Šulce vyloučili a stateční prohráli. Reprezentace má chuť tvořit nový styl

Fotbalový pech se nechce pustit nejlepšího fotbalisty roku 2025. Pavel Šulc, jeden z nejlepších hráčů francouzské ligy, prožívá nepříjemnou reprezentační temnotu. Na mistrovství světa byl z formy a navrch zavinil penaltu, která měla pro národní tým osudový význam. Proti Angličanům v úterním svátečním utkání Ligy národů ho vyloučili ve 25. minutě.

Příliš brzká červená karta zastínila i nadmíru zajímavou zprávu ze zákulisí, kde se povedlo dotáhnout „přestup“ urputného německého útočníka Ryana Naderiho do českého dresu.

I Naderi, rodák z Drážďan a aktuálně hráč Glasgow Rangers, už byl dávno na stadionu v Edenu, když se Šulc po ostrém zákroku smutně šoural ze hřiště. Česko nemohlo v dlouhatánském oslabení udržet remízu 0:0. Ačkoli neztratilo kuráž a všemožně se snažilo odolávat a dokonce kombinovat, nadupaný soupeř si ve druhém poločase pohlídal výhru 2:0.

„Mrzí nás porážka, to je jasné. Ale musím říct, že ani v deseti jsme neztratili tvář. Není větší výzev než hrát proti takovým týmům jako Anglie,“ pravil kapitán Ladislav Krejčí.

Pokud jste pozorně sledovali úvodní pasáž, klidně jste mohli doufat, že se bude konat Šulcova show. Než odkráčel se sklopenou hlavou, měl dvě solidní šance, jak otevřít skóre. V 5. minutě nasprintoval za pasem od levého obránce Slámy, tělem se snažil odclonit stopera Chalobaha a ještě krotit míč, se kterým postupoval na branku. Jenže poslední dotek si dal příliš dlouhý a balon chňapnul gólman Trafford. Našlapaná aréna jen smutně vydechla. To by bylo, kdyby útočník s bílou čelenkou skóroval.

Za sedm minut mohl znovu pálit. Anebo přihrát volnému Hložkovi po pravé ruce. Obě ideální chvíle promeškal a střílel do bloku.

A pak to přišlo. Smůla, přemíra snahy nebo lidská chyba? Všechno dohromady. Šulc v přehuštěném prostoru ztratil balon a jakmile ho chtěl získat zpět, sjel podrážkou přes lýtko soupeře Andersona. Dostal žlutou kartu, ale jakmile si rozhodčího za pár vteřin pozvali k monitoru, aby se na zákrok podíval několikrát zpomaleně, bylo jasné, že Šulc půjde ven a Češi do deseti.

V tu chvíli bylo víceméně po zápase.

„Nepamatuju si, jestli jsem někdy hrál těžší zápas. I když jsme byli dlouho v deseti, stejně jsme se nechtěli vzdát svého stylu,“ prohlásil útočník Adam Hložek.

„Musíme si vážit toho, že jsme to i v oslabení udělali Angličanům těžké. To jsou zkušenosti, které můžeme v budoucnu využít,“ dodal záložník Lukáš Červ.

Krásná remíza, která proti miliardovému týmu 25 minut hřála, nemohla vydržet. Do přestávky ještě s vypětím sil ano, hned 68 vteřin po pauze však Angličané udeřili. Jako naschvál akci gólovou způsobila Červova chybná přihrávka do strany: přišel rychlý centr zprava a Gordon parádně hlavičkoval – 0:1!

Aby špatných zpráv nebylo dost, musíme doplnit, že Šulc bude chybět minimálně v sobotním utkání ve Španělsku proti mistrům světa, protože po vyloučení automaticky následuje stopka.

Co si zatím vzít z českého vystoupení v Lize národů? Po porážce 1:2 s Chorvatskem přišla další, očekávaná, přesto se objevují záchvěvy naděje, že historické dobrodružství pod španělským trenérem Santiagem Deniou může obraz národního mužstva po letech plahočení vylepšit. Však i Thomas Tuchel, vyhlášený kouč Angličanů, si okamžitě všiml té změny: „Viděli jsme hodně podobných věcí a vzorců, které jsou typické pro španělskou školu. Začali jste hrát jinak.“

Ano, to je zásadní změna, kterou chce Denia praktikovat. Ač na to nemá úplně ideální materiál, protože většinu hráčů limitují míčové dovednosti, snaží se ze zavedené české taktiky odpárat dlouhé odkopy do neznáma a na nikoho. I v nouzi zdůrazňuje, že je potřeba zachovat rozvahu a přihrávat adresně. Dobře ví, že jen s míčem se dá tvořit. „Každým tréninkem se snažíme principy hry rozvíjet. Chceme být důslední vzadu a odvážní směrem dopředu,“ přikývl asistent Radek Bejbl.

