Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Když Terry Pratchett ve svém fantastickém fiktivním světě Zeměplocha popisoval novinářské řemeslo, nazval knihu Pravda. Protože jakkoli se to může zdát zastaralé, idealistické nebo přepjatě patetické, novinář by měl považovat pravdu za svého jediného skutečného šéfa. Do knihy proto Pratchett – sobě, čtenářům i novinářům – vložil varování: „Je nepohodlné slyšet nové věci. Lidé si myslí, že chtějí novinky, ale co skutečně chtějí, je potvrzení toho, co už vědí.“
Tato přirozená tendence – vědcům známá jako potvrzující nebo kongruenční zkreslení – se týká prakticky všech oblastí našeho života. Pro náš mozek je nepohodlné zaobírat se něčím, co je v rozporu s již zažitými a uloženými poznatky. Proto raději čteme o něčem, s čím souzníme, než o něčem, co náš pohled na svět nabourává.
V reakci na tuto dobře známou „funkci“ lidského mozku jsme si postupně našli způsoby, jak se této tendenci bránit, nebo se o to aspoň pokusit. Ve svobodných společnostech proto máme svobodný tisk (a svobodu slova obecně), aby existoval způsob, jak se dostat ke skutečným a ověřitelným datům. Novináři pak používají postupy, které mají dát publiku záruku, že to, co čte, je v úzkém vztahu s realitou.
Jinými slovy, že to nejsou lži, výmysly a kecy. K tomu slouží především práce se zdroji: Novinář by neměl po čtenářích vyžadovat bezmeznou důvěru. Místo toho musí jasně ukázat, jak informace nasbíral, koho cituje a z jakých zdrojů vychází.
Podobné – a do detailu propracovanější – postupy nabízí také vědecká metoda. Ve vědecké studii se vše musí doložit zdrojem, daty nebo experimentem. „Postupovat vědecky zkrátka znamená experimentovat, ověřovat, být otevřený kritice a každé přesvědčení držet jen tak silně, jak silné pro něj máme důkazy,“ připomněl jsem v nedávném zamyšlení o tom, jak a proč různí autoritáři na vědecké poznání instinktivně útočí.
Kecy, lži nebo chyby?
Lež je obvykle definována jako úmyslné tvrzení něčeho, co není pravda, případně úmyslné a cílené zamlčování něčeho, co pravda je. Vedle toho ještě můžeme mluvit o omylu – to když někdo v dobré víře tvrdí něco, co není pravda. A pak je tu ještě užitečný pojem „kecy“ (tak aspoň překládám anglický originál já). Tak se označují výroky, kde je mluvčímu naprosto jedno, zda je výrok pravdivý či nepravdivý – stačí, když vyhovuje jeho zájmům.
Budu nyní předpokládat, že se (podobně jako já) snažíte obvykle říkat pravdu. Lhát nechcete, omylům se pečlivě vyhýbáte a kecáte maximálně tam, kde o nic důležitého nejde. Když se tedy pokoušíme zamyslet nad tím, jakou strategii lháři a manipulátoři sledují, naše fantazie je často nedostatečná.
Předpokládáme totiž intuitivně, že lhář se snaží vyhnout tomu být u své lži přistižen. Myslíme si, že je to jeho hlavní noční můra. Jedna odhalená lež a jeho reputace by byla pryč. Vždyť od té doby, co bych byl přistižen při lži, bude existovat doklad o tom, že se mi nedá věřit… Že?
Donald Trump přesvědčivě ukázal, že taková představa je překonaná a zcela naivní. Za jeho první funkční období novináři nasbírali a pečlivě ověřili doslova desetitisíce Trumpových prokazatelných lží nebo zkreslení. A dobře dnes víme, že to nejenže nevedlo ke ztrátě podpory, ale naopak to pozici Trumpa u voličů posílilo.
Studie z roku 2023 ukázala, že zatímco u demokratických voličů už tak malá důvěra v Donalda Trumpa postupně dále klesala, u republikánských voličů naopak opakování nepravdivých a zavádějících tvrzení koresponduje se stoupající důvěrou.
