Naději vystřídal smutek. Fotbalisté na MS neustáli korejskou sílu

/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/

Tolik emocí v jediném zápase, navíc zkoncentrovaných do pouhé půlhodiny. Vedoucí gól, kdy to vypadalo, že kapitán Ladislav Krejčí bude mít zlatou hlavu. Obrat soupeře z Jižní Koreje, jehož kvalita potvrdila sílu světového fotbalu.

A neuznaná trefa Tomáše Součka, jenž tak svoji proslulou helikoptéru roztočil nakonec zbytečně.

Česká reprezentace se po 20 letech představila na největší akci ze všech, ale smutní. S Jižní Koreou prohrála na mistrovství světa v mexické Guadalajaře 1:2. „Určitě jsme měli minimálně na bod. Sahali jsme po něm do posledních vteřin. Každé mužstvo hrálo to svoje, měli jsme dobré zbraně i dobré pasáže, ale… Ve fotbalovosti je Korea prostě lepší,“ vystihl vše do kamer ČT bezprostředně po utkání trenér Miroslav Koubek.

Elegantní bílo-zlatá kombinace dresů štěstí nepřinesla. Češi si postup ze skupiny nepřiblížili, naopak se jim vzdálil.

Varoval už nevýrazný první poločas, rozjetí Korejci měli o dost víc šancí. V ofenzivní fázi to Čechům drhlo, útočník Patrik Schick dostal minimum míčů a víc se čekalo i od lyonské hvězdy Pavla Šulce. Dlouho chyběl drajv z povedené baráže, ve které nebylo cesty zpět a porážka znamenala konec, ale Češi díky obrovské bojovnosti a semknutosti duely s Irskem a Dánskem urvali.

Vyčníval jen brankář Matěj Kovář, hrdina barážových penaltových rozstřelů. Čiperným korejským nájezdníkům odolával přes hodinu, bez jeho pohotových zákroků by Češi byli bez šance mnohem dřív.

Nejsvětlejším momentem večera byla gólová hlavička Ladislava Krejčího. Kapitán udeřil ve chvíli, kdy se to nejméně čekalo. Češi se zkraje druhé půle trápili, ale trefa chlapíka se sedmičkou na zádech na chvíli dodala naději.

Tu si ale Češi nechali vzít. Nebyli odevzdaní, rvali se až do konce: viz Součkova ofsajdová gólová pozice a tutovky žolíků Adama Hložka a Michala Sadílka. Remíza nebyla nereálná, ale přízrak z Guadalajary, kde Československo na MS 1970 neuhrálo ani bod, nad českým fotbalem zůstává.

A překvapivý tah trenéra Miroslava Koubka se zařazením plzeňské komety Alexandra Sojky do základu? Šikovný levák, jenž před odjezdem za moře v reprezentaci stihl jen dva přáteláky, ve středu hřiště nezapadl a byl platný i v defenzivní fázi.

Po porážce ve vstupním zápase bude muset nicméně s parťáky zabrat proti Jihoafrické republice a Mexiku. I vzhledem k síle, kterou domácí tým ukázal při výhře 2:0 nad JAR, je pro Koubkův celek příští zápas klíčový. Výhra v Atlantě proti sokovi z Afriky by postup značně přiblížila. Ale jen výhra. Případná remíza, nemluvě o možné druhé porážce, by znamenala nutnost zlomit domácí celek na Aztéckém stadionu.

Korejci navázali tam, kde skončili v kvalifikaci, v níž ani jednou neprohráli. Byli svižní, přesní a hned v první čtvrthodině měli tři velké šance během tří minut. Zlobili ti, od kterých se to čekalo: včetně kapitána Sona Hung-mina, jenž jako jediný v prvním poločase dokázal trefit branku.

V těch chvílích se nabízela hypotéza, že Korejcům pomohlo dlouhé zvykání na vysokou nadmořskou výšku. Od začátku působili čerstvým dojmem a čišel z nich hlad. Korejská parta byla i sveřepá v defenzivě, důkazem budiž třeba roztržený Šulcův dres v první půli, po němž gestikuloval ke střídačce, ať rychle dostane nový.

Co se Asiatům nepovedlo v prvním poločase, dokázali ve druhém. Rychlé kombinace, které Korejci v řadě momentů předváděli, kontrastovaly s českým pojetím. A navíc zvládli ještě vystupňovat tempo a být akurátnější ve střeleckých pozicích. Klíčová byla reakce na Krejčího gól, který znamenal nečekanou ťafku, ale červená smečka se z ní dokázala sebrat. Za osm minut přišlo vyrovnání s mazáckou koncovkou, kterou kapitán Krejčí těsně nedoběhl – a pak i rozhodující zásah O Hjon-Gjua. Po dalším ťukesu.

A nakonec měli Korejci i velkou dávku štěstí v momentech, kdy jim Češi chtěli vítězství vzít. Korejský brankář ale zlikvidoval mimo jiné Hložkovu ránu zblízka, kterou schoval mezi nohama bránícího soupeře. Hodnocení trenéra Koubka proto platilo přesně: Češi měli své šance, bod byl blízko, ovšem za kvalitu bere Korea zaslouženě celý bank.

I kdybyste snad minuli všudypřítomné nápisy World Cup 2026, hned z prvního pohledu na tribuny by vám bylo jasné, že tohle je mistrovství světa, největší možná sportovní akce. Našlapaný stadion, decibely ze všech stran a atmosféra, kterou si budete dlouho pamatovat.

Korejská převaha v auditoriu byla znát už během předzápasové rozcvičky a čtení sestav, ale slyšet byli i Češi. Nadchl slavnostní nástup všech hráčů ve středovém kruhu, novinka letošního šampionátu, i úsměvné vsuvky místní kapely v sombrerech. První mexická vlna se arénou rozlila po 20 minutách.

Úvodní chod z fotbalových hodů v Guadalajaře si přímo na Estadio Akron nepřekvapivě nenechaly ujít davy Mexičanů, na tribunách se ovšem třepetala i třeba brazilská vlajka. Doprava v okolí stadionu kolabovala v mnohamilionovém městě už několik hodin před zápasem.

Že začíná velký fotbalový svátek, to bylo v Guadalajaře znát už od čtvrtečního rána. Mexičané chodili po městě v zelených národních dresech, a jakmile se rozehrál jejich zápas s Jihoafrickou republikou, život se zastavil.

Vchod do velké fanzóny v centru museli zavřít už hodinu před výkopem, jak bylo plno. A jakmile mexický národní tým začal, jindy rušné ulice se vylidnily. Dva góly a vítězství 2:0 se ještě dlouhou dobu oslavovaly vášnivým troubením klaksonů ve všech koutech Guadalajary. Zatímco v USA se dokola řeší nedostatek atmosféry, Mexiko tímto neduhem rozhodně netrpí.

Velký fotbalový mejdan odstartoval ve velkém stylu. Jen pro Česko nakonec hodně smutně.