Článek
Tři dny před volbami promluvil Petr Pavel v televizi k národu. Rychlé, stručné a pevným hlasem pronesené vystoupení mělo smysl.
V rachotu volební kampaně, přívalu informací a hesel i změti hněvivých výroků a kuriozit by to mohlo málem zapadnout: ale volby a jejich výsledek jsou důležitá věc. Když to říká prezident zvolený nejvyšším počtem hlasů v historii, je šance, že si toho všimnou další tisíce lidí. I když přepínáme všichni, a skoro nenápadných Pavlových pět minut po televizních zprávách se dalo minout.
Prezidentský projev před parlamentními volbami tu dlouho nebyl. Není to žádná tradice jako projevy na přelomu roku nebo 28. října. Pavel tak, i když to nejspíš nebyl motiv, udělal něco, co bude s jeho prezidentstvím spojené jako originál.
Tři dny před volbami obzvlášť záleželo na tom, aby řeč působila naléhavým i uklidňujícím dojmem. Aby byla vážná, ale přitom nevyvolávala obavy a znepokojení. A jestli měl Pavel dostát tomu, co říkal dřív, musel se přihlásit k respektu k výsledkům a Ústavě. Přitom samozřejmě nesměl být projev formální, to by byl ztracený hlavní vysílací čas.
Dá se říct, že Petr Pavel tuhle syntézu úkolů zvládl.
Samozřejmě žádnou stranu před volbami nejmenoval, není Miloš Zeman. Přesto, nebo právě proto, bude jeho projev zkoumán podle měřítek, jestli ta nebo ona věta mohla někomu prospět nebo uškodit. Třeba mohla. Ale Pavel přece není bezbarvý politik, speciálně v mezinárodní bezpečnosti a zahraniční politice má jasný profil. Kdyby zkoušel před volbami najednou mluvit v náznacích nebo obojetně, nebylo by to důvěryhodné.
Když vypíchnul, že „potřebujeme vládu, která ochrání naši suverenitu ve společenství demokratických zemí a nenechá nás napospas Rusku a jeho snaze o obnovení sféry vlivu ve střední a východní Evropě“, znělo to jako autentická součást Pavlovy prezidentské agendy už od roku 2023, a ne jako podpora některé ze stran, které před Ruskem hlasitě varují v kampani.
Když se postavil proti tvrzením, že volby mají přinést změnu systému, nebyl to útok na nesystémové strany, ale připomínka toho, co má prezident v popisu práce. A to hned od chvíle, co složí slib zachovávat zákony a Ústavu demokratického právního státu.
Když - a tady zněl skoro až příliš naléhavě - vyzval občany, aby k volbám přišli, nemá cenu spekulovat, komu vyšší volební účast prospěje a komu zatím hrozí, že jeho váhaví voliči nedorazí. Účast lidí na veřejném životě, společný podíl na veřejných záležitostech, občanská aktivita (hlasování ve volbách je jejím minimem), o tom všem Pavel mluví pravidelně a dlouhodobě.
Na setkání s velvyslanci v srpnu řekl, že „prezident nemůže být pouhým potvrzovatelem jakékoli politické vůle, která by směřovala proti základním bezpečnostním a strategickým zájmům země“. Tím, přes co nejede vlak, je členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci, připomněl teď v projevu. A dodal důležitou poznámku: prezident není poslední záchranou, která by výsledky voleb pro jednoho zvrátila a pro druhého zachránila. Hlavní slovo mají voliči - ve volbách do Sněmovny, které nade vší pochybnost nebudou zmanipulované.
Zdrženlivost a respekt k Ústavě se Pavlovou předvolební pětiminutovkou táhly jako červená nit. To je před tím, než poprvé dostane do rukou pravomoc jmenovat premiéra a vládu, povzbudivá zpráva. Až voliči rozhodnou tak, jak rozhodnou, budeme potřebovat pevný bod. A od toho je tu Hrad.
