„Když se ozval Juventus, zasnil jsem se.“ Šulc o bolesti i kritice za MS

Za pět zápasů zvládl už tři gólové asistence. Naposledy o víkendu pomohl Lyonu k působivé výhře 4:0 nad Rennes ve francouzské lize. Nemile ho však překvapili vášniví fanoušci z kotle, kteří zápas po půlhodině málem předčasně ukončili. Opakovaně vytáhli zelenou rakev a křičeli vražedné urážky vůči arcirivalům ze St. Étienne.

„Nejdřív jsem neměl ponětí, proč zápas přerušují. Koukali jsme po sobě a jen se divili,“ vyprávěl Pavel Šulc.

Fotbalisté museli na deset minut do kabin a kdyby se urážky opakovaly, čekala by Lyon zřejmě kontumace. „Naštěstí se všechno uklidnilo a my si mohli odškrtnout další úkol. Důležitý zápas, důležité vítězství. Šlapeme skoro nad očekávání,“ usmál se ofenzivní tahoun, který se pomalu, ale jistě řadí mezi útočníky. Minimálně v Lyonu určitě.

Jak to bude v reprezentaci, která pod španělským trenérem Santi Deniou zahajuje úplně novou éru? „Sám nevím. V létě se mi vůbec nikdo neozval. Jsem celkem v očekávání.“

Při exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy na Šulcovi nebylo znát, že skoro celou noc nespal. Dlouho po sobotní půlnoci sedl do auta a nechal se svézt 1 600 kilometrů do Prahy, protože mu to přišlo užitečnější než za kuropění spěchat na letadlo. Po nedělním poledni už musel být na natáčení reklamy pro sázkovou společnost Tipsport, ve které sekunduje největším sportovním veličinám Ester Ledecké a Davidu Pastrňákovi. Ostatně on mezi ně patří, je přece nejlepším fotbalistou roku 2025.

Začal jste hrát s bílou čelenkou. To je nová image?

Zkoušel jsem to už někdy před čtyřmi lety, ale nezůstal u toho. Teď se mi čelenka hodí, aby mi vlasy nepadaly do očí. A ano, zároveň to beru jako součást image.

Nedá mi to, abych se nevrátil do Ameriky na mistrovství světa. Zatím jste o tom veřejně nemluvil.

Nebyl důvod. Nikdo z nás se v tom nechtěl utápět. Rozloučili jsme se s tím, že za chvíli začíná další sezona a všechno poplyne nanovo.

To šlo snadno?

Samozřejmě ne. Všichni jsme to zklamání zpracovávali. A já ho v sobě pořád cítím, byť se snažím myslet hlavně na budoucnost. Byl to velmi nepříjemný měsíc. Všechny nás strašně mrzelo, jak šampionát dopadl.

Dvě porážky ve třech zápasech, rychlý konec ve skupině. Nepocuchalo vám to sebevědomí? Vzpomínám, jak vás před lety psychicky srazil nešťastný zápas na Spartě, kde jste neproměnil tři jasné šance.

To byla úplně jiná doba, byl jsem mladý, nezkušený. Začínal jsem a reakce, které jsem si tehdy musel číst, mě rozcupovaly. Byly to individuální útoky, drsné výčitky cílily vyloženě na mě. Teď to sice byla taky lavina hejtů, ale na celý tým.

Kritika mířila předně na trenéra Koubka a na klíčové hráče. Na Patrika Schicka, na Tomáše Součka, na vás.

Uvědomuju si, že jsme byli oprávněný terč. Když to řeknu na rovinu, bohužel to z mojí strany nebylo dobré, nepřevedl jsem nic. Forma mi odešla v ten nejhorší moment.

Tušíte proč?

Trápily mě během jara zdravotní komplikace. Sice jsem v Lyonu sbíral pěkná čísla, ale nebyl jsem úplně fit. Moc jsem doufal, že se to do mistrovství světa spraví.

Očividně nespravilo?

Dodnes ne. Trápí mě edém kosti v koleni. Někdy mám dobré dny, někdy horší. V Americe byly ty horší.

Proto jste vynechal i srpnové předkolo Ligy mistrů proti Spartě?

