Přestup za 120 milionů. Velké nákupy budou český fotbal posouvat

Matyáš Vojta, jednadvacetiletý útočník, který po pondělním příchodu do Sparty nafasoval dres s číslem 29, se vymyká. Mladá Boleslav za něj dostane téměř 120 milionů, což je rekord, který na první pohled přinejmenším zarazí. Podle odborníků by se však mělo jednat o trend, který se nezmění a celý český fotbal posune.

Nejen Chance Ligu samotnou, ale následně také národní tým.

Vzhledem k tomu, že podstatnou část ligových klubů vlastní miliardáři, mělo by se při dalších velkých přestupech jednat o devítimístné částky?

Klidně se o tom můžeme bavit a nespleteme se.

„Jedině to je správná cesta, abychom mohli konkurovat Evropě. Není žádný důvod stát při zdi. Jakmile se za kvalitu zaplatí adekvátní částka, český fotbal z toho může jen profitovat. Je to skvělá reklama, svět si všimne, chytnou se noví sponzoři, zvedne se prestiž,“ nepochybuje agent Jiří Müller, jenž stojí za třaskavým obchodem, který zboural přestupové žebříčky.

Ostatně už na podzim napsal jeden extra zajímavý příběh.

Vypůjčil si záložníka Michala Berana z reprezentačního srazu, posadil ho do vrtulníku a zaletěl s ním podepsat smlouvu do Olomouce. Show se vším všudy, v místních veskrze konzervativních kulisách věc nevídaná. Navíc Berana prodávali z Jablonce za těžko uvěřitelných 72 milionů. Obchod mezi dvěma zdánlivě provinčními kluby šokoval. Nikdy se nic podobného nestalo.

„Díky bohatým majitelům, kteří se nebojí investovat do své značky, to bude trend,“ ohlásil už tehdy Müller.

Pondělní Vojtův bombastický příchod do Sparty to pouze potvrdil. „Kdyby hrál Matyáš se stejnými statistikami za Ajax Amsterdam, bavíme se o cifře kolem 40 milionů eur. Hrát za Anderlecht Brusel, je to 30 milionů. V Kodani 20, v Bělehradě nebo Záhřebu 15. Co se pořád divíme, že za něj Sparta platí necelých pět milionů? Ne, opravdu to není moc. Sparta z mého pohledu udělala vynikající obchod.“

Z pohledu standardů v západní Evropě to opravdu není moc, vždyť se jedná o reprezentanta do 21 let, který prožil báječný podzim.

Jenže jsme v Česku a každý přestup v rámci domácí ligy, který přesáhne bratru dva miliony eur, tedy se v přepočtu dotkne 50 milionů korun, budí údiv.

Fakt může mít fotbalista takovou hodnotu?

Není ta částka ustřelená?

Kde na to kluby berou?

A jaká je hranice, za kterou už nikdo nevkročí?

„Každopádně se bude suma posouvat. I na globálním trhu jsme v rámci minulých let viděli mnoho částek, které se nám v daný moment zdály jako nejvyšší možné, nepřekročitelné. V českém prostředí to bude podobné,“ tvrdí Viktor Kolář, šéf fotbalové sekce agentury Sport Invest.

Zatím jen devět fotbalistů spadá do kategorie padesátimilionových. Všichni přestupovali v posledním roce a půl, což je jednoznačné razítko na to, že silní majitelé jsou ochotni zaplatit za elitní zboží, které tuzemská liga nabízí.

O Vojtovi s Beranem už byla řeč.

Slavia se plácla přes kapsu (a zatím se netrefila) u ostravského útočníka Prekopa, reprezentanta Chorého pak vykoupila z Plzně a hbitého křídelníka Kušeje z Mladé Boleslavi.

Do Liberce si přijela Sparta pro pracovitého středopolaře Enemeho a lehce nenasytná Olomouc pro útočníka Ghaliho. Do výčtu ještě patří stoper Uchenna, jehož si Sparta pořídila v Ostravě.

Pokud by platily manažerské poučky, podobných transferů bude přibývat, i když se rozhodně nedá tvrdit, že každý další musí rezonovat devítimístnou částkou. Ani útočník Vojta by na jaře neběhal s rekordní cenovkou, kdyby tomu nenahrály příznivé okolnosti.

Vždyť Sparta ještě během letní pauzy tvrdila, že „chraňbůh, nákupy za pět milionů eur nepřicházejí v úvahu“.

Totéž platilo v říjnu, kdy se navíc mladoboleslavský talent lehce zranil.

Jenže v listopadu sparťanská ligová produktivita vyprchala, útok se trápil a tým ztrácel, zatímco jednadvacetiletý Vojta v průměrném klubu akceleroval.

