Hlavní obsah

Ve Vrběticích bylo i palivo z vojenských raket

Foto: Profimedia.cz

Výbuch ve Vrběticích (ilustrační snímek z roku 2014) měl devastující ekonomické dopady i pro podnik na zpracování raketového paliva.

Reklama

20. 4. 16:49

Někdejší majitel firmy, která ve vrbětickém areálu recyklovala prošlé palivo z vojenských raket, odmítá teorii, že by ruské špiony mohla zajímat i unikátní česká technologie.

Článek

V rozsáhlém areálu ve Vrběticích se nenacházely jen muniční a zbrojní sklady, ale také unikátní závod s plně automatizovanou linkou na zpracování paliva ze starých vojenských raket.

Někteří bezpečnostní analytici proto mimo záznam spekulují, zda se ruští vojenští špioni z tajné služby GRU, kteří podle českých úřadů stojí za výbuchy ve vrbětickém areálu v roce 2014, nezajímali primárně o tuto českou recyklační technologii, při níž se očišťuje a znovu vrací do oběhu chloristan amonný.

„GRU musela taková linka, kde pracují s palivem z raket americké armády, minimálně zpravodajsky zajímat mnohem více než nějaké repasované zbraně z dob Varšavské smlouvy,“ vyjádřil názor jeden z analytiků.

Informace z vyšetřování, které by této úvaze nasvědčovaly, však k dispozici nejsou, a jako velmi nepravděpodobnou vidí tuto teorii i investor Gabriel Eichler, který v době vrbětických výbuchů zmíněný závod skrze firmu Eruca Technologies majetkově ovládal.

Firma patřila do skupiny Bochemie, do níž Eichlerova společnost Benson Oak vstoupila v roce 2007.

Rusové mají i jiné možnosti

Gabriel Eichler neskrývá, že technologie je skutečně originální, byla vyvíjena několik let a měl také už nedlouho po startu nabídky na odkoupení firmy. Nicméně nevěří, že by pro Rusy byla až tak atraktivní a byli by kvůli tomu ochotni tolik riskovat.

„O tom bych velmi pochyboval, že by to bylo nějak spojené s naší firmou. Rusové jsou nepochybně schopni si ten materiál vyrobit i jinak. Nemyslím si, že by se pro ně něco dramaticky změnilo, kdyby se k té naší technologii dostali,“ vidí věc Eichler. Navíc dodává, že nebyli jediní, kteří se do podobné oblasti podnikání pustili, byť málokdo to dotáhl k tak čistému produktu. Palivo z raket s prošlou expirační dobou už není třeba spalovat, ale chloristan amonný lze znovu využít pro vojenské i civilní účely.

I když závod se zmíněnou technologií je od epicentra výbuchů vzdálen několik kilometrů, následky pocítila Eichlerova tehdejší firma velmi tvrdě. Zaměstnanci nebyli dlouho vpouštěni dovnitř areálu a firma Eruca ztratila zakázky i svou původní hodnotu. Podle některých odhadů šly škody do stamilionů.

Eichler dnes mluví o zmařené investici. Říká, že se dostali do problémů jak na straně dodavatelů (materiál z raket pocházel z Německa), stejně tak na straně odběratelů, kteří prý byli převážně z Evropy.

„Potenciál, který firma nepochybně měla, už nikdy nebyl naplněn. Stabilita dodávek raketového paliva se narušila - neměli jsme to kde skladovat - a tím byl narušen i celý výrobní a odběratelský řetězec. Pro naše obchodní partnery jsme přestali být spolehlivými,“ uvádí Eichler.

Nejasný koncový vlastník

Firma Eruca Technologies i přesto nadále existuje a věnuje se stále zpracování paliva z likvidovaných vojenských raket, byť už s novými vlastníky. Jako stoprocentní majitel je od roku 2015 v rejstříku zapsána firma Bo Chemie se sídlem v nizozemském Amsterdamu. Kdo jsou koneční vlastníci, zřejmé není.

S českou skupinou Bochemie ale nadále úzce spolupracuje. Svědčí o tom třeba i fakt, že oba subjekty dnes zastupuje stejná mluvčí, Eva Kijonková.

„Firmu Eruca již sice Bochemie nevlastní, ale spolupráce trvá. Výrobní technologie ve Vrběticích je dodnes na stejném místě, nicméně provoz už jede jen v omezeném režimu,“ uvedla Kijonková.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené