Návod, jak vyhrát extraligu podle dat. Vyvíjet se a nevěřit na mýty

Jedna z nejhorších frází hokejového světa zní, že „play off je jiná soutěž“. Nejsmutnější na klišé je, že má reálný základ. V extralize se odehraje 52 kol, spravedlivě je vidět, kdo byl nejlepší. S každým soupeřem se hrálo čtyřikrát, stejný počet zápasů doma i venku. Minimalizuje se riziko náhody.

Kdo bere první místo, byl nejlepší. Tečka.

Jenže pohár pro mistra se předává za specifickou soutěž, kde je nutné vyhrát série na tři (předkolo) až čtyři zápasy. Faktor náhody hraje mnohem větší roli, protože soupeře, kterého nemusíte, vám může vyřadit někdo jiný.

A někdo úplně další může chytit formu, kterou nikdy neměl.

Podrobně jsme se podívali na pět předchozích ročníků extraligy. Čtyřikrát vyhrál titul Třinec, jednou Kometa. Tady je návod, jak budoucí mistr prošel základní částí.

Nezáleží na tom. Ani trochu.

Opravdu ne.

V historii extraligy se zatím odehrálo 31 ročníků, kdy po základní části následovalo play off a bitva o titul. A shoda, že vítěz základní části vyhrál i poslední zápas sezony, se dá najít pouze v osmi případech. Pravděpodobnost je tedy 26 %.

Naposledy takový kousek vyšel Liberci v sezoně 2015/2016, takže na jaře oslavíme deset let.

Tím pádem docházíme k tomu, že není zásadní, jestli klub vyrobí bodový rekord podle základní části, ale jak se jeho hokej vyvíjí.

Dokonale sem pasuje teze reprezentačního kouče Radima Rulíka, který, když má mluvit o cílech svého týmu, většinou zachmuřeně odpoví: „Hlavně chci, abychom postupně rostli a zlepšovali se.“

Tady je klíč.

Posledních pět let ukazuje, že tým potřebuje trenéra s vizí, který ví, v jakém bodě se začíná, v jakém by se mělo končit a co je potřeba pro to udělat.

Velkou roli tady hraje trpělivost vedení. V minulé sezoně si procházela krizí Kometa a majitel Libor Zábranský stejně nedal pokyn, že je čas odvolat Kamila Pokorného. Místo toho se začal měnit a posilovat tým.

Třinec končil základní část v roce 2023 velkou krizí, fanoušci dokonce vyvolávali hesla typu „Moták ven“, ale stejně kouč zůstal a poprvé v historii se stalo, že někdo vyhrál pohár, když začínal svoji cestu v předkole.

Takže vyhrát základní část určitě zakázáno není. Ale daleko důležitější je, aby se hra vyvíjela a zlepšovala předem určeným směrem.

Vyprodávají se tím tribuny. Výhry 8:2 a dlouhé úspěšné šňůry šíří mezi fanoušky pozitivní náladu, která se za určité konstelace dá měnit na peníze, nebo minimálně ve velké dosahy na sociálních sítích.

Posledním týmem, který herně dominoval v základní části a pak zvedl pohár, byl Varaďův Třinec. Opakovalo se to dvakrát za sebou.

Dobrým ukazatelem je tady statistika očekávaných gólů ve hře pět na pět, která dobře dokumentuje, jestli má tým herní převahu, nebo se naopak brání. Samotné zakončení je pak už jiná věc.

V sezonách 2020/21 a 2021/22 byli Oceláři extrémně silní, hru řídili.

Ale stejně se nedá říct, že tohle je cesta, která vede k titulu. Kometa vyhrála minulou sezonu i s negativní bilancí očekávaných gólů po základní části.

Možná napadne, že se určitě aspoň zlepšovala s koncem dlouhodobé soutěže. Kdepak. Zhoršovala se. Její bilance na jeden zápas za poslední čtvrtinu vypadá takhle: 2,11:2,46. Patřila by jí desátá příčka.

Zásadní informace je jinde. Kometa se pod Kamilem Pokorným chystala na věci, které chtěla předvádět v play off. Že bude pod tlakem? Může být. Ale ujede, rozhodne, pomůže si rychlým brejkem.

Teď se podívejte na negativní skóre ještě jednou (2,11:2,46). A tady je obraz reálných gólů: 2,67:1,94. To znamená, že Kometa pak byla daleko efektivnější vepředu a současně brankář pochytal hodně střel soupeře. Vlastně něco, co pak přišlo v play off.

Zásadní tedy je pracovat na principech, které mají fungovat v další fázi sezony, opravovat chyby. Tohle je cesta mistrů.

