Řepík je pořád expert na rivala. Na Červenku se nesmí sáhnout

Při tiskové konferenci duněl z kabiny, kde se převléká tým hostí Vojtěch Dyk. „Spaaarta Praha, ACS, klub, co hrdost znamená.“ Song, který nazpíval pro fotbalovou Spartu, si ráda půjčí i hokejová, když je důvod.

Teď byl. Sparta v Pardubicích udržela náskok 2:1 a srovnala zápasové skóre v semifinále extraligy na 1:1. Tady jsou příběhy, které otevřely dva zápasy v Pardubicích. Od úterý se pokračuje v Praze.

V pátek se blýskl dvěma góly pardubický obránce Miguel Tourigny a nastartoval svůj tým k výhře 6:2. Odpověď za Spartu obstaral Michal Řepík. Kdo jiný…

Za Spartu hraje od sezony 2016/2017, udělal si dvě odbočky do KHL, ale platí, že nikdo jiný neumí trápit Pardubice tak stabilně jako on. Celkem jim ve 25 zápasech základní části nastřílel 14 gólů a výhru ve druhém semifinále 2:1 řídil on.

Nejdřív klasicky všem ujel a zavěsil, pak zakončil krásnou akci při přesilovce. Umí velké věci i v sedmatřiceti. „Snažím se každý zápas, občas to bylo z mojí strany horší, někdy OK. Jsem rád, že dovedu nějak pomoci,“ skromně poznamenal.

Třikrát se trefil v předkole proti Kladnu, ale pak zamrzl, devět zápasů v řadě nic. „Jo, nedal jsem gól a neměl ani bod. Neodráželo se mi to, nepadalo mi to tam. Ale kdybychom vyhrávali, ať dávají góly ostatní. Jen musíme pomáhat naší první lajně, abychom ji v produktivitě podpořili,“ říká si o zodpovědnost.

V první formaci by měl řádit Filip Chlapík po boku Michaela Špačka. Řepík je zaparkovaný ve druhé řadě s Devinem Shorem a Pavlem Kousalem. Pro Spartu je dobře, že jeho kouzlo proti Pardubicím pořád funguje.

Rozhodčí budou v sérii pod podobným drobnohledem jako hráči. Každý byť jen trochu sporný verdikt se začne hned řešit. Zatím největší vzrušení rozpoutalo dlouhé sledování videa po gólu Miloše Kelemena na 1:2 ve druhém zápase. Trefu pardubického útočníka nejdřív sudí Vrba a Stano schválili.

U monitoru tak dlouho řešili, jestli útočník zasáhl kotouč nad úrovní horní tyče, nebo ne, až se jim málem hráči kroužící na ledě servali.

Po dlouhé době přišli od své obrazovky s verdiktem, že gól se nekoná, protože Kelemen hrál vysokou holí.

Téma se pak přeneslo i na tiskovou konferenci mezi trenéry.

„Nemůžu to rozhodnutí podle pravidel komentovat. Záběry jsem ale viděl a nikde jsem nenašel takový, že by se jednalo o vysokou hůl,“ nadechl se kouč Dynama Filip Pešán, který koukal na video i přímo na lavičce.

„My takové záběry máme, když tak pošleme,“ kontroval Jaroslav Nedvěd. Taky na lavičce Sparty běželo video už rovnou při zápase.

„Tak si je necháme poslat,“ odvětil Pešán.

Tlak na rozhodčí ale poroste. Jakmile se bude blížit utkání, kdy se jeden tým začne blížit postupu, budou neodpískané fauly bolet daleko víc než teď. Pokud nyní občas pocit křivdy lehce někoho kousne v kapse, pak se zahryzne do krku.

Poslední roky Sparta končila play off s bolestí, že není psychicky zrovna odolná. Jakmile se série nevyvíjela podle plánu, nebo moc bolela, tým končil. Teď vypadá psychicky silnější než dřív. Když se dostala do nejhorší situace, dokázala hrát nejlépe, což je pro ni dobrý signál.

