Muž, který objevil trenéra reprezentace: Ví, kdy ho budou Češi milovat

/Od našeho spolupracovníka ve Španělsku/

Šestašedesátiletý Abel Resino je typickým představitelem staré trenérské školy. Mluví hlubokým, chraptivým hlasem - a je zvyklý, že ho okolí poslouchá na slovo. Ve slavném madridském Atlétiku charismatický gólman strávil třináct let, z toho skoro deset sezon hájil branku prvního týmu. Pak se dal na trenérskou dráhu.

Tuzemského fanouška však bude mnohem víc zajímat jiná věc. Byl to zrovna Resino, kdo dvakrát výrazně ovlivnil život nového šéfa české fotbalové reprezentace Santiaga Denii. Nejprve když z pozice asistenta Atlétika pomáhal mladému obránci dělat první krůčky v mužstvu. A posléze když ho už jako hlavní kouč madridského klubu pozval do svého realizačního týmu - a tím mu nastartoval trenérskou kariéru.

Na bývalého svěřence nedá jeho mentor dopustit. „Santi má velké zkušenosti a umí pracovat s mladými,“ podotýká v exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Señor Resino, jak nahlíží španělské prostředí na český fotbal?

Všichni známe jméno Pavla Nedvěda. Je to hráč světového formátu, opravdová hvězda… Ale zase nebudeme zastírat, že český fotbal je úplně jiný než ten náš. Španělé vždy sázeli na útok, vysokou produktivitu a atraktivitu hry. Češi se podle všeho vyžívají v jiných věcech.

V jakých?

Četl jsem před několika dny rozhovor, který Santi poskytl deníku Marca. Mluvil tam o tom, že Češi jsou velice vážní a chovají se trochu odtažitě. Podle mě jejich fotbal odráží národní identitu. Je důkladný, neuspěchaný, s důrazem na propracovanou defenzivu.

Šel by provést nějaký reset?

Mundial ukázal, že španělská reprezentace je momentálně nejlepší na světě. Snad se Santimu podaří něco z její hry přenést i do českého fotbalu.

Ale jak na to? Jste zkušený odborník, čím jste vy začínal svá nová angažmá?

Celý život jsem působil jako klubový kouč. Je to něco jiného než trénovat reprezentaci. Nemůžeš si vybrat nejlepší hráče, na které jen ukážeš prstem. Ale zase máš prostor, abys je neustále měl pod dohledem a postupně zdokonaloval. Všude pak potřebuješ navnímat prostředí a pochopit, co se děje uvnitř týmu. Najít si spojence, kteří se dívají na fotbal stejnýma očima. Ale hlavně – mít výsledky. Sportovní prostředí je v tomto neúprosné. Pokud nemáš výsledky, žádné sebelepší proklamace a líbezné řeči ti nepomohou.

Může na ně Denia dosáhnout?

Upřímně, nevím. Má ale velké zkušenosti z působení ve španělské fotbalové federaci. Umí pracovat s mladými. A vždy byl velmi vnímavý.

Pamatujete, jak jste se seznámili?

Byl jsem asistentem v Atlétiku, když k nám jako dvacetiletý kluk přišel z Albacete. Moc jsem ho v té době neznal. Byl velmi chytrý a učenlivý, zajímal se o všechno kolem. Rychle se adaptoval, probojoval se do základní sestavy a stal se klíčovým stoperem.

Jak se projevoval na trávníku?

Lhal bych, kdybych ho nazval výjimečným hráčem. Ne, žádnou hvězdou nebyl. Ale vyznačoval se vysokou mírou inteligence, dobře četl a organizoval hru. Navíc dlouhodobě byl kapitánem týmu, což také mluví o mnohém.

V roce 2009 jste byl povýšen na hlavního trenéra Atlétika a hned jste přivedl Deniu jako asistenta. Proč právě jeho?

Měl jsem volné místo v realizačním týmu, Santi zrovna ukončil hráčskou kariéru. Všechno do sebe zapadalo. Byl jsem s ním spokojen. Pomáhal s tréninky, podílel se na práci v defenzivě. A také byl důležitou spojkou mezi mnou a kabinou.

Český obránce Atlétika Tomáš Ujfaluši vzpomínal, jak velkou pozornost Denia věnoval komunikaci s mladými hráči.

To taky bylo velmi důležité. Zdaleka ne každý, kdo přišel do Atlétika, hned zapadl do týmu. Zvlášť pokud šlo o cizince. Ti museli pochopit, jak to všechno v klubu funguje. A tady byly Santiho služby neocenitelné. Pomáhal nováčkům nejenom ve fotbalových záležitostech, ale zároveň i mimo hřiště.

Mimochodem, pamatujete ještě Ujfalušiho?

Jasně, vždyť to byl můj kluk! Působil ve středu obrany, občas šel i na pravého beka. Měl jsem ho velmi rád. Obrovská persona i pracant. Dokázal zahrát proti kdejaké hvězdě, nezalekl se nikoho. Měl velké sebevědomí.

Co Radek Bejbl, který svého času také hrál v Atlétiku?

S tím jsme se minuli. Viděl jsem ho v mnoha zápasech, ale osobně Bejbla neznám.

Byl to zrovna Denia, kdo vás vystřídal v Atlétiku po vašem odvolání. Nevnímal jste to jako podraz?

Ne, vůbec. V naší branži musíte být na odchod vždy připraveni. Stačí pár nepovedených zápasů a už se můžete poroučet. Popřál jsem tehdy Santimu hodně štěstí a šel jsem, to je všechno. Naše vztahy ten rozchod neovlivnil, pro mě je stále výborným kamarádem a parťákem.

Na pozici hlavního trenéra madridského klubu se ale Denia moc neohřál. Odkoučoval pouze jeden zápas.

Víte, pracovat ve velkých klubech není jednoduché. Čelíte tam neustálému tlaku – na výsledky, na předvedenou hru… Navíc Atlétiko není jen velkoklub, je to opravdový gigant. Má obrovskou historii a spoustu fanoušků po celém světě. Tam je to dvakrát tak složité.

Jeden ze svých prvních zápasů v české reprezentaci Denia odkoučuje proti Španělsku. Je výhodou, že nepotřebuje studovat jeho herní styl?

Vidím to jako velkou výhodu. Prakticky všechny hráče španělského národního týmu Santi trénoval osobně, zná je od útlého věku. Navíc dlouho spolupracoval s koučem naší reprezentace Luisem de la Fuentem. Hru soupeře má tak v malíčku. Může si ušetřit čas a soustředit se jen na vlastní mužstvo.

Na druhou stranu, hrát proti krajanům není jednoduché.

Ten zápas bude pro něj zvláštní jenom na začátku, jen když bude probíhat úvodní ceremoniál a zazní hymny. Pak všechny okolní vlivy zmizí. Když trenér koučuje zápas, moc ho nezajímá, kdo stojí na druhé straně. Pro něj je důležitý jen jeden tým – ten jeho.

Vzkázal byste něco bývalému parťákovi?

Santi musí hlavně mít dobré výsledky, pak ho Češi budou milovat. Ale to on moc dobře ví sám.