Hlavní obsah

Začíná invaze jedovatých vetřelců. Vědci řekli, jak se změní Středozemí

Foto: Profimedia.cz

Fotografie perutýna žoldnéře, jedovaté ryby původem z tropů, která už se vyskytuje i ve Středozemním moři.

Reklama

24. 8. 2021 14:27

V oteplujícím se Středozemním moři přibývá nových druhů ryb původem z tropických oblastí Indického oceánu a Pacifiku. Často se tak děje na úkor původních druhů a někteří tropičtí „vetřelci“ jsou nebezpeční i lidem.

Článek

Říká se jim také Lessepsovští vetřelci. Do Středozemního moře se totiž dostávají skrz Suezský průplav vybudovaný Francouzem Ferdinandem de Lessepsem. Ten tropickým druhům ryb otevřel cestu z Rudého moře v roce 1869 a kvůli oteplování Středomoří se jim za jeho branami daří stále lépe. A do budoucna jich bude zřejmě ještě přibývat. „I v případě toho nejpříznivějšího scénáře bude tato invaze pokračovat. Naše moře budou stále víc tropičtějšími,“ řekl pro článek Guardianu shrnující změny v mediteránu Ernesto Azzurro z Italské národní výzkumné rady.

Ta loni vypracovala studii, v rámci níž vyhodnocovala míru rizika, jaké představuje devět nejčastějších druhů invazních druhů ryb v současnosti a v budoucnu pro 142 oblastí ve Středozemním moři, ze kterých by měly vzniknout chráněné sektory s cílem zachování biodiverzity. Výsledkem je, že nyní i do budoucna představují invazní druhy vysoké riziko pro téměř všechny oblasti v Levantském moři. Ostatní oblasti Středozemního moře aktuálně podle výsledků studie pro většinu invazivních druhů vykazují „nízkou úroveň vhodnosti“. To se má ale změnit do roku 2050, kdy se jim začne dařit hlavně v jižních vodách Jaderského moře a jihozápadně od Itálie.

Jedovaté ryby se objevují už i na západě Středomoří

Jak to vypadá v praxi, Guardianu přiblížil například rybář Pasquale Tuccio z ostrova Linosa ležícího mezi Sicílií a Tuniskem. V jeho síti mezi humrem, pražmou a několika ploskozubci našel i šest králíčkovců – konkrétně druhu Siganus luridus – ryby s jedovatými ostny vystupujícími z ploutví. „Jednou jsem se píchnul. Doufám, že už se mi to nestane, bylo to bolestivé,“ řekl Tuccio s tím, že on na rozdíl od ostatních rybářů tento druh ryby rovnou nevyhazuje, ale krmí s ním svou kočku.

Právě Siganus luridus je původem tropická ryba z Indického a Pacifického oceánu, která si podle Guardianu našla cestu do východního mediteránu zřejmě hned po otevření Suezského průplavu. V roce 1964 se dostala do řeckých vod a nyní už se rozšířila i do západního Středozemního moře, kde nachází hojnost potravy v podobě mořských řas. V posledních letech se hojně vyskytuje právě ve vodách kolem ostrova Linosa a vědci ji už detekovali i dál na západ u francouzského pobřeží.

Podobných přistěhovalců Guardian vyjmenovává víc. Dalším typickým zástupcem, který je zároveň i jedovatý, je perutýn žoldnéř. Barevná ryba s výraznými ostny má jed dost silný na to, aby zabil i člověka. To se ale stává zřídka, dospělému zdravému člověku většinou způsobí spíš silné bolesti, problémy s dýcháním, horečku nebo zvracení. K intoxikaci může dojít po kontaktu s jedovatými ostny nebo žihadlem.

Foto: Profimedia.cz

Fotografie jedovatého čtverzubce stříbrnopásého.

Dalším nebezpečným druhem, který do Středomoří připlul z tropů, je čtverzubec stříbropásý. Ten může člověka ohrozit jedem tetrodotoxinem, ovšem pouze v tom případě, že ho někdo sní.

Největší problém tropičtí vetřelci představují pro biodiverzitu

Celkově je invazních druhů ve vodách mediteránu už asi 100 a drtivá většina z nich pro člověka představuje spíš zpestření zážitku při potápění než nebezpečí. To ale neplatí pro ekosystém. Vědci totiž varují, že invazní druhy různými způsoby ohrožují biodiverzitu druhů původních.

S příklady můžeme zůstat u již jmenovaných druhů. Například králíčkovci se už totiž rozmnožili natolik, že v některých oblastech vyžrali řasy. Lesy na mořském dně, ve kterých se líhnuly původní druhy, proměnili na pustiny.

Současně vědce znervózňují i čtverzubci stříbropásí. Jejich jed totiž kromě toho, že může být nebezpečný lidem, když se tato ryba omylem dostane na jídelní stůl, tvoří skvělou ochranu před predátory. A to by mohlo vést k přemnožení. „O jejich potenciálních predátorech víme velmi málo dokonce i v rámci přirozených oblastí výskytu,“ řekla k tomu řecká ichtoložka Paraskevi Karachleová. „V mediteránu víme jen o pár predátorech, je to například kareta obecná nebo kanic. Nedávno jsme zpozorovali i případy kanibalismu“, dodala odbornice. V rámci pokusů o regulaci množství čtverzubců vědci experimentují s možným použitím na krmivo pro ryby nebo s extrakcí toxinu na kosmetiku či výrobu léku. Proveditelnost ale zůstává nejistá.

Podle Azzury je nyní jisté, že trend bude ve Středozemním moři pokračovat a to i v případě, že se podaří ustanovit chráněné oblasti. Příroda totiž podle něj „nezná hranice“. Středozemní moře se podle zprávy organizace, která sdružuje přes 600 expertů zabývajících se tímto problémem, mezi lety 1985 a 2006 oteplilo o 0,4 °C za každou dekádu.

Oteplování bude pokračovat a vědci se i domnívají, že některé tropické druhy se navíc už dokázaly přizpůsobit chladnějším teplotám, které v určitých oblastech Středomoří panují v zimním období. To už totiž dokázali perutýni v amerických vodách. Že se jim to daří i v Evropě, naznačuje fakt, že v letech 2019 a 2020 byli spatřeni i poblíž jižní Itálie a Albánie.

Guardian nicméně podotýká, že podobně se mohou nové situaci přizpůsobit i lidé. Jako příklad uvádí opět králíčkovce. Pro toho totiž na Kypru, kde se vyskytuje už delší dobu, na rozdíl od italské Linosy, kde je nový, místní našli využití – je z něj pochoutka v hodnotě 25 euro za kilo. Očištěného a hluboce smaženého králíčkovce také už běžně servírují ochuceného octem na řeckém ostrově Kastelorizo.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované