Olomouc se čekala na dně. Budeme výš, říká jeden z lídrů

Kdo si před sezonou tipoval konečnou tabulku extraligy a nemá kořeny na Hané, pravděpodobně napsal na poslední místo Olomouc.

Už na jaře tam zapadla a musela do baráže. Přes léto tým nelovil výrazné posily, z ročního rozpočtu Pardubic by vyžil zhruba pět let.

„Olomouc ale není jasný adept na baráž. Co je ve sportu jasné? Rozpočet se nemusí odrazit na ledě, v tom je sport krásný,“ zavrtí hlavou její bývalý útočník a někdejší reprezentant Rostislav Olesz.

Jednatel a generální manažer Erik Fürst podobné téma vyloženě nesnáší: „Mně tyto otázky docela vadí. Klub je vnímaný a odhadovaný na barážové příčky deset let. A během nich se tyhle prognózy naplnily až v poslední sezoně. Takže jedinkrát. Není to jen o penězích.“

Když se bavíte přímo s hráči, berou pozici outsidera s nadhledem. „Pořád si myslím, že můžeme jít nahoru a nemusíme patři do role, kam nás tady všichni pasujete,“ naoko si dobíral novináře v pátek v Pardubicích útočník Lukáš Nahodil.

Jeho Olomouc prohrála 1:3, ale po dvou třetinách svítil na kostce výsledek 1:1.

Parta z Hané vypadá herně mnohem lépe, než se čekalo. Porazila Kladno a Karlovy Vary. „Budeme výš než na čtrnáctém místě,“ už vážně praví Nahodil.

V takové chvíli je potřeba hledat zbraň, s níž by mohla porazit movitější soupeře.

Olomouci vždy pomáhalo, že ať ji trénoval Petr, nebo Pavel, na ledě působila urputně a mimo led semknutě se silnými osobními vazbami.

„Jsem tady chvíli a přesně tyhle silné vztahy z kluků cítím. Mám podobné vnímání hokeje, nebyl jsem super talentovaný. Ale prací a obětavostí se dostanete dál,“ říká trenér Petr Svoboda, který si zahrál NHL za Toronto a v létě nastoupil jako asistent k novému hlavnímu kouči Róbertu Petrovickému.

Ovšem ani fungující kolektiv na jaře nepřinesl výkonnostní průlom.

Začátek soutěže ukazuje, že by ale Olomouc mohla být silnější, než se zdálo. Jádro hraje delší dobu spolu, zato Kladno se teprve dává dohromady a ve velké krizi je na startu ročníku hradecký Mountfield.

Nahodil a spol. mohou teď pár bodů nakrást do zásoby. „Víte, co tady mám rád? Lidé fandí, ocení, že makáte, i když třeba prohrajete. Tohle je pro mě úžasné prostředí, které vás umí dostat do varu,“ pochvaluje si Nahodil, který si prošel Pardubicemi a Kometou.

V klubu rozjíždí osmou sezonu.

Takhle to tady chodí. Vedení si někoho vyhlédne, a když se hráč chytne, v Olomouci se domestikuje.

Skoro máte pocit, že v hale s plechovou střechou hraje odjakživa.

Nahodil se brzy může stát nejproduktivnějším hráčem od chvíle, co se Olomouc v roce 2014 vrátila do extraligy.

„Tyhle statistiky si sledujte vy,“ hned s úsměvem odpálil.

„Asi by mě to potěšilo, ale honit se za čísly nebudu. Hlavní práci vidím jinde,“ komentoval svoji produktivitu. Pak se zastavil.

„Jak jste mi to řekl? Inventář? Radši pomohu týmu herně, ať se dostaneme k bodům a tabulkou stoupáme,“ přidal Nahodil svoje přání.

„Věřím, že když budeme hrát jako v pátek v Pardubicích, každý to bude mít s námi těžké,“ s nadějí doplnil trenér Petr Svoboda.

K umístění Olomouce na zadních pozicích svádějí i podmínky, v jakých klub hokej provozuje.

Město od roku 2020 řeší s podnikatelem Richardem Morávkem, že vznikne nová multifunkční aréna a jakým způsobem se na stavbě bude magistrát finančně podílet, ale rozdíl od Jihlavy nebo Brna spočívá v tom, že tam se diskuze ubraly k cíli a nové haly už stojí. V Olomouci vše zůstává u plánů a vizí.

Klub naráží na výrazný limit, že je jediným extraligovým celkem v Česku, který disponuje jednou ledovou plochou.

„Nejen hokej v Olomouci potřebuje novou halu, potřebuje to celý kraj jak sůl. Olomouc nepotřebuje druhou ledovou plochu, potřebuje čtyři ledové plochy. Dostanete tam pak víc dětí z kraje,“ říká jasně i Olesz.

