Článek
Už loni v listopadu získal v anketě Atlet roku 2022 ocenění Nejlepší junior. Zcela právem, suverénně zvítězil na osmistovce na mistrovství Evropy atletů mladších 18 let v Jeruzalémě. „Z pozice lídra tabulek nemůžete uvažovat o ničem jiném než o vítězství,“ komentoval tehdy lakonicky závod.
„Já ho sleduju, je dobrý somatotyp. Musí pracovat na rychlosti, ale určitě je to jeden z mála běžců, kteří jsou opravdu perspektivní,“ říká pro Seznam Zprávy bývalá vynikající půlkařka Lída Formanová, která teď trénuje děti doma v Čáslavi.
Student gymnázia z Vysokého Mýta měl loni vynikající sezonu. Kromě juniorského šampionátu, dvakrát překonal národní rekord, postoupil do semifinále mistrovství světa juniorů v Kolumbii, vybojoval několik mistrovských titulů a medailí na mistrovství ČR mládeže a prosadil se i v kategorii dospělých.
Loňský čas 1:48,58 ze Zlaté tretry letos svěřenec trenéra Lukáše Dejdara znovu výrazně vylepšil. Koncem června na Zlaté tretře v Ostravě zaběhl skvělých 1:46,27. A formu pak znovu potvrdil na juniorském mistrovství Evropy v Izraeli, kdy na poslední dvoustovce předvedl skvělý finiš a vyhrál titul časem 1:46,76.
Sportovní talent roku 2023
Sportovní talent roku 2023.
Seznam Zprávy opět hledají největší sportovní naděje České republiky. Sledujte sérii Sportovní talent roku. Společně s experty vám představujeme osm extrémně nadaných sportovců, kteří vynikají v tenise, fotbale, ledním hokeji, sjezdovém lyžování, ragby, volejbale, atletice a v badmintonu. A v neposlední řadě i nadaného hráče počítačových her.
Jakub Dudycha začínal v oddíle AC Vysoké Mýto jako malý žáček. Tam se mu věnovali trenéři z přípravek a zkoušeli s ním nejprve povšechnou atletiku.
Jako mladší žák závodil na MČR ve vícebojích, teprve pak se vyprofiloval jako půlkař. Ale pozor, atletika nebylo to jediné, co dělal. Skvěle mu šel i volejbal. Dotáhl to až do širší reprezentace v šestkovém volejbalu.
„Bylo moc dobře, že dělal víc sportů,“ říká pro Seznam Zprávy jeho trenér Lukáš Dejdar. „Je dobré na vrcholový sport nespěchat. Toho se mnozí z nás bojí, aby nám svěřenec nevyletěl vzhůru moc brzy. Kuba byl ‚akcelerovanější‘, je hodně vysoký, má 191 cm. Prostě se snažíme pracovat na tom, aby se postupně pořád zlepšoval. Se sportovním lékařem rozebíráme, jak na tom je, a ukazuje se, že mu způsob přípravy svědčí.“
Dnes v bězích zrychluje celý svět. Třeba výborný osmnáctiletý Nizozemec Niels Laros, mistr Evropy na 1500 m dorostenců a juniorů, spolupracuje s profesionálním týmem Nike a jeho progres je ohromný. Letos již zaběhl 3:32,89. „Bude to další hvězda na úrovni Jakoba Ingebritsena. Samozřejmě je vždy otázkou, zda to tělo zvládne. Je tam vždy hodně proměnných,“ upozorňuje Lukáš Dejdar.
Zajímavá jsou srovnávací čísla s loňskem. Na tom je vidět, jaký udělal Jakub pokrok – zlepšil se o 2,3 sekundy. „To je hodně, upřímně jsem takové zlepšení nečekal. Čekal jsem progres, ale ne až na 1:46,2,“ zdůrazňuje Dejdar.
Chválí přitom Dudychu v mnoha ohledech. „Je mentálně silný, dobrý v taktice. Hlava je velmi důležitá. Zároveň je rychlý a my na té jeho rychlosti stále pracujeme. Na juniorském mistrovství republiky šel při vítězném závodě na 400 m pod 48 sekund. Kuba má pořád rychlostní rezervu, což je pro půlku dobrý předpoklad. Hodně zatím pracujeme do vytrvalosti a pohybujeme se spíš v nižších pásmech, zlepšujeme aerobní práh. Zatím ho tolik netlačíme do specializovaného půlkařského tréninku. Dnes je lepší jít zespoda a dobře vytvořit aerobní základ závodníka.“
Tým kolem Dudychy pracuje hodně i s materiálem, který za poslední roky udělal velký pokrok. Mladý závodník si bere na různé typy tréninku různé boty. Buď sprinterky, které jsou tvrdší, nebo na některé závody měkčí tretry, aby šetřil nohy.
