Ledecká o testu na pohlaví: Bohužel, jsem jenom žena s lehkou alergií na kryptonit

Datum 8. února 2026 si můžete klidně v kalendáři označit už teď. Ester Ledecká pojede na ZOH v Miláně paralelní obří slalom ve snowboardingu. Má z něj už dvě olympijská zlata, teď bude bojovat o třetí.

Zase poblázní Česko, jako už na dvou předchozích hrách.

Možná zase postaví do pozoru celý svět, což dobře umí.

Dál kombinuje sjezdové lyžování a snowboarding. Díky tomu, jak je v obou disciplínách úspěšná, se z ní stala globální superstar.

V pondělí její tým pořádal v Praze tiskovou konferenci, kde se čekalo na potvrzení ponuré zprávy: Mezinárodní olympijský výbor neslyšel na další velký sportovní příběh.

Podle programu se v neděli 8. února koná snowboardový slalom i lyžařský sjezd. V obou disciplínách si Ledecká přála útočit na medaile a v obou má velkou šanci. „Změny v programu nehrozí, pardon. Musíte si vybrat, co chcete provozovat,“ zazněl vzkaz.

Ale žádné černé prapory z oken a nářky se na tiskovce nekonaly.

Před pět kamer, les mikrofonů a mraveniště z diktafonů se posadila sebevědomá a vtipná třicetiletá sportovkyně. Nepřišla si stěžovat.

„Je tohle dřevo?“ zeptala se vedle sedícího moderátora Michala Dusíka a koumala stůl před sebou. „Snad jo,“ zabušila na něj klouby, že by v první řadě potřebovala zůstat zdravá. A pak se pustí do sezony.

„Odmalička jsem snila, že budu jezdit největší akce nejenom na lyžích a nejenom na snowboardu. Hodně lidí mě od toho odrazovalo, ale byl to můj sen. Vždycky jsem si říkala, že budu moci lyžovat i snowboardovat na olympiádě,“ sypala ze sebe.

Asi nikdo nezapomene na její překvapivý pohled z olympiády v roce 2018. Na trase v Pchjongčchangu doletěla do cíle jako první v superobřím slalomu.

Byl to absolutní šok. Excelentní snowboarďačka ukázala, že dokáže být i hvězdnou lyžařkou. Superlativy o ní začal chrlit The Washington Post, agentura AP, The Guardian. Sportovkyně ze země, kde někdy nenapadne ani tolik sněhu, abyste si postavili sněhuláka, a která nemá velehory ani ledovce, ovládla alpskou disciplínu.

O týden později přidala zlato ze snowboardingu. Ledecká vyletěla do vesmíru.

„Přála bych si tak sportovního ducha, jako má ona, abych mohla jen tak přeskakovat ze sportu na sport a prostě všechno vyhrávat,“ líčila pak v The Washington Post americká závodnice Lindsey Vonnová. „Ale bohužel jsem dobrá jen v lyžování – a ona mě stejně porazila,“ přidala poklonu.

Olympijské události před téměř osmi lety spustily, že Česko zbožňuje Ester Ledeckou. Doma se stala celebritou, největší sportovní hvězdou vedle hokejisty Davida Pastrňáka a zápasníka Jiřího Procházky.

Dnes je jí tedy třicet. Když mluví o čemkoli, co se odehrává na sněhu a jezdí se u toho rychle, působí v nejlepším smyslu slova jako osmnáctiletý divoch.

Podle toho, jak o lyžování a snowboardingu vypráví, nemáte pocit, že je řeč o práci, ale o zábavě. Těžce vydřené, která jí ovšem dělá radost. A jestli ne, pak je excelentní herečka, i když takhle všestranná být už asi nemůže.

Vášeň pro sníh byla cítit i z toho, jak komentovala, že nejspíš nedopadne vysněná olympijská kombinace lyžařského sjezdu a paralelního slalomu ve snowboardingu. Slovo nejspíš sem patří právem.

„Asi poprvé si budu přát, aby na sjezd pršelo nebo sněžilo a start se musel o den posunout. Pak by se to dalo stihnout,“ spustila blondýnka v kšiltovce za stolem.

Když se rozebíralo téma o možnosti přelétat mezi oběma středisky vrtulníkem, Ledecká ho ukončila v uvolněném stylu.

„Jestli je to reálné?“

„Čím dál tím víc si říkám, že vlastně proč ne. Když už na té olympiádě budu.“ V tu chvíli se naplno rozesmála i matka Zuzana Ledecká. Stála opřená u zdi za kamerami. Všechno pozorovala přísným pohledem, rozdováděná dcera bavila ale i ji.

Výjimečnost Ester Ledecké nespočívá jen ve výsledcích a obojživelnosti. Mistrovská je i její slavná „bublina“, tedy prostor, do kterého ji nejbližší členové týmu uzavřou.

Všechno má na povel právě matka závodnice.

Dovnitř jako by nepadal žádný tlak, žádné očekávání.

Sportovkyně dál může zůstávat sama sebou. O zbytek se starají lidé za ní, vedle ní i ti, které nevidíte.

Zaujalo, jak sehraná sestava končila na tiskové konferenci povídání pro kamery. Je to sice jen detail, který nedělá setinky na svahu, ale současně se jedná o důležitou ukázku, jak se u Ledeckých na všechno myslí a každý má své úkoly.

