Prokletý kruh. Lidi před vedrem chrání klimatizace, které ale vedro způsobují

Vlna horkých dní zasáhla nejen Českou republiku. Rekordní teploty hlásí státy po celé zeměkouli. A s tím souvisí i zvýšená poptávka po klimatizacích. Dní, ve kterých se hodí, v Česku přibývá. Ostatně už v roce 2015 si Češi zažili léto, které řadu domácností přesvědčilo k nákupu této „americké vymoženosti“.

Globální oteplování způsobuje čím dál vyšší poptávku po klimatizaci. Paradoxně vyšší teploty znamenají i vyšší energetické výdaje. Zatímco za posledních 40 let v Evropě klesla potřeba vytápění asi o 11 %, potřeba chlazení (tzv. cooling degree days) narostla na více než trojnásobek.

Potřeba klimatizace je ale nejen důsledkem globálního oteplování. Začíná se také čím dál výrazněji podílet na jeho vzniku. V USA například klimatizace tvoří celých šest procent spotřeby elektrické energie. V horkých dnech může být kvůli klimatizaci poptávka taková, že vede i k výpadkům.

Dochází k tzv. pozitivní zpětné vazbě: čím více stoupá teplota a počet horkých dní, tím více se používá klimatizace. Čím vyšší teplota venku, tím intenzivněji musí klimatizace pracovat, aby vnitřní prostory „uchladila“. A intenzivnější používání klimatizace následně přispívá k urychlení klimatických změn.

Česko dlouho patřilo k zemím, kde o klimatizaci nebyl zájem. Většina Čechů se s klimatizací setkává spíše v kancelářích či obchodních domech, ale v domácnostech nepatří ke standardnímu vybavení.

Podobně je na tom většina Evropy. Jen asi desetina evropských domácností je vybavena klimatizací. Naopak v zemích jako Japonsko nebo USA má klimatizaci více než 90 % domovů.

Největší budoucí nárůst klimatizace se nicméně očekává v Indii, Číně nebo afrických zemích. Celkově je dnes počet klimatizací oproti roku 1990 více než trojnásobný. A do roku 2050 se zřejmě znovu minimálně ztrojnásobí.

Například v čínských velkých městech letos klimatizace běží kvůli vedrům na plný výkon, což vytváří enormní zátěž elektrické sítě. V Číně počet klimatizačních jednotek stoupá a podle odhadů dále poroste.

Problémem klimatizace je paradoxně to, že velmi dobře funguje. Umožňuje tak lidem bydlet i v oblastech, které by jinak byly bez klimatizace prakticky neobyvatelné.

Typickým příkladem je jih americké Floridy, kde klimatizace běží v zimě i v létě prakticky ve všech budovách a autech. Před rozšířením klimatizace přitom tato oblast byla téměř neobydlená.

Dříve se domy musely stavět tak, aby zajišťovaly dostatečnou izolaci a podporovaly přirozenou pasivní cirkulaci vzduchu. „Nové americké domy vypadaly zcela jinak,“ uvádí dokument americké Akademie věd. „S nižšími střechami a stropy, verandami, které byly spíše na okrasu než praktické, a architektonickými prvky, jako jsou velká okna z tabulového skla a posuvné skleněné dveře.“

Jinými slovy, klimatizace postupně přispěla k tomu, že stavíme méně úsporné budovy. Se stoupající globální teplotou ale bude potřeba více klimatizovat. Podle nových propočtů publikovaných ve vědeckém časopise Nature Sustainability je navíc potřeba tyto odhady změnit.

Je čím dál zřejmější, že do roku 2050 globální průměrná teplota nestoupne jen o 1,5 °C, jak předpokládala Pařížská dohoda, ale spíše o dva stupně. Na základě nových odhadů lze očekávat výrazně vyšší poptávku po chlazení zejména na „globálním severu“, například v zemích, jako je Švýcarsko nebo Velká Británie. Pro ně zmíněný rozdíl 0,5 stupně znamená zvýšení energie vynaložené na klimatizaci přibližně o třetinu.

„Domníváme se, že jsou potřebné celosvětové, okamžité a bezprecedentní kroky pro to, abychom se přizpůsobili budoucímu klimatu,“ uvádějí vědci. „Je to nutné k tomu, abychom byli připraveni na teplejší svět. Dramatický a často nerovný nárůst poptávky po chlazení již nelze ignorovat.“

Jednou z možností je právě znovuobjevení tradičních technik, které se k ochlazování domů a budov používaly před vynálezem klimatizace. „Měli bychom navrhovat budovy, jako kdyby klimatizace neexistovala,“ domnívá se Alisdair McGregor, americký odborník na úsporné budovy. Uznává, že v řadě případů to už nebude možné. „Ale alespoň to povede ke snížení potřeby klimatizace, a tím i ke snížení spotřeby a emisí.“

Další ochlazení na čím dál více rozpálené planetě mohou nabídnout také další tradiční techniky. Více stromů ve městech může snížit teplotu i o několik stupňů. Silnější stěny domů, nebo dokonce částečný přesun domů pod zem také pomáhají se snížením vnitřní teploty během letních dní.

Vlivný malajsijský architekt Ken Yeang si pro The Guardian povzdechl, že si většina architektů zvykla na to, že může kontrolu teploty v budově svěřit strojům. „Těmito stavbami bylo napácháno tolik škody. Snad to ta příští generace dokáže napravit.“

Také samotné klimatizace, které problém urychlují, se mohou stát součástí řešení. Za svých 120 let existence se klimatizační technologie příliš neproměnily. Změnil se plyn používaný k chlazení. Současné hydrofluorouhlovodíky (HFC) nahradily ještě horší chlorofluorouhlovodíky (CFC), které byly používané do 90. let 20. století. A nyní se hledají další alternativy, například hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC). V rámci globální soutěže Global Cooling Prize hledají týmy z celého světa, jak klimatizaci zlepšit a zefektivnit, a tím prokletou pozitivní zpětnou vazbu přetrhnout.

Ale Benjamin Sovacool, který studuje energetickou udržitelnost na Sussex University, varuje před přehnaným technologickým optimismem: „Rádi bychom věřili narativu, že nás nové technologie vysekají z problémů.“ Pravděpodobnější ale podle některých vědců je, že současný styl, kterým využíváme klimatizaci, je dlouhodobě neudržitelný.

Jenže luxusu, na který si jednou zvykneme, je velmi těžké se vzdát. Schválně zkuste Američanům navrhnout, aby přestali používat klimatizace. Zapnout klimatizaci je totiž tak jednoduché. Zavrčí, začne foukat studený vzduch a za chvíli je uvnitř chládek bez ohledu na to, co se děje venku.