Je to hendikep, který se může vyřešit jedině tříměsíčním klidem a berlemi, na což teď není čas. Táhne se to od května, kdy jsem si během zápasu v Toulouse koleno lehce zvrtnul. Začalo pobolívat, což bylo špatné znamení.

To bylo předposlední kolo minulé sezony.

Dal jsem si tři dny úplně bez tréninku a do posledního utkání proti Lens šel pod prášky. Načež jsem odjel do Plzně, kde mě fyzioterapeuti dávali dva týdny dohromady. Hnala mě vidina mistrovství světa. Musím klukům poděkovat, jak pečlivě se o mě starali. Díky nim jsem cítil naději, že to bude dobré. Ale nebylo. Už poslední příprava s Guatemalou v New Yorku byla špatná.

Psychicky, nebo fyzicky?

Když hraje člověk velký zápas, což je v reprezentaci každý, snaží se vsugerovat si, že mu nic nebrání. Ale já věděl, že pohybově to není dobré, a hlava začala pracovat. Pořád jsem dumal, co mi vlastně může být, proč se to koleno ozývá, ale nechtěl jsem podstoupit vyšetření na magnetické rezonanci. Obával jsem se: Co když se ukáže, že mám nakřáplý meniskus?

Přišel byste o šampionát.

No právě. Kdyby mi v uvozovkách diagnostikovali pouze edém, což se potvrdilo později, měl bych nejspíš čistější hlavu. Takhle jsem podvědomě koleno šetřil a nevěděl, jestli můžu jít do všech soubojů naplno.

A všechno vyvrcholilo proti Jižní Africe, kdy jste se těsně před koncem vrátil do vlastní šestnáctky a zahrál rukou.

Tam se to dvojitě podtrhlo. Nešťastně jsem zavinil penaltu v situaci, ve které jsem ani být neměl. Ale vracel jsem se s volným hráčem, centr mi nešťastně trefil ruku a teď už je úplně jedno, jestli se penalta pískat měla, nebo ne. Prostě to jen potvrdilo, jak se mi mistrovství nepovedlo. Remíza totiž znamenala, že k postupu musíme porazit Mexiko.

V pekelném kráteru Aztéckého stadionu.

Zpětně si říkám, že tehdy z nás spadl veškerý stres a nepohoda. Už jsme neměli co ztratit a první poločas hráli tak, jak jsme opravdu uměli. Možná stačilo proměnit první šanci. Bohužel jsme pak doplatili na to, co mělo zdobit nás: dostali jsme od Mexika góly z brejků a standardních situací a jeli domů.

Aby toho nebylo málo, celou dobu se v televizi vysílala reklama, ve které jste hrál hlavní roli s vaší kočkou Frantou. Trochu pro zlost, ne?

Ani ne, neměl jsem žádné špatné nebo vyčítavé ohlasy. Franta to natáčení zvládla skvěle, jen se to celé blbě sešlo. Měli jsme úplně jiné cíle, mistrovství mělo být vrchol, ale bohužel nedopadlo. Jasně, měli jsme hrát lépe, nebýt svázaní, ale zpětně si říkám - copak to v baráži bylo jiné? Tam jsme postup urvali silou a se štěstím, dvakrát nám pomohly penalty. Na mistrovství nás štěstí nepotkalo ani jednou. Bylo to celé takové pitomé.

Měl jste vůbec chuť dokoukat turnaj jako divák?

Vůbec, díval jsem se až na poslední čtyři zápasy. Potřeboval jsem se od fotbalu úplně odstřihnout.

Ale stejně vás bylo plno. Co den, to spekulace, kam při finančních problémech Lyonu přestoupíte.

Poprosil jsem manažery, jestli by se ke mně mohly dostávat jen opravdu seriózní věci, ne hypotézy nebo oťukávání. Zásadní roli v tom navíc hrál Lyon, který musel zvážit výši nabídky. Žádná se jim nezdála dost vysoká na to, aby mě prodali. Nejvíc nabídl Wrexham (mluvilo se v přepočtu o miliardě korun).

Vám se ta nabídka líbila?

Upřímně? Wrexham je sice kultovní klub s pohádkovým hollywoodským příběhem, ale nechtělo se mi ani do Championship, ani do malého města ve Walesu. Snad to nezní moc povýšeně.