V prosinci už bylo jasné, že Sparta musí jednat. Vojta nakonec ligový podzim ukončil na sedmi gólech, třech přihrávkách a na radaru nejsilnějších.

Chtěla ho Plzeň, což jeho cenu zvyšovalo. Mladá Boleslav pochopitelně využila situace a částku vyšponovala na pět milionů eur. Nakonec o 300 tisíc slevila, což se jeví jako bezbolestný ústupek. I tak se zrodil obchod, který v domácích poměrech nemá konkurenci.

Mládenec, který má odehráno pouhých 44 ligových zápasů, je rázem nejdražší ze všech.

„Taková práce mě rajcuje. Dodává mi energii, protože vím, že má smysl. Nejde ani tolik o peníze, spíš o akt, že se děje něco žhavého a smysluplného. Věřte mi však, že větší stres prožívám s hráči, které nikdo nechce. To mě pak budí ze spaní. U Matyáše jsem prožíval opačné pocity. Byla to euforie, závazek a v neposlední řadě taky reklama,“ přiznává agent Müller ze společnosti ESAM.

Když se podíváte po okolních státech a srovnáváte, je očividné, že se tržní hodnota české ligy zvedá.

Třeba nejdražším přestupem mezi slovenskými kluby zůstává mladý gambijský útočník Alasana Yirajang, jehož loni koupil Slovan Bratislava za necelý milion eur z Podbrezové.

V rakouské lize jsou specifické nákupy Salcburku, který nehledí na peníze a do vyhlášené akademie s nápisem Red Bull pořizuje extrémně zajímavé a drahé zboží z celého světa. Zbytek klubů se drží při zdi.

Polská liga, která je napumpovaná sponzorskými penězi, prožila nový rekord před pár týdny, kdy si Widzew Łódź vyhlédl ghanského útočníka Osmana Bukariho a do amerického Austinu za něj poslal pět a půl milionu eur. Zaplatil tedy o něco málo víc než Sparta za Vojtu.

Dalo by se konstatovat, že od začátku 90. let ještě nikdy nenastal ve fotbalové lize výraznější obchodní boom. Ano, zažili jsme masivní nebo velkopanské nákupy, které nadchly či zarazily, ale bývaly to spíš záchvěvy. Jména a částky se zapsaly do archivů, čímž to víceméně haslo.

Třeba kreativní záložník Radim Nečas, který byl chabrus na kolena, už v roce 1992 přestupoval z Ostravy do Slavie za nehorázných 25 milionů. Klubový majitel Boris Korbel, bohatý podnikatel z Ameriky, tehdy věřil, že stvoří ligového hegemona, ale spletl se. Titul nikdy nevyhrál.

Sparta, konkrétně její velkohubí majitelé z Košic, si následně pořídili útočníka Szilárda Németha za 30 milionů korun ze Slovanu Bratislava. Byla to neuváženost, která nikomu neprospěla. K rekordním obchodům z „fotbalového pravěku“ patří i ofenzivní tahoun Štěpán Vachoušek, za něhož Slavia v létě 2002 poslala 35 milionů do Teplic.

Aktuální nákupy nenesou známky nahodilosti nebo snad rozmařilosti. Jsou to vesměs promyšlené kroky velkých hráčů, kteří mají peníze. A je jedno, jestli se jmenují Křetínský (Sparta), Tykač (Slavia), Strnad (Plzeň), Kania (Liberec) nebo Brabec (Ostrava).

„Obecně je samozřejmě skvělou zprávou, že úspěšní byznysmeni vstupují do fotbalového prostředí. Přinášejí s sebou nejen finance, ale zároveň obchodní zkušenosti, know-how a související tlak na kvalitu a efektivitu jednotlivých organizací. Otázkou je, jak se kluby a jejich management dokážou popasovat s vysokými nároky a tlakem na okamžitý výkon. Fotbal coby sport je specifickým prostředím, kde nejsou uplatnitelné všechny postupy z jiných odvětví,“ upozorňuje manažer Kolář ze Sport Investu. „Jednoduše řečeno to není vždycky tak, že víc investic – tedy dražší hráči – se okamžitě a bez výjimky odrazí ve výsledcích.“

Každopádně se dá konstatovat, že trend nebývale vysokých investic bude pokračovat. Pakliže především Sparta nebo Slavia byly v minulých letech ochotné platit přes 50 milionů korun za drahé pomocníky z ciziny, je zřejmé, že do stejné obchodní politiky vpluli i špičkoví hráči české ligy.

Tudíž 100 milionů nebude nepřekonatelná hranice a aktuální rekord Matyáše Vojty může brzy padnout.