Česko není na hokejovém MS favorit. Role outsidera má i výhodu

Tým Radima Rulíka rozjede v pátek mistrovství světa proti Dánsku (20:15). „Vždycky se řeší nějaká jména, jestli je nároďák zrovna silnější, nebo slabší,“ chápe diskuzi, kterou nominace vyvolala mezi fanoušky, Tomáš Rolinek.

Zahrál si na šesti mistrovstvích světa a jedné olympiádě. Z MS má kompletní sadu medailí, nejcennější získal v roce 2010. Jako hráč taky prožíval shon, který se kolem výběru hráčů pokaždé rozjel.

„Zažil jsem rok 2011, kde jsme měli v Bratislavě vyloženě olympijskou sestavu. Hráli jsme tam s Jardou Jágrem, Patrikem Eliášem, Markem Židlickým, Tomášem Plekancem… Kromě mě tam nebyl jediný špatný hráč,“ lehce kopne tehdejší kapitán sám do sebe.

Parta výjimečných hráčů, kde nechyběl ani mladý Roman Červenka, odjížděla na turnaj v opačné pozici než současný Rulíkův tým. Jedou pro medaili! Sestava na titul! „Stejně jsme nezískali zlato,“ hned hlásí Rolinek. Na Česko zbyl „jen“ bronz.

Ve Švýcarsku je jasnou jedničkou Kanada s týmem hvězd, kde nejvíc září Sidney Crosby, Macklin Celebrini nebo Mark Scheifele. Všichni už udělali přes 100 bodů v NHL, Crosby vyhrál všechny trofeje, které jdou v této Sluneční soustavě vyhrát.

Švýcaři doma vybalí jednoho z nejlepších obránců posledních let NHL Romana Josiho. Finsko přiveze svého nejlepšího hráče Alexandera Barkova. Výjimečný centr sice rok nehrál, ale jak ukázal před týdnem v přípravě, stejně bude dominovat. Švédsko má deset hráčů z NHL v čele s útočníkem Lucasem Raymondem.

Česko je i v odhadech sázkových kanceláří někde na šestém místě.

Nemá hvězdy, před kterými by se někdo klepal. Před turnajem podle papírových předpokladů dobře sedí věta, kterou pronesl trenér Radim Rulík na tiskové konferenci, kde prezentoval svůj výběr.

Nadechl se a s velkou energií spustil: „Naším cílem musí být probojovat se do… čtvrtfinále. Pak se uvidí.“

Nic, z čeho vzniknou velké titulky. Spíš se jedná o maximálně reálný pohled na tým, který ve Švýcarsku je.

„Vy víte, že favorit nejste,“ přibližuje Tomáš Rolinek pohled hráče. S úsměvem hned ale dodá: „Jenže to je úplně jedno.“

Vzápětí vysvětlí proč. „Kluci, kteří přijeli poprvé, jsou strašně nažhavení, že jedou na mistrovství. Pak je tam skupina starších hráčů, kteří turnaj už vyhráli. Tihle kluci zase přijeli proto, aby stejnou věc udělali zase. Aby šli pro medaili. Nejedete si tam jen zahrát.“

Mistrovství světa je turnaj, kde tým může hrát daleko lépe, než ukazují očekávání. Zásadní faktory jsou, že hráči z NHL většinou přijíždějí do Evropy o něco déle než týmy, které tady přes měsíc trénují systém a souhru.

Outsiderovi stačí dva až tři zápasy, aby přepsal všechny prognózy. Nejdůležitější je psychologie, mentální nastavení. Hlava kolikrát umí porazit daleko šikovnější ruce.

Před rokem takhle Dánsko nečekaně vyřadilo ve čtvrtfinále mistrovství světa Kanadu i s Crosbym a Nathanem MacKinnonem.

V roce 2023 získalo stříbro Německo a bronz Lotyši.

V roce 2010 Česko získalo zlatou medaili.

Kdyby se každý ze zmíněných šampionátů hrál měsíc po skončení znovu, s největší pravděpodobností by dopadl úplně jinak.

Šoky by zmizely nebo by se o ně postaral někdo jiný. „Co se týká našeho týmu, trochu tam podobnost s rokem 2010 vidím. Taky se nepodařilo postavit nejsilnější výběr,“ říká Rolinek.

Tehdy to podle nálady v médiích vypadalo, že do Německa vyloženě odjel tým omylem. Vůči reprezentaci se vystupovalo daleko ostřeji než dnes.

Česko mělo tehdy v NHL 35 hráčů, kteří hráli pravidelně. Teď nejsou potřeba ani dvě ruce. Stopa na hokejové mapě vypadá jinak. Tenkrát ale byla cítit frustrace, že dorazil Jaromír Jágr, Tomáš Vokoun a pak mladí hráči z Ameriky.