Problém se promítá do celkového fungování klubu. Juniorka a dorost hrají pouze první ligu. V regionu chybí nejvyšší mládežnická soutěž i zimní stadiony.

Klub hraje ve staré „plechárně“, která může vykazovat jisté romantické kouzlo, je to stále poctivý zimák se vším všudy. Slovo zima se tady dá v období od prosince do března pětkrát podtrhnout.

Jenže v obchodním světě se jedná o výraznou nevýhodu. Stadion je totiž i důvod, proč si klub nedovede sáhnout na další peníze, a v soutěži, která bohatne, plní roli chudého příbuzného.

„Co se týče nových partnerů, největší hendikep je náš stadion, protože nejsou skyboxy, kostka nad ledem a tak dále. My pak sponzorům prostě nemáme co nabídnout,“ potvrzuje marketingový manažer Simon Vejtasa.

V nejvyšší soutěži Olomouc působí nepřetržitě od roku 2014, kdy ve čtyřčlenné baráži postoupila přes Kladno a Chomutov. Společně s ní šla nahoru ještě Mladá Boleslav.

Celou tuhle éru propojuje devětatřicetiletý obránce Jiří Ondrušek. Nikdy tým neopustil a jako jediný z prvního extraligového kádru v něm působí dál.

V Pardubicích mu v pátek málem střela Jana Košťálka přerazila nohu. Kapitán odkulhal, ale vrátil se. „Jirka Ondrušek je srdce týmu. Jakmile skočí na led, jde nadoraz. Dře na každém tréninku, stará se o sebe a tímhle přístupem dovede strhnout ostatní,“ vyzdvihuje přínos lídra asistent trenéra Petr Svoboda.

Klub si od postupu prošel několika výraznými kapitolami a právě Ondrušek si pamatuje úplně všechny.

Když v něm působil kouč Zdeněk Venera, zažilo se, že Olomouc je hlavně banda urputných obranářů. „Chybí nám mercedes,“ se svým klasickým humorem glosoval Venera, že jeho tým si umí vyrobit šance, jen je neproměňuje. Tím pádem byla kvalitní defenziva důležitá.

Erik Fürst do Olomouce postupně vodil starší hráče, kteří by ve větších klubech neměli už tak výraznou pozici. Takže si tam zahráli Pavel Patera, Zbyněk Irgl, Pavel Skrbek nebo Rostislav Olesz.

Silnou etapu tady prožil Zdeněk Moták. Na Hané si vybudoval pozici trenérského gentlemana a skvělého fachmana, po němž jednou sáhne velký klub. Udělal to Třinec a vyhrál s ním dva tituly.

A sezona 2021/22? David Krejčí odmítl nabídky nejsilnějších celků extraligy, chtěl hrát doma, takže nastupoval za Olomouc.

Rázem měl klub na soupisce největší hvězdu soutěže. Po jednom ročníku odešel zpátky do NHL hrát za Boston.

Současný tým je ale jinde.

Olesz v klubu působil v letech 2019 až 2023. Od té doby se toho stalo poměrně dost. „Je to, jako když přečtete knihu, zavřete a vezmete další s jiným žánrem. Než si zvyknete, bude to trvat,“ usměje se. „Zažil jsem Olomouc, která měla nějak poskládanou kabinu, realizační tým a fungovalo to jiným způsobem. Byli tam chlapi. Neříkám, že teď tam nejsou, ale kabina výkonnostní problémy vyřešila tak, že se tam zařvalo a hráči věděli, co mají dělat ve všech pětkách.“

Aktuálně klub nemá žádné bývalé hráče z NHL ani slavné reprezentanty. Poprvé výrazněji sází na cizince - přivedl trojici Renars Krastenbergs, Evan Stella a Trevor Cossgrove.

Definitivně také skončila éra, kdy se do branky stavěl muž s bílou maskou Branislav Konrád. A poprvé od roku 2015 v klubu chybí Jan Tomajko (nejdřív asistent, pak hlavní kouč).

Cíl tedy zůstává stejný: Být lepší, než se čeká. „Kluci jsou fantastičtí, tým je semknutý. Když budeme pokračovat stejně, jak jste viděli v Pardubicích, soupeři se mohou bát,“ přidal výhrůžku Nahodil.

„Olomouc ví, že musí porážet týmy okolo sebe v tabulce. Jestli získá bod s Pardubicemi, se Spartou, je to něco navíc. Ale věří si na týmy okolo - například na Vary i Kladno,“ dodal ještě Olesz.