Manažerka Erika Alchusová nejdřív Ledeckou ťukla do lokte, že se bude končit.

Otázky ale neustaly, sportovkyně signál nezaregistrovala. Dál odpovídala, následně manažerka počkala ještě na jeden dotaz, pak Ledeckou jemně za loket vzala a odvedla dozadu.

Hvězda vyslala tazatelce už jen omluvný pohled a úsměv – nedá se nic dělat, musíme jinam, díky.

Odmítnutí a ukončení mediálních povinností nemusela řešit sportovkyně. Má na to lidi. Otázky by padaly dál možná ještě 20 minut. Ale lyžařka má kolem sebe člověka, který všechno zastaví.

Rychle pochopíte, že stačilo.

Tým plný odborníků i lidí, kterým Ester Ledecká věří, je pro ni evidentně jackpot. Je poznat, že se díky nim cítí skvěle na svahu i za mikrofonem. Bublina jí dovoluje se naplno uvolnit a současně koncentrovat na závody, když přijde pravá chvíle.

Když je čas na hravost, je fajn vytáhnout stavidla nahoru a nechat zimní obojživelnici dovádět. Pak máte ale pocit, že pokud nastane čas všechno kolem zhasnout, kontrolou, co k závodnici smí a co ne, procházejí i sluneční paprsky.

Takže můžete sledovat, jak je česká hvězda v pohodě, když je zrovna otevřeno. Dobrou ukázkou je, když se řešilo téma s testem pohlaví. Ledecká ho musela podstoupit podle řádů Mezinárodního lyžařského svazu, jako všechny sportovkyně.

Zvláštní? Citlivé? Neuctivé vzhledem k minulosti? Nebo se dá taky všechno zválcovat s nadhledem.

„Bohužel jsem jenom žena,“ usmála se narážce, že se aspoň vyvrátilo, že by byla mimozemšťan, jak občas zní titulky, když přeskakuje mezi snowboardem a lyžemi.

„Tedy našli mi lehkou alergii na kryptonit,“ přidala fór s fiktivní horninou, která byla slabinou komiksového hrdiny Supermana.

Její postoj k tématu, kde by se leckdo tvářil jako citron: Splněno, jdeme dál.

„Prosím vás, italský přáteláček,“ zazubila se, když přišla řeč na olympiádu. Tak si vymyslela se svým týmem, že začnou velkou událost nazývat.

Slovo na „O“ zkouší sama škrtat, i když i jí párkrát uniklo.

„Bůhvíjak z toho rozhodnutí šťastná nejsem,“ nadechla se, když hodnotila verdikt Mezinárodního olympijského výboru, že dvě disciplíny, kde chtěla závodit, jsou v Itálii na programu 8. února. „Ale dělali jsme, co se dalo, věřím, že i Český olympijský výbor zkoušel, co šlo, to samé lyžařský a snowboardový svaz. Všichni bojovali, abych se mohla účastnit na olymp…,“ v tu chvíli se zasekla.

Pusu roztáhla od ucha k uchu a dokončila s hranou opatrností v hlase: „…iádě?“

„Ajajajaj. Na přáteláčku, jsem chtěla říct,“ smála se pak.

Ukázala hravost. Zrušení slova „olympiáda“ je prostě další taškařice, kterou si bude užívat. A její nejbližší taky.

Další maličkost, ale současně i trik, jak rušit tlak. Nedémonizujete velké mety, kterých chcete dosáhnout. Událost vyostříte s humorem na druhou stranu. Jen přáteláček…

Je to hodně dlouhá cesta, kterou ušla sportovkyně od roku 2008, kdy se účastnila slavného mládežnického lyžařského závodu Skiinterkritérium v Říčkách v Orlických horách.

V kategorii mladších žákyň skončila druhá.

Pohled, kdy se drobounké holčičky spouštěly ze Zakletého vrchu, bral dech. Slušný lyžař si černou sjezdovku v Říčkách dokáže vychutnat. Ale dravost mladých závodníků fascinovala.

Tehdy se tam o Ester Ledecké povídalo jako o „té“ dceři slavného muzikanta Janka Ledeckého a že se rodina nějak dala na lyžování.

Aha. Zajímavost a jdete dál. V horské chatě vařili super čaj…

Za šest let tahle holčička jela na snowboardu na olympiádě v Soči. Za další čtyři roky vybojovala dvě zlata. A za další čtyři roky jedno snowboardové, z lyžování přidala čtvrté místo.

Ve třiceti se znovu chystá na velkou událost.

Nikdo neví, co přijde. Klidně může jít do akce vrtulník a závody se trochu posunou, aby stihla oba. Nebo si dá „jen“ snowboard.

Za další čtyři dny se koná lyžařské Super-G, které taky „celkem“ zvládá. Právě odsud má památné lyžařské zlato z Pchjongčchangu.

Ester Ledecká to ve svém týmu prostě nějak upeče.

Jen přes všechnu zábavu a hrátky se slovy je dobré mít v hlavě názor Mikaely Shiffrinové: „Existuje milion různých osobností, milion různých způsobů, jak dosáhnout úspěchu. Jedna věc, která se nemění, je vytrvalost a tvrdá práce. Ester byla na olympiádě tím nejlepším příkladem.“

Takhle hodnotila americká sjezdařka dvě zlata Ledecké z roku 2018. Dá se čekat, že tohle bude znovu základní vizí štábu kolem české sportovkyně.