Trenér, kterému nevěřili. Teď slaví druhý titul a myslí na další

Další bundesligový titul pro Bayern je tak nudná zpráva, že po nedělním vítězství 4:2 nad Stuttgartem se možná víc řešilo, proč se symbolem mistrovských oslav stal zrovna kakadu.

A tak se němečtí fanoušci dozvěděli, že když hráči zapíjeli loňské vítězství, potají si z jedné nóbl restaurace odnesli sošku právě tohoto papouška. Ne, majitel nevolal policii, naopak s radostí jim suvenýr v ceně asi 1000 eur dodatečně daroval.

Ostatně, jaké jiné téma k debatám nabídnout v situaci, kdy mnichovský klub získal 35. titul, z toho dvacátý v tomhle století?

Přesto pro jednoho slavícího muže, belgického kouče Vincenta Kompanyho, to nebyl pouze další z triumfů, který se bude hezky vyjímat v CV.

Nedělní večer byl završením zatím nejlepšího týdne jeho trenérské kariéry. Nejdřív přes Real Madrid postoupil do semifinále Ligy mistrů, pak obhájil bundesligový titul. To není málo vzhledem k tomu, že před dvěma roky v podstatě na Bayern zbyl a nikdo mu na startu angažmá nevěřil.

Když mnichovský klub na jaře 2024 sháněl nového kouče, nebyl o prestižní pozici zájem, jaký by se vzhledem k renomé Bayernu dal očekávat. Je totiž obecně známo, že někdy tam do důležitých věcí mluví moc lidí, a když se dostaví první neúspěchy, nastane bezradný chaos.

Trénovat tam proto nezvládne zdaleka každý.

Jen za poslední dekádu angažmá předčasně opustili Carlo Ancelotti (aktuálně trenér Brazílie), Julian Nagelsmann (aktuálně trenér Německa) nebo Thomas Tuchel (aktuálně trenér Anglie).

Před dvěma roky dostali šéfové Bayernu košem od tolika adeptů, že Vincent Kompany byl snad až pátou volbou.

Zrovna s Burnley sestoupil z Premier League - a to byla zatím jeho největší štace. Bylo mu 38 let, je dokonce o dva týdny mladší než brankář Manuel Neuer, a teď by měl vést Bayern? Není to pod úroveň tak věhlasné organizace?

Málokdo z expertů i laiků považoval Kompanyho příchod za uspokojivé řešení. Navzdory tomu, že má za sebou skvělou hráčskou kariéru, jejíž převážnou část strávil v Manchesteru City, kde osm let dělal kapitána a čtyřikrát vyhrál anglickou ligu.

„Však jsme také nejdřív zavolali Pepu Guardiolovi, který ho trénoval. Dal nám na něj skvělé reference a přesvědčil nás, že to bude skvělá volba,“ přiznal později Uli Hoeneß, dlouholetý manažer i prezident klubu, který tam stále má velký vliv.

Bayern tedy poslal do Burnley odstupné 10 milionů eur a měl nového trenéra.

„Je mi jedno, že lidi zvenčí mi nevěří. Pro mě je mnohem podstatnější, aby mi věřili lidi v klubu,“ pronesl Kompany na úvodní tiskové konferenci.

I když dál o sobě četl, že bude spíše provizorní variantou na jednu sezonu, než se na trhu uvolní zajímavá jména jako třeba Xabi Alonso nebo Jürgen Klopp, pustil se odhodlaně do práce.

Po necelých dvou se má čím pochlubit. Dvěma mistrovskými tituly a nyní dokonce šancí na Treble, tedy triumf v domácí soutěži, DFB-Pokalu i Lize mistrů. Zbývá „maličkost“ - zvládnout ještě pět důležitých utkání, hned první ve středu v Leverkusenu.

Zvláště bundesligová suverenita Bayernu je pozoruhodná. Pouze dvě kola nebyl tým pod Kompanyho vedením na prvním místě tabulky, od 14. září 2024 před sebe nikoho nepustil.

V aktuální sezoně nejenže slaví titul čtyři kola před koncem, ale překonává i letité ofenzivní rekordy. Na kontě už má 109 vstřelených branek, což dělá průměr 3,63 na zápas. A je to o 17 víc, než mu přisuzuje statistika tzv. očekávaných gólů. Současná generace tím vymazala obdivuhodný zápis z ročníku 1971/72, kdy v útoku řádili Gerd Müller s Ulim Hoeneßem.

Samozřejmě lze namítnout, že ovládnout domácí scénu by pro mnichovský klub měla být samozřejmost. Však má dvakrát větší rozpočet než druhý Dortmund a dvacetkrát než poslední Heidenheim.

Jenže jiní trenéři za takových podmínek neuspěli. Nebo o titul bojovali do posledního kola. Případně se na jejich fotbal nedalo dívat.

