Článek
„Máme dvacet sedm hlasů, a když dáte jenom jednomu, zbytek spláchnete do hajzlu (…) Prostě nám tam flákněte jeden velký křížek pro celou naši kandidátku,“ vyzývá voliče v nadsázce Jiří Karman, kandidát uskupení Tábor na MAX.
Systém komunálních voleb je totiž jeden z těch nejsložitějších. Voliči mají možnost křížkovat jak celé volební strany, tak i jednotlivé kandidáty napříč různými uskupeními. Obě možnosti lze také kombinovat.
Pro strany je ale nejvýhodnější, aby jejich voliči dali takzvaně „velký křížek“ pouze samotné kandidátce. „Volební systém v komunálních volbách je strašně matoucí a zavádějící. Každý volič má tolik hlasů, kolik je křesel ve voleném zastupitelstvu. A v momentě, kdy zakřížkuji celou kandidátní listinu, dávám všech devět, dvacet jedna nebo třicet pět hlasů celé kandidátce,“ vysvětluje politolog Michal Pink.
V momentě, kdy lidé začnou zaškrtávat různé kandidáty napříč stranami, rozdělují svůj počet hlasů mezi kandidátky. Známé „přeskakování“ z nižších míst, jak ho voliči znají třeba u parlamentních voleb, je v případě obecních zastupitelstev spíše méně časté.
„Až když někdo získá těch křížků u jména o deset procent víc než je průměr připadající na jednoho kandidáta celkového zisku hlasů v rámci kandidátní listiny, tak se někam posouvá,“ přibližuje Pink.
Jak křížkovat?
Existují tři způsoby, kterými lze volební lístky upravit:
- Volič označí křížkem jednu volební stranu. V tomto případě tak volič hlasuje pro kandidáty dané strany v pořadí, v jakém jsou uvedeni na hlasovacím lístku.
- Volič označí křížkem konkrétní kandidáty. V této možnosti může volič označit jen tolik kandidátů, kolik je členů zastupitelstva. Možná je i kombinace kandidátů z různých stran. Může dát hlas i méně kandidátům, třeba v rámci jedné strany. V takovém případě ale jeho zbylé hlasy propadají.
- Kombinace výše zmíněných. Volič může zakřížkovat jednu volební stranu a další křížky udělit kandidátům jiných stran. Kandidáti označení křížkem získají hlasy přednostně, zbývající hlasy (do počtu členů zastupitelstva) se přiřadí straně označené křížkem a jejím kandidátům podle pořadí na volebním lístku.
Politolog dodává, že křížkování napříč kandidátkami dává větší smysl spíše v případě malých obcí do pěti set obyvatel. Naopak ve větších městech jde podle experta o tříštění sil. Příkladem může být Praha, kde mají lidé možnost udělit až 65 křížků.
„Nejjednodušší je dát jeden křížek celé kandidátce. Tak využijete všech 65 hlasů a své oblíbené straně pomůžete nejvíc (…) Když zakřížkujete jen tři kandidáty, zbylých vašich 62 hlasů propadne,“ upozorňuje třeba kandidát na primátora Adam Scheinherr z hnutí Praha sobě.
Podobně svým příznivcům radí i jeho soupeřka, lídryně Motoristů Klára Sovová. „Kolečka, srdíčka být nesmí,“ dodává ve videu, kde své voliče instruuje k tomu, aby v Praze využili pouze velký křížek a tím dali maximální počet hlasů její kandidátce.
Podle politologa Michala Pinka je právě možné tříštění sil důvodem, proč podle něj v komunálních volbách dávají smysl široké předvolební koalice. Zároveň dodává, že pokud by lidé ve větších městech chtěli rozdělit své hlasy pro kandidáty u různých uskupení, nese to ještě jedno možné riziko.
„Když chce volič křížkovat konkrétní jména a má křížků třeba padesát pět, třicet pět, tak si musí hlídat, jestli křížků dává přesně tolik, kolik jich chce dát. Protože ve chvíli, kdy dá jen o jeden křížek navíc, je celý hlas neplatný,“ naráží Pink na to, že ohlídat si počet křížků může být pro některé voliče problematické. Zvlášť proto, že na velké plachtě mohou udělené hlasy snadnou přehlédnout.
V případě senátních voleb je systém v porovnání s komunálními snadný, neprobíhá v nich totiž žádné kroužkování či křížkování kandidátů. Voliči do obálky pouze vloží lístek kandidáta, kterého chtějí podpořit. Problém může nastat maximálně v případě, že by volič vhodil hlas pro senátora do obálky společně s komunální kandidátkou.
V případě, že se v daném okrsku volí do obecního zastupitelstva i do Senátu, voliči vhazují do urny dvě obálky. Ta senátní je žlutá, zatímco komunální šedá.