Přitom i dřív trenéři opakovali totéž. Ať to byl Jaroslav Šilhavý, po něm Ivan Hašek nebo Miroslav Koubek, který přes šťastnou baráž dovedl Česko po 20 letech na mistrovství světa. Jenže realita byla matná a pro fanoušky veskrze bolavá. Fotbal trpěl. Zvlášť v kombinacích patřili Češi k nejhorším. I proto se třeba nejlepší útočník Patrik Schick vzdal národního dresu, protože mu v něm scházela radost z fotbalu.

Na velkém mundialu reprezentace nevymyslela jedinou průnikovou přihrávku, což byla obžaloba všeho.

Při prvním utkání s Jižní Koreou statistici napočítali 327 českých přihrávek, o tři měsíce později při premiéře v Lize národů proti Chorvatsku 450, přičemž 84 procent bylo úspěšných. To je razantní nárůst. „Jsme v procesu a na dobré cestě. Jsem velmi pyšný na to, jak tým pracuje. Budeme pracovat dál,“ slíbil Santi Denia.

Úterní statistiky proti Anglii nejsou zas tak důležité, protože je zkresluje více než hodinové oslabení: „Naprosto zásadní moment. Vždyť jsme hráli proti jednomu z nejlepších týmů světa a museli jsme do deseti. Velmi těžký úkol.“

Ani v oslabení se mužstvo nevzdalo Deniových fotbalových léků. Dokonce byly pasáže, kdy se dostávalo na dostřel. Za vybojovaný rohový kop v 74. minutě zasloužilo potlesk. Pak si vzal na vlastní půlce míč Adam Hložek a jako býk se s ním hrnul vpřed, se dvěma parťáky po stranách. Pálil prudce, ale jen do Trafforda. Náhradníkovi Ambrosovi, jenž při svém premiérovém srazu u áčka mile zaujal, dorážka nevyšla.

Upřímně, Anglie by udržovala převahu i proti plnému týmu, vždyť aktuálně nabízí vskutku monstrózní soubor. Když kapitán a nedostižný bombarďák Harry Kane půldruhé hodiny před výkopem vykročil jako první na hřiště, aby si v tričku s krátkými rukávy utrhl pár snítek trávy, bylo v tom něco speciálního. V 69. minutě pak svoji výjimečnost dokonal křížnou střelou levačkou – 0:2. Byla to jeho 87. trefa v reprezentaci!

Angličané jsou vicemistři Evropy a třetí nejlepší tým světa. Napřiklad proti jabloneckému obránci Slámovi, který před pár lety s fotbalem málem seknul, kmital na levé straně Bukayo Saka, kapitán Arsenalu, a Trent Alexander-Arnold z Realu Madrid. Neskutečná síla!

Záložníci Morgan Rogers (v 15. minutě napálil tyčku) a Elliot Anderson (vstřelil první gól) stáli v letní pauze přes 100 milionů liber, blonďák Anthony Gordon přestoupil za nehorázný balík do Barcelony. Když pak hosté poprvé střídali, vyslali do boje Juda Bellinghama, úžasného střeďáka z Realu Madrid, který má na transferovém trhu cenovku 160 milionů eur.

Santi Denia za úvodní dva měsíce ve funkci jistě poznal, že světové elitě těžko může konkurovat, přesto se sympaticky nehodlá vzdát svého know-how a pestrého kombinačního fotbalu, se kterým předloni vyhrál pro Španělsko olympijský turnaj.

„Jsem na mužstvo hrdý,“ zopakoval několikrát, když se dohrálo. Tentokrát nedělal tolik nervózních pohybů jako v sobotu. Ze sportovní soupravy se převlékl do gala a víceměně jen usměrňoval. Před střídačkou si promnul ruce, pak je schoval do kapes a stačilo mu popískávat, aby hráče upozornil, že by si představoval ještě variabilnější nabídku pro kombinaci. Po vyloučení však musel taktiku překopat.