Kompany brzy dokázal mužstvu vtisknout líbivý ofenzivní styl - jenže ani tím nelze vysvětlit jeho kouzlo. Jak přiznávají lidé z branže, úspěšný je především díky přirozené inteligenci. Ví, jak se chovat a co říkat. Kdy mluvit a kdy mlčet.

Pokud jeho předchůdci doplatili na to, že tzv. ztratili kabinu (tedy se dostali do fáze, kdy jich hráči měli plné zuby), on slýchá od svěřenců pochvalná slova. „Dostal moji hru na novou úroveň. Je to fantastický trenér. Nejen po taktické stránce, ale i tím, jaký je člověk,“ pronesl o něm například anglický kanonýr Harry Kane pro Daily Mail.

Kompany nedělá kolem mužstva dusno - ani ve chvílích, kdy se tolik nedaří. Nelibuje si v siláckých prohlášeních, nepouští se do kontroverzí. Podobně se chová uvnitř klubu. Nestěžuje si, že mu vedení nekoupilo jiné hráče. Prostě se snaží být nejlepší s kádrem, který má k dispozici.

„Vždycky hráčům říkám: pokud vás vynášejí do nebe, neposlouchejte je. Tak dobří nejste. Pokud vás zatracují, nechte to plavat. Tak špatní nejste,“ popsal svůj přístup k mužstvu.

Skoro se dá říct, že poupravil klubovou DNA. Nevyznává tradiční mnichovskou aroganci, což byla disciplína, v níž si třeba Nagelsmann nebo Tuchel libovali. Raději se usměje a zavtipkuje, než aby dal najevo frustraci.

Hodně mu pomohlo i to, že hned od prvního dne se prezentuje velmi dobrou němčinou. Velkou kariéru sice začínal v Hamburku, hrál tam dva roky, ale následujících šestnáct let strávil v Anglii a Belgii. Přesto se velmi přirozeně do německého jazykového prostředí vrátil.

Běžné je, zvláště před utkáními Ligy mistrů, že novinářům zvládá na tiskových konferencích odpovídat anglicky, německy i francouzsky.

Němčinu opouští pouze tehdy, kdy mu na přesnosti vyjádření mimořádně záleží - a to je v případech, kdy se řeší víc než jen taktika, zranění a síla soupeře.

Stalo se tak například před dvěma měsíci, kdy byl dotazován na incident v utkání Realu s Benfikou. Domácí útočník Vinícius tehdy slavil vítězný gól tanečkem u rohového praporku, což portugalský tým považoval za provokaci. Jeden z hráčů pak údajně brazilskou hvězdu rasisticky urazil.

„Odpovídám anglicky, abych se mohl vyjadřovat trochu jasněji. Je to složité téma, protože se zdá, že se o takových otázkách dnes diskutuje ještě hůř než dřív,“ začal Kompany a pak přidal dvanáctiminutový monolog na téma rasismu ve fotbale.

Mluvil o svých zkušenostech, mluvil o případech jiných hráčů, včetně Eusébia, největší hvězdy historie Benfiky. A hlavně zdůraznil, s odkazem na relativizující výroky trenéra Josého Mourinha, že ani nejdivočejší oslava gólu nebo charakter dotyčného hráče nesmí být omluvou pro rasistické urážky.

V klidu a věcně argumentoval, usazoval věci do souvislostí a celý proslov uzavřel výzvou: „Můj postoj k tomuto tématu není: Jděte do jednoho extrému a zničte druhý.“

Všichni v sále museli uznat, že od jiných trenérů se přeci jen poněkud odlišuje.

Dnes už ani ti, kdo Kompanymu v začátcích nevěřili, neberou jeho angažmá jako provizorní řešení. Ať zbytek sezony dopadne jakkoli, za necelé dva roky si v Bayernu získal respekt fotbalového světa.

Klub už mu loni na podzim prodloužil smlouvu do roku 2029, protože očekává, že brzy přijdou nabídky na trenérův odchod. Spekuluje se třeba o Manchesteru City. Má k místu velmi silnou vazbu a jednou by mohl nahradit svého mentora Pepa Guardiolu.

Zatím to však není na pořadu dne. „Ve fotbale nedokážu myslet tak daleko dopředu, soustředím se na Bayern a na to, čeho můžeme dosáhnout teď,“ prohlásil Kompany s odkazem na blížící se důležité duely s Leverkusenem v DFB-Pokalu a s Paris Saint-Germain v Lize mistrů.

I hráčům zdůrazňoval, ať dělají to samé. Proto při nedělní oslavě na trávníku Allianz Areny chyběly tradiční sprchy sponzorským pšeničným pivem. Čas na ně bude po posledním zápase sezony.

„Každý titul je první“ - to je totiž další z jeho hesel. Říká tím, že vždy je v týmu někdo, kdo danou soutěž ještě nevyhrál. Nebo dokonce žádnou, jako před loňskem Harry Kane. Splnit spoluhráčům jejich sen pak má být hlavní motivací celého mužstva.

Teď bude mít Bayern ještě dvě příležitosti.