Článek
Přesně před 20 lety, v říjnu 2006, slavila ODS v hlavním městě své nejzářivější vítězství: Primátor Pavel Bém ji přivedl k 54 procentům hlasů a absolutní většině v zastupitelstvu.
Od té doby to šlo z kopce. ODS v Praze sice znovu vyhrála i v letech 2018 a 2022 (jako Spolu), ale včera to už ani ve spojenectví s TOP 09 nedokázala. Ve chvíli, kdy v čele kandidátky stál první místopředseda strany Tomáš Portlík, hyperdynamický chlapík s certifikátem úspěšného starosty Prahy 9, je to skoro katastrofa, z níž se nejstarší česká pravicová strana už také nemusí vyhrabat.
Prohrát - byť na mandáty remizovat - s hnutím STAN, které bylo stejně jako ODS součástí doposud vládnoucí magistrátní koalice a před čtyřmi lety bylo po Dozimetru rádo za necelých osm procent, je zdrcující. ODS ovšem na tomhle výsledku pilně pracovala už dlouho.
Držela čtyři roky ve funkci primátora nehrajícího kapitána Bohuslava Svobodu, kterého si jako vyhlášeného pražského gynekologa na poslední chvíli v panice vyhlédla jako zachránce bez skandálů po divokých bémovských letech už v roce 2010.
Svoboda nepochybně ve své době odvedl ODS cenné služby. Jeho pozice lídra ještě v roce 2022 v jeho 78 letech už ale vypadala jako týrání seniorů a hlavně dost krutě ukázala na personální bídu strany, která není schopná po 12 letech vyprodukovat pořádného primátorského kandidáta.
Teď ho v Tomáši Portlíkovi měla - a stejně neuspěla, dokonce získala méně procent než před čtyřmi lety. A nutně se nabízí otázka: Kde jinde by ODS chtěla vyhrávat než v Praze, což je pro ni - připomeňme si znova - úplně zásadní bojové pole ve sněmovních volbách, protože se tady rozděluje 23 poslaneckých křesel?
ODS nemůže mít jinou ambici než pražských 30 procent. Není to nedosažitelný cíl. Sám Portlík udělal teď ve „své“ Praze 9 skoro 42 procent. Na magistrátu ale bude o budoucí koalici rozhodovat STAN, a když bude potřeba, klidně se bez ODS obejde.
K výsledkům voleb čtěte také:
ODS není momentálně v dobré kondici. Martin Kupka ji převzal ve stavu povolební deprese a po 12 letech předsednictví Petra Fialy, kterého kromě jeho první volby na kongresu v Olomouci v lednu 2014 nikdo nikdy nevyzval na vnitrostranický souboj. A ani Kupka nemusel o svůj post nijak zvlášť bojovat. Prostě byl k dispozici, tak nějak to na něj zbylo, a ODS vyměnila jednoho slušného chlápka v brýlích za druhého. Protikandidatura mimo Ostravu prakticky neznámého Radima Ivana nemohla uspět - jenže mnohem horší pro ODS je, že se nenašel nikdo jiný, kdo by měl chuť o post lídra vůbec bojovat.
Takže když teď zevnitř ODS a mezi jejími voliči slyšíme „Kupka je slabý předseda“, je to možná pravda, ale máte snad k dispozici někoho lepšího? A navíc ochotného si o tenhle job říct?
Když přidáme výsledky z Brna, kde STAN s lidovci dosáhli na skoro neuvěřitelná čísla a nechali ODS daleko za sebou, a také sobotní průzkum STEM, v němž je STAN o pět procentních bodů před ODS, svádí to k jednoduchému klišé, že v souboji o cenu útěchy „o lídra opozice“ je rozhodnuto.
Což zdaleka není pravda. Piráti v koalici se STAN se na jaře 2021 už těšili na premiérskou pracovnu pro Ivana Bartoše a nakonec z toho bylo jen velké zklamání. Trendy se v politice mohou měnit vcelku svižně. Ale ten, kdo má ambice je měnit, musí vypadat, že o to stojí a něco pro to dělá. ODS momentálně působí tak, že vůbec neví, co se sebou. A i pražský volič si toho všiml.
