Fotbalový král Šulc, jak ho neznáte. Přítelkyně mu řeší šatník i sponzory

/Od zvláštního zpravodaje v USA/

Jaro 2022 se proměnilo v noční můru. Pavel Šulc byl na dně. Plzeňský záložník dostával šílené zprávy a s každou další sprosťárnou, která blikla na internetu, mu vyprchávalo sebevědomí. Užíral se. Že mu nadávali do dřeváků, protože na Spartě pokazil tři vyložené šance, to by ještě snesl. Vážně to zpackal, byl příliš splašený. Jenže jemu se posmívali i kamarádi - a dokonce mu chodily anonymní výhrůžky smrtí.

Pod rukama se mu hroutil vysněný svět.

„Seděli jsme spolu na gauči a on mi řekl, že sekne s fotbalem,“ vzpomene si Natali Mařík Nesteruk. Další větu už nedořekne, protože si musí sundat brýle a otřít papírovým kapesníčkem příval slz.

Pořád je pro ni příliš trpké, čím si ti dva museli projít. Šulcovi bylo jednadvacet, už měl pomalu startovat velkou kariéru, aby prokázal svůj talent. Jenže místo toho mu ve spáncích bušil vztek a smutek. Než se tehdy v létě odstěhoval na hostování do Jablonce, seriózně zvažoval, že fotbal zabalí.

„Jestli jsme spolu někdy prožívali temno, tak tehdy. I když jsem ho chlácholila, nefungovalo to. Říkal mi sklesle: Já na to fakt asi nemám! Navrhla jsem mu teda, že v plzeňské kabině vyzvedneme věci, vyklidíme skříňku a kopačky hodíme do popelnice. Pak si s klidným svědomím může dodělat střední dopravní školu.“

Šulc se na čas odpojil od sociálních sítí, ale kopačky si naštěstí nechal. V Jablonci se restartoval, do Plzně se vrátil jako suverén a v noci na pátek bude fotbalový národ doufat, že své nadání rozbalí.

Pro Česko začíná mistrovství světa. Poprvé po dvaceti letech.

„Ani nechci domýšlet, jak by to tenkrát dopadlo, kdyby zatrpknul. Psychicky byl zničený a plakali jsme spolu,“ líčí Šulcova partnerka. „Malovali jsme si pěknou budoucnost. Konečně jsme měli peníze na to, abychom si mohli dovolit vlastní bydlení. Pája už nebydlel na internátu a já nebyla u rodičů. Ke štěstí by nám stačilo málo, jenže najednou jsme řešili hrozné dilema. Možná stačilo málo, aby se to zvrtlo špatným směrem. Nakonec nám osud ukázal přívětivou tvář a náš vztah to zocelilo.“

Slečna Natali si utře slzy, do ranního čaje si ze zvyku nalije mléko a pak už se ani na chvíli nezakaboní. Proč taky? Se svou láskou se má skvěle a s partou tří rodin za Šulcem přijela rovnou do Mexika. Je jich dohromady dvacet a celkem snadno je poznáte, protože jsou hodně živí, mají jednotný outfit a neposedných pět mrňat kolem sebe.

Na bílá trička si nechali nažehlit anglický nápis One Shot, One Goal (doslova přeloženo Jedna střela, jeden gól, volně spíš Jedna cesta, jeden cíl). K tomu sombréro, pyramidu, kaktus, papričku jalapeňo, tequilu s citronem, míč, kopačku a českou vlajku. A ještě kočku Frantu, která se stala Šulcovým poznávacím znamením.

Tahle partička, která si v letovisku Puerto Vallarta pronajala vlastní autobus na cestu do Guadalajary, bude mít na stadionu hned tři zájmy. Poznáte to, když se podíváte tričkům na záda. Pavla Šulce a jeho kočku bychom měli. Vedle něho na tričkách svítí podobizna Davida Douděry a Lukáše Červa. To jsou totiž bratranci, se kterými český fantom roky kamarádí.

A tak vznikla grupa, která vyrazila na mexické dobrodružství. Druhý zápas v americké Atlantě vynechají, budou štrádovat po jihu: „Jak si říkáme? Přece Mexico 26. Pravda, moc originální to není, ale pro nás všechny to má velký význam.“

Ti dva se potkali úplně náhodou, kousek od říčky Radbuzy, na rohu Pařížské ulice v Plzni. Ona drobná černovláska, on nenápadný klučina s bázlivým kukučem. Středoškoláci, ještě puberťáci. Jí bylo sedmnáct, on byl ještě o rok mladší. Ne, nebyla to láska na první pohled. „Jiskru jsme asi nikdy nezahlédli. Nám to kliklo na takové lidské úrovni, že jsme se měli pořád o čem bavit a bylo nám u toho dobře.“

A už devět let spolu žijí. Nejlepší fotbalista Česka a jeho milá.

