Jak vybrat českou sestavu na čtvrtfinále: je čas vybalit energii z NHL

Ve čtvrtek odpoledne se ukáže, v jakém složení vyšle trenér Radim Rulík svůj tým do akce proti Finsku. Čtvrtfinále (16:20) může být jeho posledním zápasem na reprezentační lavičce. Pokud ale tým projde dál, čeká ho v Curychu slunný víkend se zápasy o medaile.

Před posledním zápasem s Kanadou český trenér sáhl do sestavy a udělal několik změn. S Danielem Voženílkem fungoval první útok. Martin Kaut vypadal zase lépe s Matyášem Melovským a Dominikem Kubalíkem.

Díky Seznam Zprávám si můžete zkusit postavit sestavu i vy a porovnat ji s tím, jak tým nastaví Radim Rulík.

Tady je návod, jak bychom postupovali my.

Po pěti letech nemá Česko na mistrovství světa žádného brankáře z NHL. Pozici jedničky pro sebe přesvědčivě utrhl Josef Kořenář. Výborně tým podržel proti Švédsku, když bránil těsný náskok 4:3, i proti Slovensku, když Česko drželo výsledek 3:2.

Jenže před posledním dvojzápasem ve skupině se objevil problém. Kořenář se necítil zdravotně dobře, takže vypadl ze zápasové nominace. Reprezentace jeho stav nespecifikovala, ale o problémy s klíční kostí, kam dostal pukem proti Slovensku, by jít nemělo.

Pokud budeme vycházet z toho, že se u něj nic nezměnilo, tak do brány bychom vyslali Dominika Pavláta, který šel do akce místo něj.

S Kanadou chytal dobře, Petr Kváča od přípravy v brance nestál, takže je volba jasná.

„Jsem připravený pořád,“ říká ke svému nastavení na zápasy Pavlát. „Ráno před Kanadou jsem se dozvěděl, že budu chytat zase. Myslím, že jsem odvedl dobrou práci. Cítil jsem se dobře, to bylo pro mě nejdůležitější,“ říkal po porážce s Kanadou 2:3.

V nominaci se objevil překvapivě, ve Finsku nepatřil mezi nejlepší brankáře ligy. Další čeští gólmani Jan Bednář a Patrik Bartošák měli lepší čísla. V Česku zářili Dominik Frodl s Romanem Willem, ale kouč brankářů Ondřej Pavelec věřil víc Pavlátovi.

Proti Kanadě gólman ukázal, že umí tým držet.

A pokud by se dal dohromady Kořenář? Dávalo by logiku vrátit do akce jeho. Ovšem jen pokud bude úplně fit, protože i ve švýcarských halách je velké vedro. Pro čtvrtfinále je lepší mít brankáře kondičně připraveného na sto procent, než vypustit do akce někoho, kdo má jakýkoli problém.

Česko má vzadu hráče, kteří dovedou hrát s pukem, tak by dávalo smysl jejich přednosti prodat. Hlasujeme pro mnohem větší zapojení Tomáše Galvase. Většinou hraje kolem 11 minut, ale když kvůli vyloučení Jana Ščotky musel hrát víc proti Švédsku, obstál. Porci 19 minut zvládl v klidu.

Ve spojení s Filipem Hronkem by to mohlo fungovat, protože zkušenější bek z Vancouveru dovede hrát víc fyzicky. Měl by umět dvacetiletého parťáka pohlídat a nechat mu i ofenzivnější roli.

Libor Hájek s Tomášem Cibulkou jsou dobří bruslaři, což je další důležitý bod. Proti Kanadě se Cibulka vrátil do sestavy a měl skvělou rozehrávku. Musí hrát dál.

Ve třetím páru nesmí chybět Marek Alscher, který patří mezi nejpříjemnější překvapení české sestavy. Jednak je tvrdý, ale také je čím dál tím silnější v podpoře útoku. Michal Kempný vedle něho může fungovat jako dobrá pojistka, typ hráče, který hraje jednoduše. Do alternace na pozici sedmého obránce bychom volili Jiřího Ticháčka.

Vepředu je největší rébus, protože se Česko celý turnaj v zakončení dost trápí. Kromě prvního zápasu s Dánskem si nikdy neprožilo zápas, v němž by si vytvořilo pohodlný náskok. Vždycky to byly nervy až do konce.

Radim Rulík s útočnými formacemi hodně míchá. Na poslední chvíli vytáhl k Romanu Červenkovi s Lukášem Sedlákem bijce Daniela Voženílka, což trenérovi vyšlo. Poslední jmenovaný byl prvním hráčem, který pardubické dvojici přidal energii. Srážel se, působil, že neuhne ani před zdí. Na to, že spolu nikdy nehráli, vypadala souhra slušně.

Nabízí se zkusit ještě jednu souhru, která se nikdy netestovala. Matěj Blümel nemá takovou energii, jaká se od něj čekala. Naopak Jaroslav Chmelař je místy jako nezastavitelný vlak, navíc má opravdu dobrou střelu. Jednoznačně by si zasloužil větší roli než být bez přesilovek a oslabení jen ve čtvrté formaci. Proto bychom ho nasadili místo Blümela k Davidu Tomáškovi s Jakubem Flekem.

Třetí formace se Rulíkovi taky proti Kanadě povedla. Martin Kaut není žádný sprinter, jeho přínos je ale jinde. Má skvělou střelu zápěstím. Rychlou, nečekanou, jeho rána má parametry NHL. Jeho nominace na MS šokovala, dlouho se dával dohromady po vážném zranění kolene a nedostal se na svoje maximum.

Ale postupně se zlepšuje, v zápase s Kanadou se ke své střele několikrát dostal, začíná si víc věřit. Vedle Matěje Melovského hrál dobře. Zařídil i důrazem gól, když se hrnul dopředu jako tank, nedal obránci Darnellu Nurseovi čas rozehrát a Dominik Kubalík pak vytěžil z téhle práce trefu. Melovského trio bychom nechali pohromadě.

Spolu by měli zůstat i Jiří Černoch s Ondřejem Beránkem. Umí nahánět soupeře a brát mu sílu. Hodil by se k nim Jan Mandát, který má dost podobné herní myšlení, jenže zůstává na tribuně. Radim Rulík ho využil jenom jednou na 10 minut proti Slovinsku, což je pro čtvrtfinále handicap – Mandátovi chybí zápasový rytmus.

Stejně by měl mít ale lepší pohyb než Matěj Blümel, kterému se pořád nedaří rozjezdit nohy. Hráč s vizitkou střelce z AHL týmu nepomáhá. Dal góly v prvních dvou zápasech, ale proti Norsku byl u všech čtyř inkasovaných branek a ke gólu soupeře se přimotal i proti Kanadě.