Když štvu lidi, dělám práci dobře. Hokejový „zlobr“ ze Zlína je zpátky

Nenávidíte ho. Dovede se vám dostat do hlavy. Primárně byste měli myslet na puk, jak ho dostat do sítě, ale jsou chvíle, kdy víc než na gól myslíte na něj. Jak mu jednu vlepit, jak do něj vrazit, jak ho dostat na zem.

Pokud se taková věc stane, Bedřich Köhler je ve své nejlepší formě. „Když na mě druhá střídačka huláká, tribuny taky a štvu lidi, je to signál, že práci dělám dobře,“ jen se spokojeným úsměvem přikývne mohutný chlap.

Je mu už 41 let. Před sezonou s velkým hokejem skončil, nebo aspoň takový byl plán. Kdybychom sečetli zápasy v základní části a v play off, odehrál jich v nejvyšší české soutěži skoro tisíc.

V pátek večer jako kdyby se vrátil čas. Znovu táhl svůj Zlín v play off, byl nejvýraznějším hráčem na hřišti. V každém střídání někoho buď stáhl na zem, nebo někomu zalehl hokejku, vybojoval puk, případně někdo naháněl jeho. Schytal rány, rozdal je, klasika.

Jen drobný detail, Zlín sice vyřadil v předkole play off Pardubice 2:1 na zápasy, když klíčový zápas vyhrál na jejich ledě 5:1. Jen se hrálo v Chrudimi, šlo o Pardubice B. Tradiční český klub se trápí už čtvrtý rok v 1. lize. Kdyby mu skončila teď sezona, byla by to ostuda.

Zlín sestoupil z extraligy v roce 2022, od té doby utratil desítky milionů, aby se vrátil mezi elitu. Kupuje drahé hráče, mění trenéry i manažery. Ale výsledky jsou spíš horší než lepší, teď mu dokonce hrozilo, že ani nepostoupí do play off, když disponuje minimálně dvakrát vyšším rozpočtem než někteří soupeři.

Klub poslal do velkého hokeje Romana Hamrlíka, Petra Čajánka nebo naposledy Filipa Chytila. Vychovával borce pro NHL. Dvakrát vyhrál extraligu (2004 a 2014), tady se míchal pod Ernestem Bokrošem nebo Zdeňkem Venerou místy až nechutný defenzivní beton, který terorizoval celou soutěž a následně ho zdokonalila Kometa, po ní Třinec.

Dodnes platí, že když před velkými šampiony z Třince, kteří vyhráli extraligu pětkrát v letech 2019 – 2024 vyslovíte „Zlín“, dostanou horečku. Oceláři ho totiž nikdy v historii nevyřadili, sedmkrát spolu nastoupili do vyřazovacích bitev, sedmkrát prohráli.

Současnost ve Zlíně vypadá ale jinak. Tým se plácal na dně první ligy, v listopadu prohrál i desetkrát v řadě. Prohrál s Třebíčí, Táborem nebo Přerovem.

Velký Zlín byl najednou hodně malý i v rámci druhé nejvyšší soutěže. „Byla to hodně kyselá sezona,“ přikývne Köhler. „Lidi jsme na zimáku nasírali poměrně dlouho. Budeme je muset pomalu přitáhnout na naši stranu. A tohle je jedinečná příležitost, jak je po sezoně hrůzy zase získat,“ pokračuje mohutné chlapisko.

Bedřich Köhler vyhrál se Zlínem před dvanácti lety titul, když nastupoval v legendární a nenáviděné formaci s Petrem Leškou a Jaroslavem Balaštíkem. Mimochodem, ve finále tehdy porazili Třinec.

Dnes mluví o tom, že jeho klub zvládl předkolo s Pardubicemi B a čeká ho od neděle čtvrtfinále proti Slavii. A dál? Dál se nemá smysl dívat, prostě zkusit zase postoupit a rovnat dojem ze zvláštního ročníku.

„Žádné procento, nula,“ odvětí Köhler na dotaz, kolik šancí si dával v srpnu, že teď bude jako jeden z lídrů zlínské kabiny vykládat o tom, proč ultimátní zápas jeho tým zvládl.

V létě řekl, že definitivně končí, chtěl klídek. Plán zněl, že si dvakrát týdně půjde zatrénovat a dá si zápas ve druhé lize. „Už horko těžko mě přemluvili, ať jdu hrát do Uherského Brodu. Ambice hrát ještě první ligu? Vůbec,“ potvrzuje.

Jenže do Zlína ho dostala obří krize - mix personálního i výsledkového marasmu. V listopadu kvůli marodce docházeli lidi. Rychle se i ukázalo, že Köhlerův styl, když se válčí do posledního dechu, zkrátka Zlínu chybí.

Složit jména s velkou extraligovou historií typu Petra Holíka a Roberta Říčky nestačilo. Nakonec se i mohutným útočníkem podařilo domluvit, že se vrátí natrvalo.

V Chrudimi bylo vidět, jak velký vliv Köhler na klub pořád má. Jako kdyby pokaždé skákal na led s pochodní a zapaloval sebedůvěru, že tohle je Zlín, který je nepříjemný a vyhraje. „Před zápasem jsem klukům říkal, že dostáváme hrozně moc gólů. Bylo důležité se vrátit do lednového módu, kdy jsme vyhrávali zápasy na jeden až dva góly. Museli jsme naskočit na play off mód,“ popisuje.

Tenhle záměr se povedl. Zlín proti Pardubicím nezachránil sezonu, protože co se týká finančních možností, měl by klub hrát minimálně semifinále. Patří do silné trojky s Jihlavou a Vsetínem.

Klub proti Pardubicím B ukázal, že není křehký. Sérii na dva vítězné zápasy nejdřív prohrál, tím pádem se dostal do těžké role: zakopnutí už znamená konec sezony, takže i kolosální průšvih.

Jenže pod tlakem začal Zlín vyhrávat. Ani se nerozklepal, když s Pardubicemi v pátek prohrával, prostě výsledek otočil. Bez stresu. „Kdybyste se podívali do mé konverzace na WhatsAppu, najdete tam, že jsem po prvním zápase několika lidem psal, že sérii vyhrajeme. V posledním zápase jsme hráli skvěle,“ chválí Köhler.

Je na něm vidět, že se o sebe stará. Žádné rostoucí bříško, kdy si hokejista s koncem kariéry dopřeje volnější režim, u něj nehrozí. Lehké strniště, vystouplé lícní kosti, vyrýsované svaly. Vypadá jak hrdina z akčního filmu. „Dokonce jsem nějaké kilo i shodil, fakt se cítím dobře. Těším se, až budeme hrát se Slavií zápas dva dny po sobě, to bude výzva. Ale nedělá mi problém se o sebe starat,“ jen pokrčí rameny.

Jestli rodina, kvůli které chtěl s hokejem už skončit, jeho otočku vzala? „Takhle, oni už na zápasy nechodí, když to řeknu blbě, můj hokejový život jde mimo ně,“ odvětí s úsměvem.

Köhler symbolicky vstřelil poslední pátý gól zápasu. Zlín čeká dál hodně práce, protože je v bodě, že „musí“. Ale Slavii čeká taky dost práce, Köhler do série přinese sportovní nenávist. Zase bude pracovat, jak to dělal v extralize. Nemění se ani jako hokejový důchodce.