Asi nejpalčivější téma. Když chcete šampiona naštvat, tak se mu dá pokaždé za posledních pět let vpálit, že se k titulu probránil.

Svým způsobem ano, svým způsobem ne.

Je vidět, že Třinec volil v základní části úplně rozdílnou taktiku než Kometa, což je vidět na statistice získaných puků v útočné třetině, po kterých následovala střela.

I když může být těžké si podobné věci o Ocelářích myslet, oni v letech 2020-2024 měli ofenzivní tým, který uměl spustit pořádný bengál v útoku. Jenže důležitá informace je: neplýtval tím, ofenzivní stavidla zvedl, když potřeboval. Jinak se stáhl do kukly.

Třinec byl ve svých čtyřech mistrovských sezonách týmem, který nahazoval nejvíc puků v extralize. V poslední čtvrtině základní části frekvenci ještě zvýšil. Třinec měl i nejvíc vyhozených puků z vlastní obranné třetiny. Ofenzivní týmy Sparta a Pardubice se tady nacházejí třeba ve druhé polovině pořadí.

Tady míříme k podstatě – Třinec pod trenéry Varaďou a Motákem měl jednu zásadní mantru, hraje se jednoduše a všichni to musí dodržet.

Oceláři měli při svých mistrovských sezonách v součtu nejvíc získaných puků v útočném pásmu, po kterých se dostali ke střele a patřili k TOP čtyřem týmům, které nejméně kotouč ztrácely, aby pak soupeř vypálil. Akcent na jednoduchost vedl k tomu, že se minimalizovaly chyby.

A jak s tím souvisí, že Kometa si počínala v získávání kotoučů kolem brány soupeře výrazně pasivněji? Jen tím, že víc spoléhala na rychlý protiútok a bodnutí. Tady volila jinou zbraň.

Špičková ovšem byla tím, že za poslední čtvrtinu základní části měla nejmenší počet ztrát puků ve vlastní třetině z celé soutěže.

To nás vede k předchozímu bodu, kdy pipláte svůj styl k dokonalosti. A míří sem i myšlenka, že je důležité před play off umět hrát jednoduše, abyste minimalizovali případné ztráty kotouče, tedy chyby. Pokud celý tým je připraven taktickou verzi přijmout, rodí se silná zbraň.

Pokud se nejmenujete Andrej Nestrašil, tak ano, kdo září v play off a táhne produktivitu, měl by nahodit dělový režim už dřív.

Třinecký lídr Nestrašil je jediným hráčem mistra za posledních pět let, který vyhrál bodování svého týmu ve vyřazovací části a poslední čtvrtinu základní části neměl dominantní.

Na jaře se například Peter Mueller, Hynek Zohorna i Jakub Flek pohybovali v poslední čtvrtině na hraně průměru jednoho kanadského bodu (asistence, nebo gól) na zápas. V play off pak všichni tři patřili mezi trumfy Komety.

Rada tedy je, úspěšný klub svého lídra potřebuje ve velké parádě už v základní části.

Zajímavé téma přichází v bráně. Každý, kdo minimálně viděl několik play off v televizi nebo na stadionu, dá dohromady základní poučky, jak vypadá vítězný brankář.

Pokud máte v hlavě NHL, tak Patrick Roy, Martin Brodeur nebo čerstvě Sergej Bobrovskij jsou důkazy, že obvyklé principy fungují. Takže? Potřebujete mít hlavně opravdu silnou jedničku, která je rozchytaná ze základní části. Nejlepší je, když se jedná o opravdu zkušeného chlapa, který má něco za sebou.

Play off je přeci psychicky náročné, to nějaký zelenáč nemůže ustát.

Je to vidět i v Česku. Stačí si vzpomenout na přínos Petra Břízy ve Spartě, Igora Murína ve Zlíně, Jána Lašáka v Liberci nebo Marka Čiliaka v Brně.

Jenže posledních pět let tenhle mýtus docela hezky zbořilo.

Ondřej Kacetl při titulových jízdách v Třinci ani jednou neodchytal ani polovinu zápasů základní části. Nezářil, nedominoval a zázračně se vždycky dokázal nachystat na play off.

Ano, je zkušený, dá se namítnout.

Jenže Kometa poslední play off vyhrála s Michalem Postavou, pro něhož to byl první ročník v extralize a v únoru slavil třiadvacáté narozeniny.

Josef Kořenář, Roman Will, Petr Kváča, Dominik Furch nebo Dominik Frodl? Zavedené persony, skvělí brankáři.

Ale stejně titul získal pětkrát v řadě jiný gólman.