Těžká prohra. Slovinsko má jen 204 hokejistů, k Čechům by se nedostal nikdo

Výsledek ze sobotní noci se zapíše do českých hokejových dějin. Byla to první porážka od Slovinska, což se vždycky dobře pamatuje. Se zápasem už navždy zůstane spojené jméno kouče Radima Rulíka. Soupeř navíc neprochází zázračným zlomem, že by se nacházel na strmé cestě vzhůru. Přijel se hlavně zachránit v elitní skupině.

Slovinský hokej si zaslouží velký respekt za to, jak dovede pořád přežívat na nejvyšší scéně. Chybí mu silná základna i infrastruktura pro rozvoj na špičkové úrovni. Je to tým, který jezdí na mistrovství světa přežít. Pokud plán „A“ nevyjde, aktivuje se plán „B“ s co nejrychlejším návratem zpátky.

Mladí hráči mají v zemi jedinou šanci, jak se dostat na profesionální úroveň – brzy odejít do zahraničí.

Podle údajů Mezinárodní hokejové federace má Slovinsko 204 registrovaných dospělých hokejistů a 190 hráčů v mládeži. Takže má zhruba tolik hráčů, kolik jich hraje za jeden velký český hokejový klub typu Sparty, Pardubic nebo Komety.

Kdyby před šampionátem měl český trenér Radim Rulík možnost vybrat si do své nominace i kohokoliv ze Slovinska, nejspíš by nikoho nevzal. Dobře vypadá 18 gólů Matiče Töröka ve finské lize, na druhou stranu Matyáš Kantner jich měl 21 a z české nominace vypadl před finálním řezem. Lukáš Jašek ve Finsku měl bod na zápas a v reprezentaci taky není.

Za Slovinsko tak na MS hraje například Žan Jezovšek ze třetí nejvyšší německé soutěže. Nastoupil i Miha Šteblih, jenž nastupoval v české první lize za Třebíč. V bráně proti Červenkovi a spol. exceloval Lukáš Horák, který se dřív snažil prosadit do sestavy Litvínova, ale extraligu stabilně nikdy nechytal. Zářil ve Francii, v Dánsku a teď je hvězdou Lublaně.

„Porazili jsme jeden ze čtyř nejlepších týmů na světě. Můžeme být hrdí na to, co jsme dokázali,“ hlásil slovinský trenér Edo Terglav. „Ale zároveň nesmíme začít kalkulovat,“ upozornil.

Hlavním soupeřem Slovinska na mistrovství světa bude Itálie. Tým, který porazil výběr Radima Rulíka, se totiž potřebuje hlavně zachránit, to znamená neskončit poslední. Minimálně ještě jeden takhle dobrý výsledek bude potřebovat. Kdyby Slovinci padli s Itálií a nedokázali zaskočit už žádného dalšího favorita, sestoupí. Ještě je čeká práce, protože vždycky do zápasu půjdou jako outsider.

Zajímavé je, jak ze země s 2,1 milionu obyvatel pocházejí sportovci, kteří významně překračují hranice svého odvětví. Tadej Pogačar drtí světovou cyklistiku, Luka Dončič patří mezi největší basketbalové hvězdy. Lyžařka Tina Mazeová získala čtyři medaile na olympiádě a 26 výher ve Světovém poháru. Hokejista Anže Kopitar před pár týdny skončil kariéru, byl kapitánem Los Angeles Kings a dvakrát s nimi získal Stanley Cup.

Ale že by hokej byl sportem, který Slovinsko drží v pozoru? Moc často ne. Spíš se mu historicky fandí v regionu kolem Lublaně a Jesenice. V popularitě se hokej řadí za fotbal, házenou, basketbal a volejbal. Hokej má spíš problémy.

V zemi neexistuje profesionální liga, takže talentovaní hokejisté musí brzy odcházet do zahraničí. Doma by neměli ani v mládeži kde hrát a růst.

Špičkou je zmíněná Lublaň, která hraje ICE Hockey League – mezinárodní soutěž pro rakouské, maďarské, italské kluby a jeden slovinský.

„Podle počtu střel bylo jednoznačné, že jsme měli územní převahu. Bohužel nebyla produktivita. Strašně nepovedený zápas ve všech ohledech,“ konstatoval po porážce 2:3 český kouč Radim Rulík.

Po porážkách s outsidery následovaly na turnajích různé scénáře. Nejslavnější scéna se odehrála na MS 2010 v Norsku. Soupeř se tehdy radoval, že se mu povedl nejslavnější výsledek v historii. Kouč Vladimír Růžička po porážce 2:3 nadával, že jediný Jaromír Jágr, který dal dva góly, dovede vystřelit: „Nepřejdeme hráče, nejdeme přes něj do brány, a když tam pak není ani střela od modré čáry, tak se těžko dávají branky.“

Jágr pak vystoupil s projevem, kde zkritizoval velké množství omluvenek před turnajem. „Ať se každý podívá, jací borci byli Patera, Procházka, Reichel, Dopita. Nikdo je nemusel přemlouvat. Těm by ti mladší hráči měli líbat prd***.“

Tehdy tým se skvělým Tomášem Vokounem došel ke zlaté medaili, i když porážka s Norskem měla tehdy u veřejnosti úplně stejnou pachuť jako současná ztráta se Slovinskem.

Symbolem MS 2022 byl i zoufalý zápas s Rakouskem, kdy Česko prohrálo po nájezdech. Jinak sdílný kouč Kari Jalonen tentokrát v angličtině odpovídal velmi stroze. Největší bouři vyvolal hláškou, že jeho tým měl „čtrnáct super šancí“.

Nakonec spíš šlo o to, že Fin vnímal jinak pojem velká šance. Nenašel pravý ekvivalent v angličtině, proto v češtině vše vyznělo hodně zvláštně, když v zápase jeho tým outsidera rozhodně nedemoloval. Ale tým dokázal reagovat, navíc přijel David Pastrňák a slavila se bronzová medaile.

Na olympiádě v Pekingu 2022 porážka od Dánska 1:2 neznamenala, že český tým vystřelí k úspěchu. Prohrál v osmifinále, na turnaji skončil a za Hrami zůstala dost kyselá pachuť.

Pikantní je, že všechny čtyři prohry od Norska, Rakouska, Dánska i Slovinska zažil na ledě Roman Červenka.

Jak Česko zareaguje na nečekaný kolaps, se ukáže v pondělí večer proti Švédsku. V minulosti po každé těžké porážce národní tým dokázal vyhrát.