Konec příběhu. Pardubice zlomily prokletí, Sparta mění trenéra

Obrovské emoční výbuchy skončily. V předchozích dnech se Sparta i Pardubice obviňovaly, kdo víc ovlivňuje rozhodčí, ale další ostuda už se nekonala.

Sedmé semifinále se vrátilo zpátky k hokeji. „Nejtěžší série, kterou jsem tady odehrál,“ ulevil si Jan Mandát, střelec vítězného gólu.

Vystřelil Pardubicím postup do série o zlato, která startuje v sobotu. Tady nabízíme největší příběhy posledního sedmého zápasu semifinále. Jeden se týká i Mandáta.

Když se v Pardubicích řekne termín „sedmý zápas“, naskočí všem kolem týmu kopřivka. Klub se sice za poslední roky utěšuje, jak je úspěšný - má dvě stříbrné medaile, jednu bronzovou. Jenže všechny série prohrál nakonec v sedmém zápase. Dvakrát s Třincem, naposledy s Kometou.

„Pamatuju si ty zápasy,“ přikývl kapitán Lukáš Sedlák. „Začali jsme s Třincem i Brnem lépe, možná i daleko lépe než teď se Spartou. Jen nám chyběl gól.“

Radosti do svých slov nepouštěl tolik, aby to nevypadalo, že je splněno. Držel spíš neutrální tón. Pardubice svůj prokletý sedmý zápas zvládly.

Jenže od soboty začíná nová práce. Pokud to nedopadne, dostanou znovu stříbro. Třetí v řadě.

„Když se o tom bavím s blízkými lidmi, kteří hokej třeba tak nesledují, je tam jedna věc zajímavá. Vždycky mi řeknou, proč si dělám takovou hlavu, že stejně je to jen o štěstí,“ pousmál se.

Úspěch mu dovolil tuhle teorii trochu rozvinout: „Když prohrajete, zní to třeba blbě, že se vymlouváte. Lidi by vás ukamenovali. Pokud zvítězíte, můžete to řict. Makali jsme, Roman Will chytal skvěle, ale měli jsme i štěstí.“

V praxi vypadal boj smůly se štěstím tak, že na obou stranách zvonily tyče. „Kolik jich měla Sparta? Čtyři? Podle mě ano, my dvě,“ nadechl se Sedlák.

„My pracovali dobře a tvrdě i v těch minulých letech, když jsme hráli sedmé zápasy. Zkušenosti vás někam asi taky posunou. Ale to štěstí prostě potřebujete taky,“ přidal.

Od soboty Pardubicím začne série s Třincem. V play off ho naposledy vyřadily v roce 2010, když ještě chytal Dominik Hašek. Od té doby je mají Oceláři rádi. Vždycky vyhrávají oni.

Jaroslav Nedvěd nakonec se Spartou spustil velkou show. Přišel k ní v říjnu, když vedení propustilo Pavla Grosse. Nedvěd vedl v první lize Litoměřice, farmu Sparty. Tenhle krok byl z pohledu klubu nejméně bolestný. Nemusel lovit cizího kouče.

Sparta pod Nedvědem sice nedošla ke kýženému titulu, ale něco bylo jinak než dřív. V minulých letech v play off vadla.

Teď naopak rostla. Kouč s prořízlou pusou u týmu fungoval, i když předem věděl, že se jedná o práci na dobu určitou. Sparta totiž ulovila na pozici hlavního trenéra Patrika Augustu. Termín nástupu? 1. května 2026. „Tak to bylo dané, protože má Patrik Augusta podepsanou na Spartě smlouvu už dlouho. Vletěl jsem do toho ale s tím, že tady po sezoně skončím. Věděl jsem to od prvního dne,“ odpověděl Nedvěd.

Na scénáři se nic nemění ani teď, kdy Sparta prohrála sedmé semifinále 0:1. „Patrik měl i možnost si vybrat asistenty, což má logiku. Seděli jsme spolu, bavili se a vypadalo to, že bychom mohli spolupracovat,“ prozradil trenér Sparty, že chvíli se rýsovala možnost setrvání u klubu.

Nakonec do nového trenérského štábu patřit nebude. „Patrik si zvolil jiné lidi. S tím jsem úplně v pohodě,“ dodal Nedvěd.

Spekuluje se, že by se mohl stát novým trenérem reprezentační dvacítky, protože Zdeněk Moták by mohl povýšit k reprezentačnímu A-týmu.

Celé play off fanoušci obdivovali, jak skvěle hraje sparťanský obránce Jakub Krejčík. Posbíral 14 bodů, patří mezi nejproduktivnější hráče klíčového období sezony. Bavilo, s jakým nadhledem řeší situace.

V sedmém semifinále ale udělal chybu. Vyrazil před vlastní branku, kde přišel o kotouč. Obrali ho o něj Jakub Lauko s Janem Mandátem a Pardubice daly jediný gól zápasu. „Protáhl nás celým play off, hrál fantasticky. Nebýt Kuby, možná jsme nepřešli přes předkolo hned na začátku,“ utěšoval ho trenér Nedvěd.