„Když jsem zjistila, že hraje fotbal, jenom mě napadlo: Asi ho ten koníček dost baví, když musí pořád trénovat a nevymlouvá se, že je unavený. Každopádně mi přišlo fajn, že se aspoň nepoflakuje někde po parku,“ poví Natali Mařík Nesteruk.

Kořeny má ve městě Drohobyč na západě Ukrajiny. Než se Rusko rozhodlo do sousední země poslat tanky, jezdila malá Natali s babičkou na měsíční prázdniny k moři. Na Krym. Rok co rok.

Umí ukrajinsky i rusky, španělštinu se naučila ve škole, francouzštině po prvním roce v Lyonu zatím nepřišla moc na chuť. Naučila se jen výborně akcent - a základní fráze z Duolinga. Debaty zvládá v angličtině, kterou má na jedničku. Ale ještě zpátky k jejímu jménu: narodila se v Praze jako Natali Vrbová, jenže tátu prakticky nepoznala. Jméno Natali bylo kompromisem, aby se nejmenovala jako maminka Natalija: „Když otec zmizel, mamka si po čase našla pana Maříka a Ivo Mařík si mě v osmnácti osvojil. Vadilo mi nosit příjmení chlapa, který o mě nejeví zájem. Nechtěla jsem být Vrbová. I mamka přemýšlí, že si změní příjmení a vrátí se ke jménu za svobodna. Já ji předběhla a jsem Nesteruk.“

Natali Mařík Nesteruk je zásadní postavou v příběhu českého fotbalového krále. Nosí mu štěstí, hlídá kočku, pomohla mu k maturitě, miluje ho, drží v nesnázích, kontroluje šatník i smlouvy. Pro Seznam Zprávy poprvé vykoukla ze své ulity, ve které se úmyslně zdržovala.

Paradoxně ani o Šulcovi se toho neví moc, protože si dost chrání soukromí a vyhýbá se rozhovorům z očí do očí s neznámými reportéry. Ale třeba interview pro český Vogue si ujít nenechal, neboť to spojil s originálním focením. Jeho hodnota se aktuálně odhaduje na 20 milionů eur a na mistrovství světa může vyletět ještě výš, když se zadaří.

Šulc zažil fantastickou sezonu v Lyonu a v Česku získal cenu pro nejlepšího fotbalistu roku. Stal se ambasadorem nejbohatší sázkové kanceláře Tipsport. Adidas nechal nakreslit graffiti na několik pražských činžáků. Jeho kočka je hitem Instagramu. „Ale pořád je to úplně obyčejný kluk z Toužimi, který je nejradši na hřišti,“ poví mladá dáma, která se stará o české fotbalové zlato.

Jestli si představujete, že ona doma čeká s obědem, než se Pavel vrátí z tréninku domů, jste úplně vedle. Vystudovala dentální hygienu, za jméno si připsala zkratku DiS. a když ještě bydleli v Plzni, měla praxi a spoustu klientů. Zároveň několikrát týdně jezdila do Prahy, kde nastoupila na prezenční studium vysokoškolského marketingu. Na letošek plánovala státnice, ale cesta do Mexika je přesunula na leden.

„Časem by mě bavilo, abych obě specializace propojila. Co třeba přednášet na summitech?“ zamýšlí se. „Neznám moc odborníků z dentálního odvětví, kteří by zároveň uměli chodit v marketingové sféře.“

Mezi jejími klienty na dentální hygieně je i její partner. Jak s úsměvem říká: „Jasně, že jsem Páju měla pravidelně v ordinaci. Přece jeho zuby nesvěřím do cizích rukou.“

Šulc se od starších žáků řadil k solidním nadějím, ale když přecházel do dospělého fotbalu, dlouho ho brzdila zbrklost i neprůbojná povaha. Celkem čtyřikrát musel z Plzně zmizet na hostování, protože se trenérům ještě nejevil jako hotový fotbalista. Dokázal to teprve po hrůzné zkušenosti na Spartě a zatímco jeho někdejší spoluhráče z dorostu byste dneska našli vesměs na podřadných adresách, jeho jméno září stále víc. Loni za něj Plzeň utržila i s bonusy čtvrt miliardy korun.

„Ve Francii to začalo všechno extrémně gradovat a řekla bych, že se v tom ještě oba snažíme zorientovat,“ řekne slečna Natali.

Dlouho si myslela, že zakotví v Anglii nebo v Německu. Když se přítel zmínil, že létají nabídky k přestupu, ona si vždycky studovala, do jakého města se asi nastěhují: „A když už jsem se duševně připravila na to, že to opravdu klapne, vždycky se to nějak zvrtlo.“ Tak to bylo třeba s portugalskou Bragou, která měla eminentní zájem, ale ne peníze. Vyšel až Lyon, kam se úplně nehrnuli. Teď jsou nadšení.