Nezní, chápu ten argument. Navíc vás chtěl taky Leeds nebo Juventus Turín.

Když se ozval Juventus, trochu jsem se zasnil. Skvělý klub, fantastická historie, krásný stadion, Itálie, velká česká stopa. To je něco, co by se nám s přítelkyní Natali určitě moc líbilo. Kdyby se kluby domluvily, já určitě nebudu proti. Ale nabídka dostatečně vysoká nebyla, čímž to haslo. Stejně jsem se celou dobu soustředil na Lyon, abych byl co nejplatnější.

Dařilo se to? Oprostit se od stamilionových přestupních hypotéz?

Dost často za mnou chodil náš kapitán Coco Tolisso a říkal: Jestli odejdeš, pochopím to, ale já moc doufám, že zůstaneš.

Taková slova od klubové legendy zahřejí.

Moc si toho vážím, protože mi projevil obrovský respekt. Opakoval mi, že mě Olympique potřebuje, aby mohl hrát nahoře. Ať už kanadskými body, které sbírám, anebo tím, co není moc vidět v televizi a už vůbec ne ve statistikách.

Presing?

Přesně. Jakmile ztratíme balon, pouštím se rovnou do tlaku, abychom ho získali zpátky. My v Lyonu nehrajeme žádné extrémní šachy, nýbrž celkem jednoduchý fotbal. Naší doménou je rychlost, dotěrnost, přímočarost a kolmé přihrávky na útočníky.

Do toho se hodíte.

Ano, baví mě to. Ještě 31. srpna, poslední den přestupního termínu, mě Coco po tréninku zastavil a ptal se: Zůstáváš? Když jsem přikývl, zatvářil se spokojeně: Tak super, doufám, že spolu něco velkého vyhrajeme. Bylo to pro mě velké vyznamenání.

Mimochodem, to spolu po roce mluvíte francouzsky?

Ne úplně. Rozumím skoro všemu, ale je pro mě složité s Francouzi mluvit. Celkem často dělají, že mi nerozumějí, takže slovíčka lovíme různě s mixem angličtiny.

Když Tolisso mluvil o velké trofeji, co by to mělo být? Do Ligy mistrů jste nakonec přes Fenerbahce nepostoupili, zato francouzskou ligu jste začali slušně. Z pěti kol jedenáct bodů a skóre 10:2.

Máme víc soutěží, ve kterých chceme uspět. Míříme vysoko.

I s vaším zdravotním hendikepem?

Někdy stačí, aby bylo tvrdší hřiště, a hned to pobolívá víc. Musím se holt o koleno daleko pečlivěji starat, než bude čas ho úplně vyléčit. Musím zaklepat, že v zápasových dnech zatím koleno bývá v lepším stavu, takže mě pohybově nijak neomezuje.

To nezní moc perspektivně.

Nevnímám to tak. Do Lyonu za mnou létá fyzioterapeut a makáme na tom. Taky jsem si pořídil červené světlo Mito Light, které pomáhá s terapií. Mám objednaný laser.

Takže zdravotník amatér?

Přítelkyně je skvělá dentální hygienička, se zdravím umí pracovat. Zvládneme to spolu.

Jak zvládnete novou éru reprezentace? Poprvé se zahraničním trenérem a hned masivní testy v Lize národů: Španělsko, Anglie, Chorvatsko.

Předně jsem zvědavý, protože do srazu jsem neměl vůbec žádné informace. Nikdo se mi celé léto neozval. Dozvěděl jsem se jen to, že mám v pondělí přijet, protože jsem v nominaci. Přijel jsem samozřejmě rád.

Čekáte změny?

Těžko říct. Zápasy v Lize národů budou extra obtížné, hrajeme proti španělským mistrům světa a bronzovým Angličanům. Chorvaté jsou dlouhodobě taky top. Určitě je v uvozovkách užitečné, že nehrajeme rovnou kvalifikaci o mistrovství Evropy, takže si můžeme lehce nanečisto vyzkoušet, co po nás trenér Denia bude chtít. Osobně se na tu éru těším, protože doufám, že se budeme snažit kombinovat, byť máme své limity.