„Zajímá mne, co se u něj děje nejen při tréninku, ale i po něm. Co se stane na stadionu, je začátek, pak je důležité, jak na to tělo reaguje. A to je věda. Je důležité pracovat dlouhodobě, aby tělo zatížení stíhalo. Musíme sledovat, jaké dává odezvy. Proto hlídáme tepovku, dechovou frekvenci, laktát a zda máme správně nastavená tréninková pásma. Myslím, že míň je víc. Hlavně si o všem hodně povídáme. Jak spal, co škola… On je v tom dobrý a dělá spoustu věcí navíc. Je poctivý ve strečování, posilování i regeneraci.“
Dejdar je přesvědčen, že v Česku máme dobré trenéry i zázemí. „Během přípravy Jakub Dudycha absolvoval vysokohorské soustředění v Melagu. Před vrcholem jsme zvolili přípravu na Šumavě a v Krkonoších na polské straně. Důvodem bylo i to, že na horách není takové horko.“
Jakub Dudycha chodí ve Vysoké Mýtu na gymnázium a nemá žádné dramatické úlevy. Žije normálním životem 17letého kluka, který jen chodí po škole víc trénovat. Sportují i sourozenci. Mladší sestra hraje volejbal a mladší bratr florbal. A sportovci byli i oba rodiče.
„Kuba si občas zahraje i volejbal, protože si myslí, že hlava by si měla od atletiky odpočinout. Jeho koníčkem je sledovat sport, třeba Tour de France nebo fotbalové soutěže, rád si hlídá i statistiky. Kuba je za mě furt normální kluk,“ říká Dejdar.
Nejen medaile jsou důležité
Jaký má Dudychův kouč pocit z nastupující atletické generace u nás obecně? „Poměrně dobrý. Český svaz dělá dost práce. Jen si myslím, že někdy dokážeme málo ocenit ty výsledky, které zrovna neznamenají medaile. Atletika se ve světě obrovsky zvedla, do Ameriky chodí na stipendia atleti z mnoha nejen rozvojových zemí, a to neskutečně zvyšuje konkurenci na vrcholných akcích. My Češi máme malou radost, když je někdo třeba desátý na světě. Jenže to je v atletice, globálním sportu, fantastický úspěch. Musíme mít radost nejen z medailí, ale i z dalších finálových umístění. Konkurence např. v bězích nebo sprintech je obrovská. Zatím máme širokou základnu a spoustu trenérů, kteří se chtějí atletice věnovat. Buďme za to moc rádi a važme si jich. Doba jde totiž bohužel proti tomu, je kritická, rychlá.“
Lída Formanová v souvislosti s Dudychou upozorňuje na to, jak je často složitý přechod z juniorů do dospělých. „Já měla výhodu, že jsem se vždy nominovala do štafety a od juniorů jsem bývala na velkých akcích. To byly výborné zkušenosti. Člověk se pak lépe otrkává, aby mohl naskočit do velkých závodů. Mezi dospělou špičku je to skok.“
Formanovou baví Warholm a Ingebritsen
Lída Formanová, mistryně světa v běhu na 800 m z roku 1999, se domnívá, že šikovných dětí je u nás dost, ale v juniorech už ubývají. Dnes je zatím mezi dospělými dobrá hlavně Kristina Maki. „Ale k medailím je to daleko, za úspěch bereme semifinále. Konkurence je obrovská.“
Kdo je Lída Formanová
Jedna z nejlepších českých atletek nedávné minulosti se stala v Seville 1999 mistryní světa v běhu na 800 m.
Už o šest let před tím zářila, když v San Sebastianu vyhrála juniorský evropský šampionát. V roce 1999 se stala v japonském Maebaši nečekanou halovou mistryní světa v běhu na 800 m. Trať zaběhla v dosud platném rekordu šampionátu 1:56,90. Po úspěšném MS v Seville dokázala ještě zlepšit svůj osobní rekord na 1:56,56.
Dvakrát reprezentovala na letních olympijských hrách. V roce 1996 na olympiádě v Atlantě skončila v běhu na 800 metrů v semifinále a na olympiádě 2000 v Sydney musela pro zranění kotníku odstoupit z úvodního rozběhu.
Její trenérkou byla bývalá významná československá atletka a světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová.
V květnu 2007 ukončila Formanová sportovní kariéru. Poté vyučovala tělesnou výchovu na gymnáziu v Čáslavi a dnes působí jako trenérka atletické mládeže v místním atletickém klubu.
Formanová sleduje nejvíc běhy. Mezi mladými prý talentovaní běžci jsou, jen mají před sebou ještě dlouhou cestu. „Atletika je prostě dřina, motivace je těžší. A zas nějak moc peněz v ní není,“ říká slavná běžkyně.
Dnes trénuje menší děti v Čáslavi. „Baví mne to moc, je totiž prima učit malé děti, které to baví také. A atletiku stále sleduji, diamantovou ligu, naše atlety, MS a ME. Baví mne Warholm a Ingebritsen.“
Zajímavě Formanová mluví o kontroverzním případu Caster Semenyaové, jihoafrické atletky, první velké sportovní osobnosti, která široce otevřela choulostivé genderové téma ve sportu. „Pamatuji si na ni, když před časem závodila v Novém Městě nad Metují. Byl to vlastně takový klučina. Měla viditelnou výhodu a bylo to trochu smutné. Za nás, v době olympiády v Atlantě, se dělaly ‚sextesty‘ – stěry ze slin nebo z vlasů. Kdo měl ukazatele vysoké, tak měl smůlu a nevznikal ani žádný mediální tlak. Tenkrát se to bralo normálně, kdo měl sám před olympiádou pochybnost, tak tam prostě nejel,“ uzavírá Formanová kontroverzní téma.