Jestli to bude jen přestupní stanice do ještě slovutnějšího klubu, to se uvidí. Ze Šulce se stala sportovní celebrita, na nové adrese zvládl 42 soutěžních zápasů, nastřílel 15 gólů a přidal 10 asistencí. Báječná bilance na premiérový rok v nové zemi: „Strašně jsem mu věřila, že to zvládne, že se postupně začlení, ale nikdy bych nečekala, že bude ještě daleko lepší.“

Šulcova hvězda stoupala nejen v dresu Lyonu. České reprezentaci pomohl krásným gólem v baráži na mistrovství světa a hned druhý den po slavném vítězství nad Dánskem se fotil pro kampaň Adidasu. Proč tak narychlo? Protože jindy nebyl čas. Na to, aby ho mimofotbalové aktivity neobtěžovaly, je tu slečna Natali.

„Pavel mě tak dlouho ponoukal, ať ukážu, že marketing nestuduju zbůhdarma, až jsem se nechala vyhecovat. Založila jsem mu pracovní e-mail, kde řeším nabídky na spolupráci, reklamní kontakty a všechno ostatní, co se týká jeho jména,“ vysvětluje. „Když máme třeba reklamní natáčení, předem zdůrazním jídla, na které je Pája alergický. Upozorňuju, že nejsem žádný ultraprofík. Dělám to spíš citem a intuicí.“

O instagramové stránky, které už nesleduje osm tisíc fanoušků jako nedávno, ale přes 100 tisíc lidí, se starají spolu: „Myslím, že je daleko sympatičtější, když mu to nedělají specializovaní marketéři. Zůstává mu lidskost.“

Mimochodem, populární seriál Daily Franta pro lepší den, kdy pózuje se svou kočkou, vznikl náhodou: „Ještě v Plzni takhle Pavel ležel v obýváku na koberci, hrál si s naší Fanynkou, udělal pěknou fotku a rozhodl se, by to mohlo zlepšit den i ostatním lidem. A z toho vznikl koncept.“ Ostatně magazín Vogue udělal hlavní fotku právě s Frantou na Šulcově rameni.

Pavel Šulc už je obchodní značka. Své góly slaví tak, že čtyři prsty složí do symbolu hashtagu #. Mění rozčepýřené účesy. Do společnosti prakticky nevychází bez módních brýlí a nosí je i při prohlídce stadionu, na který přijede hrát. Poslouchá svou image a doma v šuplíku má přes třicet druhů na výběr. Kvalitních, žádné šunty za pár stovek.

Pokaždé, než vyrazí na zápas, mu Natali pečlivě připraví outfit, ve kterém by se měl cítit dobře. Od ponožek přes boty a brýle až po parfém: „Začalo to už v Plzni, kdy byl zvyklý cestovat trolejbusem. Pokaždé jsem si ráno počkala, s jakou náladou vstane, pak jsem otevřela skříň s oblečením a házela věci, aby k sobě ladily. Stal se z toho náš zápasový rituál.“

A co potom společenské akce! Na březnové vyhlášení Fotbalisty roku se u Šulcových doma připravovali několik měsíců. Požádali zakázkové krejčovství Galard, které pro fotbalovou kometu šilo oblek už rok předtím. Tentokrát byly návrhy dva: pro pána a pro dámu. Pochopitelně tak, aby k sobě ladili. A nejlépe v barvách, které evokují klubový emblém Viktorie Plzeň i Olympique Lyonu, čili červenomodré.

Pavlovy míry už v salonu měli, Natali musela na otočku do Prahy. A výsledek? Lehce extravagantní, originální a svěží. „U fotbalisty není moc momentů, kdy se může opravdu vyfintit. Tak jsem toho využila,“ říká Natali. A fotku ze slavnostního galavečera má jako tapetu na mobilu.

Nejčastější obrázek v telefonu je ovšem Franta, kočičí miláček rodiny. Před lety se toulala kolem baráčku v Kařezu, kde Natali bydlela. Občas vypila přichystané mléko, jindy se tři dny neukázala. Protože paničkou domu byla tehdy stárnoucí jorkšírka, kočka si musela na mazlení počkat. Nejdřív mohla jen do předsíně, pak do obýváku a po roce Pavel Šulc navrhnul, jestli by si ji nemohli nechat. „Ale jedině v případě, že ji vezmeš na veterinu. Naočkovat, vykastrovat,“ vzpomíná Natali, jaké si dala podmínky.

Netušila, že to Pavel myslí vážně, spíš předpokládala, že Franta zůstane pouličním kámošem. Jenže hned druhý den si Šulc strčil šunku do kapsy, Frantu do auta a vyrazil ke zvěrolékaři. A pak třikrát denně kapal léky na zánět v uších a očích, aby mohlo zvíře zůstat doma: „Netušila jsem, jak moc po té kočce touží. Vážně mě to překvapilo.“

Když se v březnu postoupilo z baráže, jeden z fotbalových hrdinů mezi novináři v žertu prohlásil, že vezme Frantu s sebou do Mexika. Cestu by nezvládla, ale nakonec s nimi přece jen bude. Pokud potkáte partičku náruživých fanoušků v autobusu směr Guadalajara, mourovatou šelmičku najdete na bílých tričkách, jak sedí Šulcovi na ruce.