To máte za ten kalašnikov! Zemřel Josef Černý, střelec zápasu odplaty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V srpnu 1968 obsadila Československo vojska Varšavské smlouvy. Za sedm měsíců se národní tým utkal na mistrovství světa ve Stockholmu se Sovětským svazem, jednalo se o první hokejový střet velkých rivalů od invaze. Atmosféra proti normálu logicky ještě zhoustla.

Mezi hrdiny hokejové bitvy patřil i Josef Černý, útočník s výjimečným střeleckým instinktem, který válel v Brně. Nabral rychlost, prohnal se kolem obránce a zavěsil puk do sítě. Kotouč se do ní chytil jako ryba. Symbolicky v ní zůstal.

Československo vyhrálo 2:0, právě Černý měl na svědomí druhou branku. „Ono je to o hlavě, musíte si věřit, věřit ve svou sílu a chtít něco překonat. Když jsme nastupovali proti Sovětům, chtěli jsme je porazit,“ líčil pro Paměť národa.

Na léto 1968 si nesl drsnou vzpomínku. S manželkou se radovali z narození miminka, s kočárkem pak vyrazili na procházku a jedna z nich byla dost specifická. „Vyřítil se proti nám tank s Rusy. Manželka ztuhla. Řekl jsem jí, ať nic nehledá v kabelce, drží se kočárku. Za pět metrů zahýbala ulice doprava, tak jsem si říkal, že zahneme a necháme je projet,“ vzpomínal.

A přesně tahle chvíle mu skočila do hlavy po zápase ve Stockholmu: „Seděl jsem v kabině a říkal si: Tohle máte za to, že jste na mě, na moji manželku a na naše děcko mířili kalašnikovem.“

Josef Černý jako první hokejista naší historie nastřílel v nejvyšší soutěži 40 gólů. Celkově jich ve 21 sezonách zaznamenal 407. „Byl vynikající bruslař a měl ránu, jako když kopne kůň. On byl vesnický kluk v tom nejlepším slova smyslu, jak si dokážete představit,“ vzpomíná bývalý obránce Jaromír Meixner. Nastupovali spolu 12 let v Brně i v reprezentaci.

Černý se narodil v Rožmitálu pod Třemšínem, jednu sezonu odehrál v Plzni, pak 20 za dnešní Kometu. Pocházel z devíti dětí, on byl jediný kluk. „Musel jsem se sestrami dělat spoustu věcí, třeba vařit nebo šít, protože když jsem to nedělal, žalovaly mámě. A jelikož u  nás doma byla kápo ona, měl jsem problém,“ vykládal pro Paměť národa.

Když uzvedl sekeru, jezdil s tátou do lesa. Osekával kmeny a tvrdě dřel. Sám pak vyprávěl, že mu práce v lese dala dobrý základ pro správné tréninkové úsilí v hokeji. A jak se zdokonalovalo umění výjimečného střelce? Měl brusle na kličku, vyhýbal se kamenům a listům. Hokejku mu tatínek vyrobil z olšové větve.

Dál pak prodal svůj ohromný sportovní talent. „Ano, rozený šutér,“ přikývne Meixner. „Ale pozor, nedával góly, že by jen ujel a napálil puk. Uměl i blafák. A co si budeme namlouvat, tehdy byli gólmani takoví tencí, prostoru v bráně bylo víc než dnes. Josef se ale zkrátka uměl trefit. Měl opravdu štěstí, že měl u sebe Frantu Vaňka, to byl výjimečný nahrávač,“ dodává někdejší skvělý obránce a později i sportovní novinář.

Jaromír Meixner pořád dokonale dokáže vylíčit Černého mistrovství a výjimečnost celé formace s Černým: „Ruda Scheuer byl pes obranář, Franta Vaněk vymýšlel geniální přihrávky a pak tam byl Josef. Vnímal jsem, jak si perfektně uměl najet, Franta mu naservíroval puk. Josef zamával bekům, kolem nich se jen mihl a bum, gól.“

Kromě sedmi titulů mistra Československa získal Josef Černý i tři medaile na olympiádě a deset na mistrovství světa. Měl smůlu, že zlato reprezentace vyhrála až na MS v roce 1972, nejcennější kov mu chyběl. Pár měsíců předtím v mužstvu skončil.

To ale nic nemění na tom, že byl jedním z nejvýraznějších světových hráčů generace 60. a začátku 70. let. V roce 2007 byl uveden do Síně slávy mezinárodního hokeje. Společnost mu dělali dva legendární trenéři Luděk Bukač a in memoriam Vladimír Bouzek, který Černého trénoval v Kometě.

Útočník ale neměl talent jen na hokej. Ještě v dorostu reprezentoval Československo i ve fotbale. V 60. letech se pořád ještě při výjimečném talentu víc sportů na vrcholové úrovni skloubit dalo. Ostatně jeho spoluhráč z Komety Vlastimil Bubník hrál souběžně fotbalovou i hokejovou nejvyšší soutěž. Získal bronz z ME ve fotbale i MS v hokeji.

Z Plzně odešel Černý na vojnu do Brna. Měl hrát hokej, jenže na chvíli to vypadalo, že zvládne oboje. „Taky mám od fotbalu křivé nohy,“ říkal Černý v rozhovoru pro Radiožurnál. „Nebudete tomu věřit, my jsme hrávali zápasy jako malí do vedlejšího města. Vyhráli jsme 10:0 a já jsem dal devět gólů,“ přidával.

Na soustředění po příchodu do Brna byli i fotbalisté, tak mu trenér Josef Eremiáš řekl, ať přijde i na trénink Zbrojovky. Tak šel.

Jenže jak pak Josef Černý vzpomínal v Paměti národa, hokejový kouč Eduard Farda nadšený nebyl. „Podívej se, jeden Bubník mi tady stačí,“ nastoupil na něj. Mladý sportovec se vyděsil, že by ho na hokeji už nemuseli chtít, tak slíbil, že ho na fotbale nikdo neuvidí. „To jsem chtěl slyšet,“ odvětil mu Farda.

A tak se z Josefa Černého stal „jen“ jeden z nejlepších útočníků československé hokejové historie.