Čtvrtý pokus Pardubic urvat titul. Zase vládnou, ale poprvé jinak

Když zkusí útočník Jáchym Kondelík definovat hokejové Pardubice, stačí mu pět slov: „Všichni v klubu chtějí vyhrát.“ Aby ne, dá se namítnout, když se jedná o klub s největšími finančními možnostmi v Česku. Pokud někoho opravdu hodně chce, většinou ho získá.

Titul je tady téma od vstupu Petra Dědka do klubu v roce 2020. Jenže není to úplně snadná práce. Pardubice na něj čekají od roku 2012 a než začal miliardář úřadovat, několikrát málem sestoupily.

Nyní jsou značkou, která čeká, kdy udělá poslední krok. Nebo jestli ho udělá.

„Jakmile jedu do Brna nebo s ním hrajeme tady? Dělá se mi vyloženě zle ze vzpomínky, jak jsme s nimi v Pardubicích prohráli sedmé finále,“ přidá Kondelík pro Seznam Zprávy silný osobní zážitek z jara 2025. „Je to tak intenzivní vzpomínka, že žádnou podobnou už nikdy mít nechcete. Děláme všechno proto, aby takové zápasy dopadly příště jinak.“

Pak doplní ještě další důležité věty: „Vůbec si neumím představit, jak to mají kluci, kterým se to stalo dvakrát po sobě.“

Pardubice prohrály dvě sedmá finále v řadě, pokaždé doma. Titul se ve městě už dvakrát slavil, jen si pohár vždycky někdo autobusem odvezl pryč.

Loni se v hale Dynama radovala Kometa. V roce 2024 slavil Třinec, když vyhrál trefou v prodloužení.

Prokletí velkých momentů se dá roztáhnout i na semifinále 2023. Taky všechno skončilo v sedmém zápase v domácí hale. Tam Třinec poprvé spustil u domácích fanoušků potoky slz, kdy cítili, že jsou blízko.

A zároveň Třinec rozjel několik otázek, které management řeší od té doby každé léto: Co nám chybí? Koho potřebujeme přivést? Kdo musí skončit? Proč neumíme udělat poslední krok?

Teď přichází čtvrtý pokus.

Na české poměry disponují Pardubice astronomickým rozpočtem. Pro aktuální sezonu měl vyskočit k hranici 400 milionů Kč. Vzhledem k vynaloženým prostředkům panuje obecné přesvědčení, že se jedná o neúspěšnou organizaci.

Na druhou stranu za poslední sezonu klub vykázal podle sbírky listin zisk 10,2 milionu. Potřetí ze čtyř posledních let vyhrál dlouhodobou soutěž, před rokem končil třetí. Čistě fakticky, ze soutěže, kde proti sobě nastupuje každý proti každému čtyřikrát, dostáváte spravedlivou odpověď, kdo je nejlepší. Všichni mají vyrovnané podmínky. Navíc 52 kol minimalizuje faktor náhody.

Jenže v hokeji funguje jiná optika. Hlavní trofej pro šampiona se dává za play off. Dostane ji ten, který dovede porazit všechny soupeře v sérii na čtyři vítězné zápasy, až nikdo jiný nezbyde.

Takže Pardubice jsou znovu první. A co s tím? „Pěkný, ale práce pokračuje,“ komentuje vítězství v základní části útočník Patrik Poulíček, který za klub poprvé nastoupil v roce 2013 a odehrál za něj 525 zápasů. „Asi nějaký dílčí cíl to je. Ale spíš bych první místo vztáhnul jen na startovací pozici pro play off, žádnou větší váhu bych tomu nepřikládal.“

Až pokud klub najde klíče k titulu, pak dostane projekt miliardáře Petra Dědka nálepku, že opravdu uspěl.

Podstatnou změnou je, že se kolem klubu neobjevilo ani jedno silné téma mimo samotný příběh, který se odehrává na ledě.

