Hlavní obsah

Velvyslanec v Rusku: Novotný dostává vztahy s Ruskem do slepé uličky

Rozhovor s velvyslancem v Moskvě Vítězslavem Pivoňkou. (Video: Seznam Zprávy)

Reklama

16. 3. 9:10

V posledních měsících to skoro vypadá, jako by hlavní město vyhlásilo válku Rusku. Z Prahy 6 zmizí socha maršála Koněva, v Řeporyjích naopak vyroste pomník vlasovcům a náměstí před ruskou ambasádou se přejmenovalo po zavražděném opozičním politikovi Borisi Němcovovi. Jak to ovlivnilo česko-ruské vztahy? Ptali jsme se velvyslance v Moskvě Vítězslava Pivoňky.

Článek

V posledních měsících si jako první český diplomat v Rusku své vydělané peníze zasloužíte, nebo se pletu?

Děkuji, to máte asi pravdu. Samozřejmě ta situace odráží dlouhodobou úroveň vztahů, kdy naše pozitivní spolupráce je převážně v ekonomické oblasti. Rozvíjíme dvoustranné vzájemně výhodné vztahy, ale ten politický dialog nám, jak se říká česky, kulhá již několik dlouhých let.

A to, co se teď děje v Praze, je odrazem toho kulhajícího dialogu?

Pro vaši informaci, poslední schůzka ministrů zahraničních věcí byla v roce 2005. To znamená, že nemáme patnáct let vrcholový politický dialog. Ty návštěvy jsou skutečně realizovány převážně jako ekonomické kontakty.

Takže ty drobnější, regionální kauzy jsou pak více vidět?

Je to tak. Já jsem nastoupil do funkce před 2 roky. A ta osmičková výročí zvedla určitou část historie. Mnoho z těch událostí, mohu vzpomenout rok 1968 a následnou normalizaci, se odráží v náladách. Jak u nás, tak samozřejmě v těch reakcích v Ruské federaci.

Pražské náměstí Pod Kaštany, kde sídlí ruská ambasáda, se nově jmenuje náměstí Borise Němcova. Musel jste přejmenování v Moskvě nějak vysvětlovat?

Já osobně ne. Hodně bylo řečeno v médiích v České republice. Pan primátor v Televizních novinách tu věc komentoval. Čili ruská strana dostala oficiální pozici, následně byl poslán, myslím, i dopis na velvyslanectví Ruské federace.

Vy jste tedy na koberečku nikde nebyl?

Já jsem na koberečku nebyl, protože definice tohoto kroku byla tak jasná, že už to nebylo potřeba.

Praha podle vyjádření pana primátora chtěla tímto aktem „připomenout toho, kdo položil život v boji za demokracii“. A mluvčí ruské diplomacie tenhle argument označila za „nějaký nonsens“, řekla, že „větší absurdita se ani nedala čekat“. Jak se vám taková reakce poslouchá?

Diplomacie je tiché umění. A když se začíná realizovat pomocí takzvané televizní nebo veřejné diplomacie, tak je vidět, že se úroveň vztahů dostává do slepé uličky. Naše samospráva už ze svého vlastního titulu má právo tyto kroky realizovat. A my o tom oficiálně a veřejně v Moskvě diskutujeme. My zase s ruskou místní samosprávou řešíme otázky našich hrobů a pamětních desek našich legionářů. Těch, kteří během první světové války a po ní padli na ruském území, bylo více než 4 000.

Otázka hrobů a památky válečných veteránů se dost řešila v souvislosti s druhou kauzou, s odstraněním sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 6. Protože ruské ministerstvo zahraničí odpovědělo, že to nezůstane bez odpovědi. Už nějaká odpověď z moskevské strany padla?

Já ji zatím neregistruji. Tato druhá kauza našich bilaterálních vztahů v tomto roce je daleko citlivější. Na území Československa padlo více než 139 tisíc vojáků Rudé armády, my dokonce máme společnou tradici, protože naše vojenské jednotky se formovaly v Buzuluku, a já vždycky říkám, že Buzuluk je takové výjimečné místo, protože tam je jak legionářská tradice, tak tradice druhé světové války. Takže zvednout tuto kauzu v roce takového výročí berou ruští představitelé v podstatě symbolicky, velmi silně a i cíleně.

Brali to jako provokaci?

Oni se mě ptají, proč se to nestalo pět let zpátky, proč se to nestalo po revoluci. Proč se to stává ve chvíli, kdy jde o toto kulaté výročí, na které se Rusko a v podstatě Moskva dlouhodobě připravuje.

Česko jako bývalá kolonie Ruska?

On se řeší i druhý pomník, který má naopak vzniknout v pražské městské části v Řeporyjích. Předpokládám, že jste viděl vystoupení tamního starosty, politika ODS Pavla Novotného, v ruské televizi, kde mluvil o svém plánu postavit pomník vlasovcům. Co vám běželo hlavou, když jste to viděl?

Já jsem o té aktivitě v Moskvě do té doby neslyšel. Všiml jsem si, že ty reportáže natočila ruská televize, celkem tři. A tak jak byly natočeny – nejen po stránce obsahové, ale i formální – prezentovaly Českou republiku velmi negativně.

V čem přesně se vám ta prezentace zdála negativní?

Byl to způsob rétoriky, stavění dotazů, odpovědí pana starosty. Cítil jsem to jako signál, že se vztahy dostávají do slepé uličky, z které bude velmi složité se vrátit zpátky.

Takže se dá říct, že vám pan Novotný trošku zkomplikoval práci?