Bývalý obránce měl pochopení pro Krejčíkův nešťastný moment: „To je sport, někdy se takový zádrhel stane. Je to nepříjemné, ale někdy se něco povede a Kubovi se dařilo osmnáct zápasů. Hrál dobře i teď, jenom se mu nepovedla jedna rozehrávka. Jeho výkon to neshazuje.“

Jako první se po zápase před kabinou zjevil pardubický útočník Jan Mandát. Řinul z něj pot. „Když gólman nepustí gól, máte docela šanci, ne?“ hned vysekl poklonu pro brankáře Romana Willa.

Gólman Pardubic má za sebou silný příběh.

V klubu chytá čtvrtou sezonu. Po každé porážce v play off se řešilo, zda náhodou neměl být lepší. Jestli nebyl problém, že soupeř měl silnějšího gólmana.

Jenže je taky potřeba se naučit v Pardubicích chytat. Majitel Petr Dědek každé léto investuje miliony do nových posil, Dynamo staví dominantní a ofenzivní tým. Moc často se bránit nemusí, spíš útočí a diktuje hru.

Tím pádem na brankáře většinou nejde 40 střel. Kolikrát je to lehce přes 20 ran. Pokud pustíte dvě, už to vypadá zvláštně. Když je branek víc, statistiky se jeví tragicky.

Ale v tomhle play off nejde proti Willovi říct půl slova. Tohle je sezona, kdy tým drží. Posunul se minimálně v tom, jak působí klidně.

„Ve třetím zápase semifinále jsme nehráli vůbec dobře, on ho pro nás v Praze ukradl. Chytal náramně, šlo se do nájezdů, my něco dali a on je vychytal,“ chválil ho Lukáš Sedlák. „Vyloženě bránu zazdil.“

V sedmém utkání vychytal Will čisté konto. „Neskutečný profík, vždycky takový byl. Nejsem překvapený, jak se dokázal připravit,“ líčil pak trenér Filip Pešán, který Willa zná už z Liberce.

Přitom se zdálo, že v play off mu trenérský štáb moc nevěří. Čtvrtfinále rozjel Malcolm Subban. Ale stejně Pešán poslal po dvou výhrách do akce Willa.

„Rozhodli jsme se držet brankáře, který měl nejlepší poslední zápas. Chtěli jsme, aby si výkonem řekl, že bude chytat dál. No a to se dělo,“ poprvé Pešán zdůvodnil, proč začal play off Kanaďan. Důvod rotace, že do práce šel Will? „Chtěli jsme Romana dostat do hry, v Brně nás přesvědčil, že nikoho jiného do branky zatím nechce pustit. Myslím, že jsme udělali dobře.“

Pravda, udělali. Třeba už na startu sedmého zápasu Will ukázal, co dovede. Hned v prvním střídání vytáhl těžký zákrok, když sebral gól Michaelu Špačkovi. Vyrážečkou puk poslal mimo bránu. Will je brankář pro play off, v sedmém semifinále na tuhle větu dal razítko.

Každý tým potkají v play off zdravotní trable. Pardubice se v semifinále praly se střevní virózou. Když jste si objednali hráče na rozhovor, dorazil jiný. Media manažer Jan Mroviec jen pokrčil rameny, nic moc nevysvětloval.

Důvod klub potvrdil až teď. Jana Mandáta, který gólem rozhodl poslední semifinále, viróza trápila dost. Ze druhého zápasu musel odstoupit, další dva se necítil dobře. „Nic jsem nesnědl, ale jsme bojovníci. Celou sezonu bojujeme se zraněními a teď přišlo tohle. Tak to prostě chodí, museli jsme se s tím vypořádat,“ komentoval zdravotní problémy.

Jeho gól poslal Pardubice do série o zlato. „Zaplaťpánbůh! Ale to není jen mnou, za tímhle byl skvělý týmový výkon. Byli jsme nastavení, že neprohrajeme. Na ledě i na střídačce jsem cítil, jak se hecujeme. Rozhodlo, jak jsme byli živí,“ rozebral poslední zápas.

Má za sebou i silný lidský příběh. Do roku 2021 postupně rostl, mířil k pozici kapitána Pardubic, začínal hrát v reprezentaci.

Všechno zkrachovalo pozitivním testem na doping, komisaři našli v jeho těle kokain.

Nejen, že dostal dlouhou dvouletou stopku od hokeje, ale zdálo se, že ani Pardubice o něj nebudou už stát. Místo hokeje začal pracovat na pile, i figura profi sportovce se postupně měnila.

Ale postupně se přes nižší soutěž v Americe vrátil. Chtěl si říct o druhou šanci v Pardubicích a dostal ji. Vybojoval si novou příležitost a je zpátky ve špičce.