Sezona 2022/23 se odehrávala na pozadí války majitele klubu s marketingovou agenturou BPA, která prodává práva extraligy. Dědek byl navíc hodně mediálně aktivní, komentoval dění v klubu, v lize i hráče.

V dalším ročníku Pardubice sice vyhrály základní část v českém rekordu, velké haló nastalo ale kolem propuštění trenéra Václava Varadi. Příběh skončil u soudu, kdy kouč žaloval Pardubice mimo jiné i za Dědkův výrok. Trenér měl mít podle něj metody, které hraničily s armádní šikanou.

Minulá sezona? Těsně před koncem základní části padaly vysoké pokuty, navíc se skoro celou dobu řešilo složení trenérského štábu.

Teď nic. Klid. Dokonce je ve hře možnost, že jeden a ten samý trenér může poprvé od roku 2018 začínat v klubu dvě sezony po sobě. Pokud nepřijde v play off kolaps, Filip Pešán má šanci psát novodobou historii.

Pardubice si nepodmanily základní část způsobem start – cíl. Spíš jim stoupala forma se závěrem sezony a neměly vyloženě slabé období. „Bavili jsme se o tom i s klukama v kabině, neměli jsme žádné větší výkyvy. Za to jsem rád,“ souhlasí útočník Kondelík.

Jestli probíhají v klubu nějaké divočejší procesy a názorové výbuchy, tak už nemíří ven. Daří se je držet za zdmi stadionu, což je největší pokrok.

„Nevidím v tom něco extra jiného,“ jen se diví Poulíček, o čem je řeč. „Staráme se o svůj výkon, ne o to, co se kolem nás děje, nebo by se mohlo dít.“

Ale vlastně i tohle je důkaz. Pardubice „model 2026“ nejedou v provokativních hláškách. Jen si došly pro další první místo po základní části.

Ostatně i Pešán přijal komunikační strategii klubu, že není dobré být vidět tolik a za každou cenu.

Dřív v Liberci patřil mezi rétoricky nejzdatnější trenéry v Česku. Někdy naschvál provokoval, rýpal do soupeřů i novinářů. Hrál různé hry a vypadal, že ho baví. Pokud se ho dnes ale sami nezeptáte, nic nerozjíždí. Hodně stručně, často i dost obecně ohodnotí zápas a očima už míří k východu.

Petr Dědek postupně zaplatil sestavu, která na české poměry nemá obdoby. Každý rok se soupiska blýská většími a většími jmény.

Pardubice mají v podstatě tři první formace a čtvrtá by ve velké části extraligových klubů hrála přesilovky.

Mají osm obránců, kteří by všude jinde patřili do elitních párů. Když v létě přišel reprezentant Daniel Gazda, čekalo se, že odejde minimálně Jan Košťálek nebo Miguel Tourigny. Ale oba začali hrát lépe, než se čekalo, tak si všechny hráče Pardubice nechaly. Podobně by se mohla zachovat možná Sparta, jinak nikdo.

Hodně hvězd na jednom místě svádí k logické úvaze. Pokud je kádr nadupaný hráči pro přesilovky, kteří jsou zvyklí hrát hodně a dělat body, někdo musí končit den naštvaný. Ví, že má schopnosti rozhodovat zápasy, ale musí pustit na led někoho jiného.

„Kdyby mi někdo řekl, že tady mám dávat pytlíky čaje do horké vody a tohle je moje role, abychom vyhráli? Budiž. Udělám, co mi bude řečeno,“ odvětí předloňský mistr světa Kondelík.

„Takhle to máme nastavené všichni stejně,“ ubezpečuje.

Odchovanec Poulíček si v Pardubicích prožil úplně všechno. Jako mladý centr dostával i šanci v první formaci, jestli náhodou on nemůže být tím klíčovým hráčem pro střelce Petra Sýkoru.