Pan Novotný je volený starosta, on vystupuje za svoji Prahu, má mandát svého zastupitelstva. A my žijeme ve společnosti, kde má každý právo vyjádřit nějakým způsobem svůj názor. Problém této armády, vlasovců, je znám dlouhodobě. To, že vlasovci sehráli v těch prvních dnech osvobození na území Československa určitou pozitivní roli, ve svém důsledku ale neznamená, že se na ně nevztahují norimberské procesy, protože byli součástí fašistické armády.

Náš komentátor Jindřich Šídlo k Novotnému pro Český rozhlas Plus napsal: Tohle je prostě Rusko, země, která se nesmířila s tím, že se její bývalé kolonie rozhodly pro vlastní cestu a politiku. Pořád si myslí, že má právo mluvit svým satelitům úplně do všeho. I podle vás se Rusko nesmířilo s tím, že Česko už není jeho kolonií?

Já bych to neviděl až tak silně. Já si myslím, že my máme spoustu našich problematických otázek, které taky velmi tvrdě otevíráme v Moskvě. Já jsem zmínil rok 1968, tu společnou reakci všech nejvyšších představitelů, od pana prezidenta, od pana premiéra, ministra zahraničních věcí i šéfů Sněmovny a parlamentu, k tomu návrhu zákona o uznání vojáků jako veteránů, kteří se účastnili akce Dunaj. My máme mezivládní komisi o válečných hrobech, máme česko-ruské fórum, měli jsme fóra našich historiků, všechny tyto spolupráce jsou dnes zastavené. A zřejmě to vezme nějaký čas, říká se tomu doba strategické trpělivosti, kdy si jedna i druhá strana začnou hledat určitá pozitivní témata. A necháme historii historikům.

Vy jste jako ruský velvyslanec v obtížné pozici. Existuje oficiální linie české zahraniční politiky a pak je linie, kterou razí pan prezident Miloš Zeman. A ty linie se někdy dost podstatně liší. Jak se vám v tomhle pracuje?

Víte, já velmi pozorně sleduji ty schůzky nejvyšších ústavních činitelů. Vždycky mají nějaké závěry a to jsou pro mě noty, z kterých mohu vycházet. Další věcí je, že každá vláda má své programové prohlášení vlády, to je rozpracováno do koncepcí, u nás je to koncepce zahraniční politiky.

Tím se řídíte, to je vám svaté a nic, co říká někdo jiný, třeba i Miloš Zeman, neřešíte?

Já to samozřejmě vnímám, ale nechci vytrhávat jenom jednoho politika České republiky.

Jde ale o prezidenta, ten je přece hodně vidět.

V současné době, kdy ty vztahy můžeme nazvat zamrzlými, tak on má osobní přístup. Nemáme paralelní systémy, v Rusku je silný prezidentský systém, my máme parlamentně-demokratický systém čili v rámci té exekutivy je správně proti sobě pan prezident Putin a pan premiér Babiš.

Takže byste řekl, že tím, že pan prezident má Rusko rád, rád tam jezdí, tak ty vztahy do jisté míry narovnává?

On je teď v podstatě nějakým způsobem podporuje na ekonomické úrovni. Protože naši podnikatelé mají v Rusku nainvestováno půl miliardy dolarů, registrujeme více než 400 českých firem. Tam budujeme ty vzájemně výhodné vztahy.

Takže to má podle vás i konkrétní ekonomické dopady?

Vytváří to pozitivní atmosféru pro ekonomické prostředí. Já jenom doplním, že poslední schůzka ministrů zahraničí byla v roce 2005. A český premiér s ruským se naposledy sešli v roce 2013. Před 7 lety. A když srovnávám statistiky, vidím, kdo z Evropské unie jezdí do Ruské federace a kdo z Ruské federace jezdí navštěvovat členské státy, tak my patříme mezi státy s nejslabší úrovní nejen bilaterálních vztahů, ale i kontaktů. Rusko má přitom bilaterální vztahy jako dominující prvek spolupráce.

Diplomati pod tlakem kyberhrozby

Na druhou stranu, je se ale čemu divit, když se podíváme třeba na zprávu BIS z roku 2018, kde se konstatuje, že v Česku působí řada ruských špionů. Konstatuje se tam i to, že Rusové usilují o to, aby rozdělili českou společnost. Jak se v tomhle kontextu dají budovat poctivé partnerské vztahy?

Česká republika si svoje směřování vybrala, jsme součástí NATO, jsme součástí Evropské unie. NATO je určitým způsobem definováno jako hrozba Ruské federace, což z druhé strany znamená, že Rusko vystupuje jako hrozba členským státům NATO a součást toho, samozřejmě jsou i hybridní hrozby.

Rozumím, jenom jsem se ptala, jak je možné si tedy budovat nějaké dobré partnerské vztahy?

To je celosvětová realita. Každá světová velmoc se v současné době snaží využívat kyberprostor, není to jenom Rusko, je to i Čína. Já jsem se chtěl dostat ke Gerasimově doktríně, která je o tom, že už skončila doba míru a války, mluví se v ní o permanentní válce a vedení války nevojenskými nástroji a prostředky. A v tom žije současná česká diplomacie. To je ten tlak, pod kterým je jak ministerstvo zahraničních věcí, tak státní správa, zpravodajské služby. A my musíme zvyšovat svoji vlastní odolnost a navyšovat naše kapacity, abychom těmto hrozbám, které mohou přijít od kohokoliv mimo partnerské státy, byli schopni určitým způsobem čelit, analyzovat je, zjišťovat je a reagovat na ně a bránit se jim.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené