Červenka už nebyl potřeba. Ale znovu má dotlačit Česko do semifinále

Před pěti lety to vypadalo, že je konec. Romanu Červenkovi bylo 35 let, potřetí za sebou nejel v květnu na mistrovství světa. Nejdřív dával tělo dohromady po embolii, nakonec se přidaly problémy s kyčlí. Pak šampionát zrušil covid. V roce 2021 ho Filip Pešán z nominace vynechal.

„Nehroutím se, že o mě není zájem. Je v pořádku, že jedou mladší kluci,“ říkal tehdy Červenka. Jeho éra v reprezentaci trvala od roku 2009. Útočník získal zlato a bronz z mistrovství světa, nastupoval s Jaromírem Jágrem, zažil toho hodně. Když se vypadlo ve čtvrtfinále, většinou hodnocení sklouzlo k tomu, že Červenka měl být lepší.

Na jaře 2021 se nezdálo, že by Roman Červenka někomu výrazně chyběl.

O pět let později se bez něj Česko neobejde. Ve čtvrtek od 16:20 začne čtvrtfinále proti Finsku. Měl by být hráčem, který posune Česko do bojů o medaile.

Oficiálně to nikde neřekl, ale klidně může jít o jeho poslední šampionát. Spekuluje se, že by mohl sám uzavřít reprezentační působení. Ať se rozhodne jakkoliv, jeho éra v národním týmu je nakonec mnohem lepší, než jak působila v květnu 2021.

Návrat do reprezentace se narýsoval před olympiádou v Pekingu. Filip Pešán odjel za Červenkou do Švýcarska, že by ho nakonec chtěl zahrnout do svých plánů. Od té doby odehrál útočník na velkých reprezentačních turnajích 52 zápasů, ve kterých posbíral 65 bodů.

Získal bronz 2022 a zlato v Praze 2024, od svého comebacku nikdy nebyl v koutě. Podle údajů v občance by už spíš měl dosluhovat, ale reálně patřil k nejlepším na ledě.

Ve Švýcarsku už si na ledě nedělá, co chce, tak jak tomu bylo dřív. V minulých letech Červenkovi hodně pomáhalo, že s ním nastupoval David Pastrňák, takže i veterán měl na ledě víc volnosti. Hlavní pozornost mířila k hvězdě Bostonu.

Pořád se ale trenérský štáb i spoluhráči upínají k jedné jistotě: Červenka umí rozhodnout velký zápas.

Ve Fribourgu rozčílila Slováky jeho brusle, když ji nastavil proti puku a akce skončila gólem. Popisoval to jako náhodu. Jenže právě v tom je jeho síla – často se objeví v prostoru, odkud padne gól, nebo ho připraví. Bez gólové teče by nejspíš čtvrtfinále hrálo Slovensko. V Česku by zuřila bouře, protože tým by do něj poprvé v historii nepostoupil.

Červenkova bodová produkce od návratu do reprezentace budí respekt. Ještě působivěji ale vypadá, když počty zúžíme jen na vyřazovací zápasy od čtvrtfinále dál.

Roman Červenka není jen mužem pro základní část a sbírání pohodlných gólů a nahrávek proti outsiderům ve skupině. Umí vzít zápas na sebe.

Ve čtvrtfinále MS ve Finsku 2022 dal vítězný gól proti Německu a na další dva nahrál. Při zlatém šampionátu v Praze nahrával na jediný český gól při výhře 1:0. Na olympiádě v Itálii vstřelil postupový gól v osmifinále proti Dánsku. Následně proti nadupané Kanadě ve čtvrtfinále nahrával na dva góly a nastřelil tyč. Chyběly dva centimetry a vystřelil senzační postup Česku i tady.

Na olympiádě bylo zajímavé přimíchat se mezi anglicky mluvící novináře, kteří byli paf z Červenky, že má ve čtyřiceti takovou výkonnost. Vždyť když mu bylo 26 let, nezískal pořádnou roli v Calgary.

I v nejrychlejší éře hokeje je pořád platný. On, papírově hokejový důchodce. „Samozřejmě mi to dělá radost, ale to takhle není pokaždé. Hodně záleží na výsledcích,“ říkal anglicky na dotaz, jak si užívá, že se z něj stal doma národní hrdina.

„Byli na vás doma v minulosti přísní?“ zeptal se Červenky Mark Lazerus z The Athletic.