Hrál v klubu baráž, zažil divokou sezonu, kdy se Dynamo v závěru vyhnulo přímému sestupu. Ve 32 letech tráví na ledě i méně než 12 minut v zápase, má pozici specialisty na oslabení. „Kdybych to takhle nepřijal, tak tady už myslím nehraju. Máme za sebou i zápasy play off, které jsme rozhodli, což ukazuje i náš další přínos pro tým,“ vysvětluje svůj pohled.

Když má říct, co ho naplňuje hrát v ne tak viditelné roli, odvětí: „Jsem rád, že v takovém týmu můžu být, navíc hrát před takovými fanoušky. To v extralize úplně běžné není. Prostředí je pro mě za odměnu. Taky vidím, že naši práci oceňují i kluci z prvních lajn.“

Hráči pak veřejně takovou věc málokdy řeknou, ale podstatné je, že mají i v Pardubicích luxusní podmínky, které by jinde v Česku nedostali. Souvisí s tím i zvýšené nároky a tlak. Ale i tohle je součást balíčku. Ber, nebo nech být.

Klíčovou personou sezony je Roman Červenka, který má dvě kola před koncem základní části 61 bodů. Na jednu stranu se zdá, že Pardubice jsou na jeho produkci závislé až moc, že často se čeká na jeho nápad nebo nahrávku.

Ovšem nevyužijte schopnosti veterána, který se ve 40 letech připravil i na olympiádu s hráči NHL. Přehled dělá z Červenky v pomalejší extralize dominantního hráče.

„Občas s námi trénují mladí kluci a má cenu, když tady vidí borce, jako je Červus. Sledovat, jak na sobě maká, jak dře, aby si udržel výkonnost, vás musí někam posunout. Rychle si uvědomíte, že to není jen o nějakém talentu od pánaboha, ale zásadní je práce,“ poukazuje i Poulíček na tréninkovou morálku reprezentačního kapitána.

Pardubicím jeho vykoupení ze Švýcarska vyšlo, stal se z něj lídr týmu. To samé platí o dohodě s Lukášem Sedlákem.

Po ruské eskalaci války na Ukrajině přivedl majitel Dědek tři české hvězdy z KHL. Lukáš Sedlák, Roman Will a Tomáš Hyka nastupovali za Čeljabinsk a pardubický boss je hned stáhl k sobě.

Sedlák to vzal ještě přes NHL, ale nakonec i on sedl na letadlo do Pardubic a dnes je hlavní tváří týmu.

Fanoušci soupeřů ho nenávidí. Ale funguje úplně stejně jako Brad Marchand nebo Matthew Tkachuk v NHL. Přínos pro vlastní tým sto procent ze sta. Hrou na hraně i trochu za ní pak prudí všechny další kluby.

Jen mu chybí titul, k němu Pardubice ještě nedovedl.

Ale nasazení i energii drží na stejné úrovni, jako když přišel v zimě 2022 z Philadelphie, což z něj dělá tak výjimečného hráče. Většina navrátilců ze zámoří v menší konkurenci povolí. „Tohle je asi ta nejdůležitější věc. Kdyby sem management vodil hráče, kteří jsou na tom výkonnostně podobně, ale neměli jejich charakterové vlastnosti, nefungovalo by to,“ říká Poulíček, bývalý kapitán.

Teď céčko patří Sedlákovi a nikdo neprotestuje.

Nikdo dopředu neřekne, jestli Pardubice získají vymodlený titul.

Určitě do play off půjdou jako největší favorit.

Určitě se spustí hlasitý křik, pokud jim to znovu nevyjde, a sociální sítě zaplní stovky pichlavých komentářů. Nejbohatší týmy v každé soutěži na světě se s tím musí buď umět poprat, nebo je tlak nakonec sežere.

V pátek po zápase se Spartou dostanou Pardubice pohár pro šampiona základní části. Pak si počkají, kdo na ně vyjde z předkola, a 18. března jim začne play off. Tam se reálně ukáže, jestli český kolos opravdu umí pracovat s emocemi tak dobře, jak zatím ukazoval.