Článek
Každá změna přinese něco nového, pokud možno lepšího. V českém Senátu se však události opakují a nic nového se nestane.
Také letos bude účast ve volbách do horní komory nevelká, opět se čeká fiasko vládních stran. Sedmadvacet volných křesel si počátkem října rozeberou opoziční nebo regionální strany.
Riziko spojené s vládnutím si dnes zvlášť bolestně uvědomují sociální demokraté. Ještě v roce 2013 měli v Senátu absolutní většinu 41 hlasů, dnes jim po sedmi letech vládnutí zbylo 13 senátorů, a to ještě deset jich musí obhajovat. Rozpaky Hamáčkovy strany ilustruje fakt, že se tři z nich, v Kolíně, Hradci Králové a Rychnově nad Kněžnou, rozhodli kandidovat jako nezávislí, aby měli vůbec nějakou šanci.
Druhá vládní strana ANO obhajuje dva ze sedmi mandátů, oba kandidáti v Lounech i Ostravě však v dresu neparlamentních stran. Pryč jsou časy, kdy velké strany posílaly své lidi do všech sedmadvaceti obvodů. Sociální demokraté jich tentokrát neobsadili šest, ANO dokonce devět.
Možná přijde i mladší Klaus
Předurčenými vítězi jsou proti tomu lidé ze stran současné opozice.
Favoritem se stala ODS, strana předsedy horní komory Miloše Vystrčila, která obhajuje jen tři místa a za úspěch by považovala, kdyby měla v 81členném Senátu po volbách 30 míst.
Zkomplikovat život občanským demokratům se pokusí strany číslo 2 a 3 současného Senátu, Starostové a lidovci, u kterých by však bylo úspěchem dostat do svých klubů 20 členů. O tom, že nejde o nesmiřitelné nepřátele, svědčí fakt, že tři strany ještě s TOP 09 spojily v řadě obvodů síly.
Překvapit mohou pouze Piráti, kteří však sami na velký úspěch nevěří a obsadili jen třináct obvodů, spřízněná strana SEN 21 se Zelenými dalších šest.
Do boje o Senát se ještě hlásí strany, které v něm nikdy neuspěly.
Tentokrát jsou hlasitější než jindy. Okamurovo hnutí SPD obsadilo jako jediné kandidáty ve všech obvodech, pouze s výjimkou Strakonic. Do boje, který byl v minulosti vždycky marný, se znovu pustilo jednadvacet komunistů. Odvážnou strategii volí i Trikolóra Václava Klause mladšího s osmnácti kandidáty. Zkusí poprvé, jestli překoná prokletí příliš radikálních stran, které odrazují středové voliče.
Potřetí se opakuje stejný příběh.
Sociální demokracie v období 1998-2006 i občanská demokracie v letech 2006-2013 mohly se svými vládními spojenci zpočátku spoléhat na většinu v Senátu.
Zkušenost, jak se počet senátorů v průběhu let tenčí, dnes zažívá tandem ANO a ČSSD. Vážně hrozí, že po volbách neudrží současných dvacet křesel, a budou odkázány na vůbec nejnižší podporu, jakou kdy vládní strany v horní komoře měly.
Tím nejen definitivně odpadne možnost větších reforem. V historii polistopadové demokracie to znamená, že brzy skončí jejich vládní angažmá, pokud některá z nich neopustí příliš agresivní politiku a nenajde nové spojence.
Pět duelů na ostří nože
Opakované poselství Senátu může veřejnost přeslechnout vinou nízké účasti, která volby znehodnotí.
Nejde o to, že se překoná negativní rekord, tedy úroveň 15-17 procent voličů, které ve druhém kole přitáhly troje poslední senátní volby. Fiaskem bude, pokud ani jeden ze soubojů ve druhém kole nepřitáhne ani pětinu voličů, jako se stalo už před čtyřmi lety.
Největší naději v tomto směru nabízí pět volebních obvodů, z toho dva v hlavním městě.
V Praze 1 bude čelit současný senátor a bývalý rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl legendě pravicové politiky Miroslavě Němcové, ještě těžší to bude mít bojovník s korupcí Václav Láska (SEN 21) v Praze 5. Bude mít štěstí, když se ve druhém kole utká buď s kandidátem spojené pravice, diplomatem Michaelem Žantovským, anebo s nejnadějnější tváří z koaliční líhně, ředitelem nemocnice v Motole Miloslavem Ludvíkem, za kterým vedle domovské ČSSD stojí také ANO.
Jako z jiného světa působí ve srovnání s Prahou střetnutí bývalého ředitele televize Nova, senátora a europoslance Vladimíra Železného a druhého nejvlivnějšího muže KSČM, šéfa poslaneckého klubu Pavla Kováčika na Znojemsku.
Obvod spojující pelhřimovský a jindřichohradecký okres čeká unikátní „bitva tří socanů“. V barvách ČSSD zůstal jen bývalý šéf Senátu Milan Štěch, který jako jediný ze senátorů slouží od vzniku horní komory v roce 1996. Vyzývatele našel ve Vítězslavu Jandákovi, jenž do doby, než přešel k ANO, býval sociálnědemokratickým ministrem kultury. Třetím do mariáše je legendární starosta Jindřichova Hradce Stanislav Mrvka, který z ČSSD odešel, aby s exhejtmanem Jiřím Zimolou založil novou stranu Změna 2020.
Klasický souboj levice s pravicí může zažít Brno, pokud se v druhém kole střetne bývalá disidentka a ombudsmanka Anna Šabatová s občanským demokratem, dlouholetým šéfem brněnské fakultní nemocnice Romanem Krausem. Čáru přes rozpočet jim ovšem hodlá udělat jménem ANO bývalý rektor brněnské techniky Karel Rais.
Někdo z nich prohrát musí, ale pokud dosáhne stejného výsledku jako Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), jehož neúspěšný náchodský duel s Martinem Červíčkem (ODS) přitáhl před dvěma lety aspoň přes dvacet procent voličů, pak něco pro demokracii udělal.