Studie z roku 2018 zase ukázala, že lži jsou účinným komunikačním kanálem na sociálních sítích. Nejpopulárnější lživé tweety se šířily rychleji a dostaly se mezi více lidí, zatímco nejpopulárnější pravdivé tweety málokdy získaly takovou popularitu. Nepravdivá zpráva měla o 70 % větší šanci, že ji budou lidé sdílet dál.
Červené křivky ukazují, že lživé zprávy nad těmi pravdivými vedly na sociální síti Twitter prakticky ve všech ohledech: šířily se déle, hlouběji a zasáhly větší procento sledujících. Výzkumníci v rámci metodiky nezjišťovali, proč tomu tak bylo, ale jednou z navržených hypotéz byla „originalita“ zprávy (jak by ne, když je nepravdivá), a nebo vyšší emocionální dopad.
Na první pohled se nám – naivně čestným – může zdát absurdní, že by někdo lhal záměrně. A že přistižení u lži se nebojí, ale naopak ví, že mu v důsledku jedině pomůže. V posledních dnech jsem ale zaznamenal tři příklady z USA, které stojí za rozbor.
Když po vás chtějí absolutní víru
Američtí diváci televizní stanice ABC – a poté i lidé po celém světě – byli svědky toho, jak prezident Trump reportérovi tvrdil zjevný nesmysl. Trval na tom, že Kilmar Ábrego García (muž omylem vyhoštěný z USA navzdory rozhodnutí soudu) má na prstech tetování „MS13“.
„Ne tetování, které se tak dá vykládat. Jsou tam písmena M, S, 1, 3, dočista jasně,“ odmítal se zpovídaný prezident odtrhnout od tématu. „Proč prostě neuznáte, že mám pravdu?“ ptal se reportéra, který mezitím zkusil tři různé způsoby, jak se od tématu přesunout dále.
Scéna působí absurdně. I žákovi základní školy je jasné, že na fotografii, kterou Trump zmiňuje, jsou písmena doplněná dodatečně jako popisek. Že nejsou doopravdy vytetována na prstech. Je to lež?
Pravděpodobně v tomto případě spíše omyl. Jakkoli absurdně to zní, Trump si nejspíš opravdu odvodil, že jde o fotografii, nikoli o popisek fotografie. Zároveň ale od té doby nepřišla žádná oprava. A rozhovor hezky ukazuje Trumpův instinkt, kterému rovněž můžeme věřit: „Proč prostě neřeknete, že mám pravdu?“
Donald Trump totiž v minulosti dostatečně jasně ukázal, že ve svém týmu nechce lidi, kteří mu umí říci NE. Původní spolupracovníci a spojenci, kteří se opovážili jej upozornit na chybu nebo špatné rozhodnutí, brzy skončili (a obvykle pak o tom napsali knihu).
A tak nyní setkání kabinetu amerického prezidenta místy připomíná přenos ze schůze vysoce postavených generálů s diktátorem: Podřízení Trumpovi pochlebují a mažou mu med kolem úst. Vědí, že cokoli jiného by byla stopka pro jejich kariéru. Proto také nejspíš během Trumpových prvních sto dní nevidíme tolik personálních změn. Lidé, kteří do Trumpova týmu šli, vědí, co se od nich čeká.
Veřejnost tak může fascinovaně sledovat naprosto absurdní vyjádření: „Pane prezidente, od té doby, co jste se ujal vlády, zabavily vaše úřady 22 milionů pilulek opiátů. 3400 kilogramů. Což zachránilo – jste připraveni, novináři?“ ptá se Pamela Bondi, Trumpova ministryně spravedlnosti. „Což zachránilo 258 milionů životů.“ Záběry ukazují, že i lidé kolem ní měli co dělat, aby na kameru neukázali své překvapení nad touto absurdní cifrou.
