Historický zlom, Sparta poprvé vyhrála sedmý zápas. A příště další lákadlo

Jaroslav Nedvěd skákal a objímal hráče z lavičky. Kouč polevil se soustředěným výrazem a dal průchod totální radosti. Sparta právě zlomila své historické prokletí, nikdy v historii nevyhrála sedmý zápas play off. Královskou partii, kterou zvládají jen ti nejodolnější, tentokrát přežila. V Plzni vyhrála 1:0.

„Bezprostřední emoce jsou skvělé,“ radoval se trenér Sparty. „Ale nejsem pod tím podepsaný já, to kluci. Blokovali střely a bojovali,“ chválil nastavení svého celku Nedvěd.

Sedmé zápasy mají vždycky svého hrdinu, na kterého se nikdy nezapomene. Výsledek je umocněný specifickým zážitkem. Tím může být ze strany Plzně hodně kyselá vzpomínka, kdy šla kvůli dvěma vyloučením do tří. Sparťanským hrdinou se stal její lídr Filip Chlapík, který využil dvojnásobnou přesilovku.

Josef Kořenář odchytal brilantní zápas, jednou mu pomohla tyč. Jediný Chlapíkův gól stačil. „Sedmé utkání není vánoční zápas, který končí 7:6,“ pousmál se Nedvěd. Plzeňští hleděli před sebe, prázdné pohledy narážely na radost druhé skupiny v rudých dresech, která skákala před svými příznivci.

Po čtvrtfinálové sérii se bude určitě vzpomínat na sparťanskou otočku, když prohrávala 1:3 na zápasy. Uspěla třikrát v řadě. Eliminační zápas, kdy musíte vyhrát, jinak skončíte, je těžká mise. Spartě letos v play off hrozilo vyřazení pětkrát a nikdy pod tlakem neshořela. Dvakrát musela vyhrát proti Kladnu, třikrát s Plzní. Jiný výsledek by znamenal konec sezony.

Někdy v lednu měli sparťanští trenéři s hráči velký pohovor. „Chtěli jsme v play off hrát týmový hokej, ne na individuality, a mířit k tomu. Daří se nám to, rveme se o každý puk, o každý zápas. Děkuju klukům, jak se k tomu postavili,“ líčil trenér Jaroslav Nedvěd v rozhovoru pro Oneplay Sport. Jeho tým začal šlapat a v semifinále nastoupí proti Pardubicím.

Zážitků se sedmými zápasy má Sparta celkově hodně. Od chvíle, co se v extralize play off hraje na čtyři vítězné bitvy, si tuhle lahůdku zkusila dosud sedmkrát. Pokaždé byla v pozici, ve které se nyní ocitla Plzeň. Hráči smutně zírali před sebe. Ptali se proč, co se stalo. Poosmé byla Sparta lepší.

V pondělí se povedlo kletbu odčarovat. Na sériích s Kladnem i Plzní se přesně ukazuje play off. Všechno ze základní části se smazalo a obě série dospěly do zápasu o všechno, kde vítěz bere vše.

Extraliga hraje o titul tímhle systémem vždycky, jen chvíli jí trvalo, než došla k režimu, v němž se všechny série od čtvrtfinále dál musí hrát na čtyři výhry. Pikantní je, jak tenhle styl boje o titul v Československu začal.

Poprvé se tady play off hrálo v roce 1971. Systém s deseti nejlepšími kluby Československa fungoval dobře, soupeři proti sobě nastoupili vždycky čtyřikrát. Fanoušky tenhle systém přitahoval, zvykli si. Podle kroniky „100 let českého hokeje“ na základní část 1970/71 přišlo souhrnně 1,3 milionu fanoušků.

Spravedlivý formát fungoval, všichni proti sobě odehráli stejný počet zápasů. Omezovala se tím náhoda, kdo byl dlouhodobě nejlepší, získal titul.

Jenže i když byla NHL v 70. letech pro komunistické Československo tabu, nesmělo se tam svobodně odcházet ani ligu prezentovat jako něčím výjimečnou, inspirovala.

Základní část je sice fér, ale soutěži chybí vrchol, velká tečka. Takže se pro jaro 1971 vymyslel nadstavbový systém, kterému se i u nás postupně začalo říkat play off. Ani normalizační čeština nakonec nevymyslela jiný termín. První čtyři si to rozdali proti sobě v sérii nejdřív na čtyři vítězné zápasy a o medaile se pak hrálo na tři výhry.

Hned napoprvé si liga užila magii zápasu číslo sedm. Prvním týmem, který boj o všechno vyhrál, bylo Brno, když v semifinále zdolalo Kladno 4:3 na zápasy. Seznam Zprávám informaci ověřil historik Tomáš Kučera, ve 41. minutě vstřelil vítězný gól Jaroslav Jiřík a jeho tým pak udržel náskok 2:1.

Jenže první ročník play off hokejoví funkcionáři vyloženě zmastili. Nepovedly se jim hned tři věci.

První: Nepochopili formát. Takže se hrálo systémem, že první tým hraje v semifinále proti třetímu a druhý jde na čtvrtého. Smyslem základní části pro play off přitom je, že celek, který získal nejvíc bodů v dlouhodobé sezoně, hraje proti týmu, který jich má nejméně.

Druhý: Zazdili termín. Play off se hrálo až po dvouměsíční pauze, když se hráči vrátili z mistrovství světa.

Třetí: Nejlepší tým nehrál doma. Ve finále proti sobě nastoupili Brno a Jihlava, a i když tým z jižní Moravy vyhrál základní část, série o zlato začínala dvěma zápasy na Vysočině. Dukla vyhrála obě utkání a finále nakonec ovládla 3:0 na zápasy.

Hráčům se vrchol sezony i přes totální nepochopení formátu líbil, fanouškům taky. Ale nakonec se o titul takhle hrálo zase až za dva roky a přišla stopka. Play off se v Československu pak hrálo až zase od roku 1986 a od té doby ho už nikdo nevypnul.

Ale na čtyři vítězné zápasy se už v Československu nikdy nehrálo. Extraliga se k nim vrátila na moment v roce 1996. V letech 2001 a 2002 se takhle hrálo jen čtvrtfinále. Od roku 2003 platí, že každou sérii od čtvrtfinále dál ovládne ten, kdo vyhraje čtyři zápasy, tím pádem se dá jít až do bitvy číslo sedm. Hned se takhle hrálo i finále.

Slavia tehdy uspěla v Pardubicích 1:0. „Tohle mi ani nepřipomínejte. Černá můra,“ vždycky spolehlivě vyhrkne bývalý pardubický útočník Michal Mikeska. „My v téhle době hráli vždycky hrozně hezky, ale lehkovážně,“ vybaví si. Titul pro Slavii tehdy ukradl brankář Roman Málek a střelec Michal Sup.

Jestli vás bavil sedmý zápas v Plzni, extraliga nabídne stejnou lahůdku ještě v úterý, kdy si bitvu o všechno prožijí Liberec a Karlovy Vary. Sparta si výsledkem zařídila vstupenku do semifinále proti Pardubicím, což bude další ozdoba play off.

Dva nejbohatší týmy Česka na sebe narazí poprvé od roku 2007. Tehdy spolu hrály finále a Sparta získala svůj poslední titul.