Dvakrát mělo Kladno možnost, aby ji vyřadilo, nakonec šla dál Sparta. Pak si Plzeň dokonce vybojovala vedení 3:1 na zápasy, takže ve třech zápasech tým z Prahy odvracel scénář, že může mít po sezoně. Vždycky uspěl.

„První série nám pomohly, neměli jsme je jednoduché. Obraceli jsme výsledky,“ přikývnul i útočník Michal Řepík.

Na začátku play off jako by se Sparta potřebovala probrat. Kladno vypadalo důraznější a daleko pevnější v soubojích. Dnes je vidět, že tým funguje jinak.

Zatáhl se v sedmém zápase proti Plzni a v klidu ubránil výsledek. Na začátku série s ní ztrácel v soubojích, na konci byl lepší. S důrazem tým rozhodně nemá problém ani proti Pardubicím. Hráči se dovedou ušpinit, což je styl pro play off. Tým s těžšími zápasy roste.

Jen na trenéra Jaroslava Nedvěda s tím nechoďte. „Náš tým je hladový. Ale úplně s tímhle pohledem nesouhlasím, že bychom rostli,“ opáčil kouč.

Na dotaz, jestli mu přijde, že Spartu vnímá stejně, jako ji viděl proti Kladnu, nabídl svůj pohled: „Nechci být zlý, ale kdybyste viděli konec základní části, Kladno hrálo skvěle. Narostlo jim sebevědomí, mělo křídla. Byl to těžký soupeř, Plzeň s dobrým systémem taky. My hrajeme pořád stejně. Dobře. Rveme se.“

Scénář, v jakém se série odehrává, dobře ukázal malý detail z druhého zápasu. Sparťan Michal Vitouch jen trochu strčil do Romana Červenky. Rozjela se strkanice a skončila bitkou pardubického Tomáše Dvořáka s Adamem Raškou. A znovu, protože Vitouch vrazil do Červenky.

Takhle je série nastavená. I když v prvním zápase bublaly nervy daleko víc. „Oba týmy chtějí v úvodním zápase ukázat tvrdost a získat si respekt. Jak jde série dál, nikdo nechce udělat blbý faul,“ vysvětlil útočník Pardubic, proč počet strkanic mírně klesl.

Důraz dávají do utkání ale i hráči, od kterých to moc nečekáte. Třeba Červenka na konci druhého klání sestřelil Michala Řepíka tak ostře, že podobně tvrdý hit neudělal možná deset let. „Vůbec jsem nevěděl, kdo to byl. Až kluci mi říkali, že to byl Červus,“ divil se pak sparťanský útočník. „Ale přesně tohle k play off patří, oboustranně si nic nedarujeme. S tím jsem úplně v pohodě,“ užívá si i Řepík velké emoce, ve kterých se série rozjela.

Zajímavou pozici má John Ludvig. Pardubický tvrďák patří do skupiny, která má držet ochrannou ruku nad Lukášem Sedlákem nebo Romanem Červenkou, aby je nikdo nedohrával po odpískání a sami se do ničeho nenamontovali. Na Ludviga si nikdo z druhého tábora zatím moc nedovoluje. Jen na konci prvního utkání se odehrálo menší poštěkávání s Kryštofem Hrabíkem, ale jinak vášně pohasly.

Tohle není souboj, kde nejlepší hráči dostanou volné metry zadarmo. Stejně od nich nějaký geniální moment čekáte. Nejproduktivnější hráč základní části Roman Červenka se nachází pod poměrně přísným sparťanským dozorem.

Pak ale přijde chvíle, že obdivujete, co umí.

Stačí mu sekunda. Gól na 1:2 pro Lukáše Sedláka zařídil ve druhém utkání náramně. Puk se toulal v rohu hřiště, Červenka mířil k němu. Podíval se rychle přes rameno, co se děje za jeho zády a z otočky napálil prudký puk do brankoviště, kde se zrovna pohyboval Sedlák.

Všechno do sebe zapadlo, byl to velký moment.