se dalo počítat víc centrů a přímočarých pokusů.

Na kouzla je Vinícius. Bůh žehnej za Viníciuse, protože bez něj by to snad ani nebyla Brazílie. Fotbal se mění a hodně se posouvá do rychlosti a odolnosti, takže nejde dělat kličky ze stoje nebo čekat, že když se rozběhnete, proletíte mezi ospalými soupeři.

Ale… Tohle je přece Brazílie. Čekáte, že navzdory tomu všemu prostě přijde nějaká zábava. Ale celkově připomíná kouzelníka, který přijde na představení oblečen přesně tak, jak čekáte. Jen místo magie začne háčkovat ponožky. Očko po očku, všechno dobře. Jen sníte o jiné parádě.

Bylo i trochu smutno, když kamery během zápasu ukazovaly Ronaldinha. Měli jste chuť si hned na mobilu pustit jeho kousky, které dělal jen tak. Aby byl fotbal hezčí.

Neymar by také možná něco vyvedl, ale po zranění se nedostal na hřiště. Takže jediným Brazilcem, který opravdu uměl rozdávat radost, byl Vinícius.

Baví, jak je jiný. Jak je výstřední, jak hecuje tribuny. A také je zážitek, jak se snaží hrát sám na sebe. Jednou z toho bylo nádherné sólo a geniální zákrok brankáře Suzukiho, který míč vytáhl na tyč.

Aktualizovali jsme o zápas Nizozemska s Marokem.