Kostrbatou angličtinou to sice nevysvětlí, nicméně podle výkonů to vypadá, že Denia bude dodržovat plán, který vyloženě závisí na konstruktivní rozehrávce. Experti tomu říkají výstavba, neboli fotbal od brankáře. Laik vidí, že se mužstvo snaží nenakopávat balony do soubojů na hrotu. Ani pod tlakem ne. Jakmile letí míč vzduchem, bývá nesmírně těžké ho vybojovat a dostat pod kontrolu. Nemáte-li v útoku podobné monstrum, jakým kdysi býval Jan Koller.

V Lize národů proti extrémně silným sokům si Denia může vyzkoušet, čeho jsou jeho Češi schopní. V jednom má oproti předchůdcům výhodu: může si dovolit prohrát. Dokonce může i prohrávat, protože porážky s Chorvatskem, Anglií nebo Španělskem mu nikdo neomlátí o hlavu. Jakmile tedy bude patrná snaha o posun.

Určitý posun nastal okamžitě, což diváci ještě pět minut po utkání ocenili divokým pokřikem: „Hoši děkujem!“

„Moc děkujeme za podporu. Myslím, že i fanoušci poznali, že jsme na hřišti nechali všechno. Musíme v tom pokračovat. Dál zlepšovat návyky a posouvat se,“ vzal si ještě slovo vůdce Krejčí.

Proti Angličanům, které na novinářských místech sledovali bývalí slavní fotbalisté Stuart Pearce, Lee Dixon nebo Paul Robinson, změnil Santi Denia tři místa v sestavě. Do branky šoupnul Matěje Kováře, do středu obrany vrátil uzdraveného kapitána Krejčího a na pravé křídlo poslal čiperného Matěje Radostu. K sedmi omluvenkám, které mu přišly na začátku srazu, musel tentokrát přidat matadora Vladimíra Coufala a těsně před pauzou také Adama Karabce, který odkulhal s bolavým levým kotníkem.

Po Šulcově vyloučení tajný český sen o úspěchu vyprchal. Kurážný plán byl v prachu!

Fotbalista roku 2025 mohl být hrdinou, kdyby dvě situace před anglickou šestnáctkou vyřešil o chlup lépe. Místo toho zásadně chyboval před vlastním územím. Jako by se ho držela smůla ze šampionátu. Stejně jako edém v koleni, který se podle lékařů dá vyřešit leda berlemi a tříměsíční nucenou pauzou. V Oviedu, kde se reprezentace v sobotu představí proti mistrům světa, Šulc hrát nebude. Dost možná ho v útoku nahradí šokující jméno. Ryan Naderi, v Drážďanech narozený útočník, který patří Glasgow Rangers.

Po tátovi mohl hrát za Bulharsko, což odmítl hned. Německu taky letos vzkázal, ať se nezlobí. Po mámě Renatě, která v Drážďanech provozovala hotel Smetana, si už předem vybral Česko. Což je další historický mezník.

Santi Denia, první cizinec na lavičce.

Ryan Naderi, první naturalizovaný fotbalista v A-týmu.

„Je to pro mě důležitý krok. Udělám maximum, abychom byli společně úspěšní,“ řekl pro web asociace a hned zapózoval s českým dresem. Nafasoval šedou reprezentační mikinu, představil se v kabině a hodinu před zápasem vyšel na trávník v Edenu. V ruce mačkal vypitou plastovou lahev a rozhlížel se po červených tribunách. Je docela možné, že fanoušci neměli páru, kdo to se zraněným obráncem Coufalem klábosil.

Třeba už v sobotu večer půjde do boje. Každopádně se jedná o unikátní krok, který ještě nikdy nebyl. Snaha o to, aby české občanství získal chorvatský obránce Sladjan Ašanin, narazila před dvaceti lety na složitou administrativu až byrokracii. Sám Dušan Uhrin starší, tehdejší trenér národního týmu, přesvědčoval Ašanina, že by to byl správný krok. Poctivec, který ze Slavie po dvou letech vyrazil za velkým angažmá do Mönchengladbachu, sám chtěl. Úřady mu však vstříc nevyšly, takže nápad vyšuměl.

Ryan Naderi nevyšuměl a brzy bude mít premiéru. Když ne proti Španělsku, pak za týden ve Wembley, kdy ultratěžký čtyřboj zakončí odveta s Anglií.