Pokud bychom se pokusili toto tvrzení ověřit, zjistíme, že naráží na realitu hned v několika ohledech. V USA ročně na předávkování zemře asi sto tisíc lidí. Takže kdyby letos nikdo na předávkování nezemřel, dalo by se říci, že došlo k záchraně tohoto počtu lidí. Bondi místo toho zvolila úplně jinou kalkulaci: Vydělila „potenciálně smrtelnou dávku“ pro člověka hmotností zabavených drog.
Je to omyl? Lež? Manipulace? Určitě to je naprosto neužitečné číslo, které neříká nic o tom, kolik životů bylo reálně zachráněno. Ale to v kontextu současné polarizované debaty nevadí. Trumpovi odpůrci budou tento klip pouštět dokola jako důkaz nesmyslnosti a nekompetence. Což znamená, že Trumpovi příznivci budou muset toto číslo naopak obhajovat. Vědí, že schopnost přiznat chybu není něco, co by se v Trumpově kabinetu cenilo.
Nabízí se paralela s jinými kulty osobnosti, nebo rovnou sektami. Tam jsou také následovníci nuceni k tomu, aby hlasitě souhlasili s do očí bijícími nesmysly. Čím více totiž donutíte lidi, aby odmítli zdravý rozum, čím více musí obhajovat zjevné nesmysly, tím více takového člověka izolujete.
Také na druhé straně politického spektra mají v USA čerstvou zkušenost s absurdními výroky, které popírají zjevnou realitu, ale od všech zúčastněných se vyžaduje, aby před ní zavírali oči. Až do poslední chvíle tým kolem prezidenta Bidena opakoval, že je ve skvělé kondici a žádný jiný kandidát nepřipadá v úvahu. Od voličů a příznivců se tak očekávalo, že popřou to, co na vlastní oči viděli, a přijmou místo toho tezi, že není jiná možnost.
Absurdní tvrzení jako nástroj izolace
Jedním ze způsobů, jak může skupina (kult, politická strana apod.) zvýšit oddanost svých členů, je donutit je zastávat čím dál absurdnější a hůře obhajitelné názory. „Zdánlivě iracionální prohlášení jsou v tomto směru pozoruhodná: Nezdá se, že by šlo o opatrné přehánění nebo mírné odchylky od zdravého rozumu nad rámec známých skutečností,“ píše antropolog Dan Sperber. „Spíše se taková prohlášení jeví jako cílené provokace proti zdravému rozumu a racionalitě.“
V kontextu politické debaty to může znamenat, že příznivci jedné strany nebo jednoho kandidáta musejí – pokud chtějí zůstat součástí týmu – zastávat a obhajovat stále hůře obhajitelné teze. Jedna z hypotéz mluví o strategické absurditě: Tím, že člen opakuje toto absurdní tvrzení, dává najevo, že je stále členem týmu. Čím je tvrzení absurdnější, tím je tento signál společensky „nákladnější“, a tím spíše se bude takový člověk vyhýbat otevřené komunikaci mimo „svou“ skupinu.
Výsledkem je polarizované mediální i mezilidské prostředí, ve kterém už se spolu voliči demokratů a voliči republikánů nemohou bavit, aniž by se debata rychle nezvrtla v soutěž o tom, kdo je více mimo realitu a kdo je schopen lépe odvést řeč od tématu. Sledují jiná média a uzavírají se do své „reality“.
„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Takto jsem si celý život pamatoval slavný citát Václava Havla. Lekce pro mne byla zdánlivě jasná: Nakonec to bude dobrý, neboj. Ať děláš, co děláš, pravda se nakonec ukáže…
Jenže ten citát prvního prezidenta České republiky ve skutečnosti zní trochu jinak: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Tedy lekce úplně opačná. Bez naší usilovné snahy nalézt pravdu to nepůjde.
Hledání pravdy – natož její vysvětlování a obhajování – není automatické. Je naopak nesmírně náročné. Jdeme přitom často přímo proti našemu kognitivnímu pohodlí. Přesto je to důležité. Jakmile ztratíme možnost ověřovat tvrzení oproti realitě, ztrácíme možnost se na čemkoli dohodnout.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
