Článek
Andrej Babiš se letos chtěl vrátit k tenisu, ale kvůli lokti prý musel přesedlat na stále populárnější padel. Ať tak či tak, jednu věc si ze sportu do politiky rozhodně nepřenesl. Nenaučil se prohrávat.
Bylo to vidět po minulých senátních volbách před dvěma lety, kdy po porážce jeho favoritky – a rovněž někdejší spoluobviněné v kauze Čapí hnízdo – nadával na „polistopadový kartel“.
Teď pro změnu vynadal Praze a Pražanům. Prohlásil, že ho hlavní město dlouhodobě nenávidí. Řekl, že v Praze se nejvíc krade. A vzkázal, že vlastně nic pořádného nemá, nemocnice podle něj patří ministerstvu zdravotnictví, památky státu a dopravní okruh také.
V případě státu používal Andrej Babiš výrazy jako „my dáváme“, „my platíme“ a podobně. Ne, pane premiére, to my, daňoví poplatníci, dáváme a platíme státu, abyste vy jako vláda měli z čeho spravovat zemi. To jen na okraj k logice peněžního vztahu.
Nejzajímavější na povolební řeči premiéra ovšem nebyly jednotlivé výpady, ale celkový tón. Předseda vlády si zřejmě neuvědomuje, že voliči nejsou zaměstnanci na pásu u kuřat nebo na lince červeného masa, které může zkoušet seřvat, že neplní, co by si představoval.
Voliči jsou zákazníci, již nějak zváží nabídku, kterou jim politik a jeho strana předkládají. A tu buď přijmou, nebo odmítnou.
Nabídka, kterou Andrej Babiš se svým politickým podnikem letos předkládal, nebyla žádný zázrak. A v hlavním městě si o odmítnutí ANO vysloveně koledovalo.
Nejprve nasadilo jako lídra politika, který proslul nepříliš duchaplnou komunikací na sociálních sítích a pak zapomněl na několik svých bytů (to je, pravda, v pražské politice poslední dobou rozšířený jev). Jako náhradu ANO nabídlo muže, na němž je nejpozoruhodnějších 55 ligových gólů za Spartu a Slavii, ovšem vstřelených jeho bratrem. Jan Hušbauer možná na Praze 4 někdy vykonal něco dobrého, mimo tuto městskou část o tom ale nikdo nevěděl.
K tomu vláda chvíli před volbami začala uvažovat nad tím, jak velkým městům sebere příjmy. A premiér osobně zpochybnil, proč stát přispívá soukromým školám, na které chodí třetina pražských středoškoláků. Po tom všem se pokles pražských hlasů pro ANO nedá označit za projev dlouhodobé nenávisti, ale zcela racionálního rozhodnutí.
Je s podivem, že tak zkušený obchodník, jakým Andrej Babiš bezpochyby je, v politice nerozumí téhle jednoduché logice: špatná nabídka, nízká poptávka.
Po té bídě celkem úspěch
Že je volič zákazník, zdá se, zapomněla i opoziční ODS. Ve straně se vedou diskuze o tom, že jsou výsledky bídné a že nový předseda začal neúspěchem. Jsou ale výsledky bídné vzhledem k nabídce, kterou strana svým zákazníkům v poslední době předkládala?
V Praze jim poslední čtyři roky poskytovala poněkud prošlého primátora, o kterém už v době kandidatury sami politici ODS říkali, že jim tam „prostě zbyl“. A pražskou organizaci strany vede Alexandra Udženija, kterou lze asi těžko považovat za symbol nových lepších časů (na kandidátce byla letos jako č. 3). Za těchto okolností je 21 % ještě slušný výsledek.
V Brně opustilo ODS po bitcoinové kauze celé nedávné vedení symbolizované Pavlem Blažkem. Případ se bude asi ještě dlouho rozplétat na různých úrovních, ale bez ohledu na to, jak vyšetřování skončí, je zjevné, že dopad „bitcoinového daru“ na veřejné mínění byl devastující. Osmnáct procent po takovém průšvihu je docela úspěch. Připomeňme, že STAN měl v Praze po vypuknutí kauzy Dozimetr necelých osm procent.
Dvě cesty pro premiéra
Na výsledku Starostů v Praze je zároveň vidět, že voliči dovedou v čase odpouštět nebo zapomenout. Dozimetr je před soudem, nicméně voliči to nejspíš považují za vyřešenou záležitost a lídra STAN posílají do primátorského křesla.
Stejně tak už asi nyní voliči z měst netrestají Andreje Babiše za Čapí hnízdo. To se také pořád řeší u soudů, ale ANO už mezitím stihlo získat ve sněmovních volbách dvacet procent v Praze a v Brně pětadvacet. Současných patnáct v Praze a sedmnáct v Brně bude spíš reakcí na aktuální výkony strany na vládní i místní úrovni.
O kritickém vysvědčení voličů pro vládu se při komunálních volbách asi úplně mluvit nedá – i když to samozřejmě opozice bude nyní říkat. Dá se ale konstatovat, že ve velkých městech volby odrážejí celostátní politiku více než na místní úrovni. Už jen proto, že na rozdíl od vesnic a malých měst voliči v těch velkých jednotlivé kandidáty většinou osobně neznají.
ANO zatím ze svých slibů mnoho nesplnilo. Místo toho jeho lídr vede po boku svých koaličních partnerů spoustu personálních či kulturních válek.
Andrej Babiš tak má teď na výběr. Buď se může chovat jako vzteklý stařík, nadávat na všechno možné okolo (Pražany, média, Brusel, justici, banky – dosaďte si sami) a ještě v tom přitvrdit. Nebo se probrat a říci si, že zákazníky/voliče jeho osobní křivdy a spory zase tak moc nezajímají. Chtějí po něm spíš fungující stát a vládu, která se bude alespoň snažit o rozumné hospodaření a řešení důležitých témat v překotně se vyvíjejícím světě.
V příštích měsících uvidíme, jak si zpětnou vazbu od voličů premiér doopravdy přebere.