„Jasně,“ bez nejmenšího zaváhání odvětil český kapitán. Nebyla v tom žádná ironie ani zášť. Prostě fakt, který se Červenka naučil respektovat.

Ve čtvrtfinále znovu dostane od trenéra Radima Rulíka hodně času na ledě. Jestli Česko bude hrát přesilovku, on ji půjde řídit od pravého mantinelu, i když využití má národní tým jen 12,5 %. Horší byla pouze Itálie a nebezpečnější hru v početní výhodě mělo dokonce i Maďarsko.

Jenže jakožto nejproduktivnější hráč extraligy, klíčový český muž olympiády a nejproduktivnější hráč play off má za sebou Červenka mimořádně náročný ročník. Odehrál 72 zápasů, což už je na čtyřicetiletého hráče dost velká porce.

Není Červenkovou chybou, že český hokej nevychoval víc hráčů, aby se veškerá pozornost neustále upínala k němu. Jen dělá, co se od něj čeká.

V reprezentaci si dobře rozumí s Lukášem Sedlákem, s nímž se poprvé potkali na mistrovství světa v roce 2023, ale tam se Sedlák brzy zranil. Pořádně si spolu zahráli až na MS v Praze o rok později a spolupráce vypadala tak dobře, že miliardář Petr Dědek přes léto investoval nejdřív dost energie a pak i hodně peněz, aby Romana Červenku vykoupil ze Švýcarska pro své Pardubice.

Na mistrovství světa jim Radim Rulík hledá celou dobu třetího do party. Nejdřív vedle pardubické dvojice začal Matěj Blümel, pak dostal jeden zápas Jan Mandát, nakonec se Rulík upnul k Martinu Kautovi, až k Červenkovi umístil Daniela Voženílka.

„Ani jsme se o tom moc nebavili,“ překvapil Voženílek, že před zápasem s Kanadou neprobíhalo ani žádné malování herních situací. „Taková prostě byla soupiska a myslím, že jsme měli pár dobrých střídání. Jak jsme vedli 2:0, oblékli jsme montérky, abychom nedostali gól. Ale bohužel Kanada má tak skvělé hráče, že to nevyšlo,“ mrzelo nového člena první české formace, že se nepodařilo poslední zápas dotáhnout k výhře. Výsledek 3:2 nakonec slavila Kanada.

Dá se čekat, že s Červenkou a Sedlákem nastoupí Voženílek i ve čtvrtek v Curychu. „Roman je vždycky schovaný za brankou, takže se mu tam snažíme posunout puk a pak mu udělat nějaký prostor,“ pochopil ze své první zápasové lekce Voženílek.

Zásada číslo jedna je, že když hrajete s Červenkou, potřebujete mít kolem brány hůl na ledě. Každou chvíli vám na ni může přiletět puk. „Věřím, že když budeme dělat Romanovi prostor, on dokáže dát finální přihrávku,“ jasně hlásí nový člen první české formace.

Nejslavnějším zápasem v play off při první Červenkově éře v reprezentaci je zápas o bronz na mistrovství světa v roce 2011. Odchovanec Slavie dřív nesbíral v národním týmu moc bodů. Tenhle turnaj byl výjimkou, v zápase o třetí místo nasázel hattrick.

Předcházel tomu zajímavý příběh. V semifinále proti Švédsku ho tehdejší trenér Alois Hadamczik po první třetině posadil. „Upozorňoval jsem ho, že chci v zápase srdce,“ vykládal tehdy.

Současný šéf svazu měl před patnácti lety problém s Červenkovým přístupem: „Jako kluka ho mám rád, ale jeho myšlení by se mělo trochu změnit, aby neusnul na vavřínech. Tah s jeho posazením tedy nebyl emotivní, přemýšlel jsem o něm už delší dobu.“

Červenkova kariéra ale udělala takový oblouk, že dnes o něm trenéři mluví úplně jinak.

Každý, kdo s ním byl nějaký čas v kabině, básní, jak je k sobě tvrdý a dovede se chystat na klíčové zápasy. Radim Rulík mu dokonce i dopředu řekl o olympijské nominaci, aby se mohl co nejlépe připravit.

S věkem Roman Červenka dozrál, ale jednou svůj reprezentační úřad předá. Nemá moc rád, když o něm někdo neustále mluví a rozebírá se, co dělá dobře. Kritiku se naučil přijímat nakonec s klidem a u chvály působí, že se červená.

Jestli Česko postoupí ze čtvrtfinále, rozhodne nejspíš znovu on. Možná naposledy.