„Soupis omluvenek je teď dlouhý jak účtenka z týdenního nákupu v hypermarketu,“ psal deník Sport. Když shrnul, jak se vyvíjejí stavby týmu, začal text takhle: „Bída, bída, bída.“

Když tým pak poprvé v historii prohrál s Norskem, padaly termíny jako „ostuda a blamáž“. Největší perlou ovšem byla palba, že „po prohře s Norskem nás už mohou porazit i výběry indiánů či křováků“. Správně. Křováků.

„Úplně si pamatuju naše tehdejší pocity,“ říká Rolinek.

„Už před turnajem chodily zprávy, co tam vlastně chceme dělat,“ pamatuje si tehdejší kapitán. Podle něj docela dobře funguje, když negativní náladu uchopíte ve vlastní prospěch: „Vnímáte veřejnost, jak vám nevěří. Slyšíte, že bude úspěch, když se dojde do čtvrtfinále. Vás to zdravě naštve.“

Najednou nastupuje fáze, že může přijít moment, který tvoří kolektiv. „Hodně právě záleží, jak s tím pracujete. Mentální příprava je zásadní. Pokud přijmete, že za moc nestojíte, nebudete si věřit, tak asi fakt moc nedokážete,“ říká kapitán týmu z roku 2010.

Kouzlo ale nespočívá jen v tom, že vás fanoušci, sázkové kanceláře i prognózy posadí ke dnu. To by Maďarsko vyhrávalo turnaj celkem často. „Tohle naladění se musí sejít i se sportovní formou. Pokud každý hráč navíc nepochopí svoji roli, můžete si říkat, co chcete, a stejně ten zázrak nepřijde,“ přidává Tomáš Rolinek.

Týmovým pojetím se dá zničit individuální síla druhého souboru. To je asi i nejkrásnější moment kolektivního sportu. Pokud proti sobě nastupuje 20 hráčů, brankář, na hřišti jsou čtyři rozhodčí a všichni mohou dělat chyby, proměnných je ve hře celkem dost.

„Vítězství týmu, který není favorit, vychází z toho, že každý hráč musí trochu ubrat ze svých představ a hrát pro ostatní,“ přibližuje Rolinek, co poznal během své kariéry.

V takovou chvíli někdo vyskočí a začne dávat góly. Před třemi lety takhle Němcům zazářil teprve jednadvacetiletý JJ Peterka, jenž měl za sebou první celý ročník v NHL. Na mistrovství světa posbíral 12 bodů (6+6). Nejlepším českým střelcem při zlatém turnaji 2010 byl se čtyřmi góly Rolinek.

Nikdy jindy takhle produktivní nebyl, za dalších 44 zápasů na MS nastřílel pět gólů. Ale týmová chemie v Německu ho posunula na vyšší úroveň. Dřel na oslabení a obstarával důležité momenty. Vstřelil i vítězný gól ve finále proti Rusku.

„Můžete mít 20 super hokejistů, ale pokud každý chce mít roli na přesilovce, nikdy to nedopadne dobře. Pokud ale chápu, že na ledě jsem kvůli oslabení, moje práce je ho ubránit, je to základ,“ vybavuje si nastavení tehdejší party Tomáš Rolinek.

Nejel na turnaj s tím, že bude sázet góly. „Jenže vy zvládnete oslabení, přijdete na střídačku, všichni vás poklepou, že jste úkol splnili. Najednou roste sebevědomí. Další kluci dají gól, vzájemně se podporujete. Tým roste a vy s ním,“ přidává bývalý útočník.

Podobně na mistrovství světa může teď zářit Jakub Flek, Daniel Voženílek, Jiří Černoch. Nebo taky třeba nezabliká vůbec nikdo.

Zázraky se ve Švýcarsku musí případně teprve tvořit ze silných zážitků. Třeba i ze šíleně těžkých porážek jako v roce 2010 od Norska.

Současný tým se ovšem od toho zlatého liší v jedné podstatné věci. Tehdy přijel chytat z NHL Tomáš Vokoun a kouč Vladimír Růžička v něj měl absolutní důvěru.

V současné trojici Dominik Pavlát, Josef Kořenář a Petr Kváča není podobně silné eso. Aby Česko šlo proti negativním prognózám, je špičkový gólman základ. „Nechci snižovat ničí kvalitu. Ale potřebujete, abyste tam měli gólmana, který vám některý zápas vychytá,“ vybavuje si Rolinek zážitky z roku 2010.

Tomáš Vokoun uměl krotit bomby Kanaďanů Stevena Stamkose a Johna Tavarese. Ve finále s Ruskem drtil Ovečkina, Kovalčuka i Afinogenova. „V takové chvíli prostě přijde důležité utkání, kdy budete pod tlakem a gólman to musí zařídit. V Německu jsme měli osobnost, Voky uměl bránu zavřít. Náš výkon pak rostl s ním,“ přidává klíčový faktor Tomáš Rolinek.