Útok u Moskvy má podtón, o kterém Kreml moc nemluví, říká analytik

Rusko se vzpamatovává z pátečního teroristického útoku, při kterém zemřelo 137 lidí. Po nejtragičtější události za poslední desítky let ruská města v těchto dnech truchlí. Šéf Kremlu Vladimir Putin slibuje tvrdé potrestání viníků, zatímco jeho režim ukazuje bez jakýchkoliv důkazů na Kyjev.

K incidentu se mezitím ale opakovaně přihlásila teroristická organizace Islámský stát, na jejíž zapojení poukazují i západní státy.

Ve výsledku ale nebude tak důležité to, kdo za útokem stojí a jaké byly jeho motivy, jako spíše to, jak se k němu postaví Kreml, připomíná v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik z Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.

„Do velké míry je to už nyní využíváno ruským režimem. A to jak pro potřeby utužení domácí represe, tak potom na druhé straně pro silnější pokračování konfliktu na Ukrajině,“ vysvětluje.

K útoku se opakovaně přihlásil Islámský stát, na jeho zapojení poukazují i Spojené státy. Ačkoliv není jasné, zda za ním opravdu stojí, jaké motivy by k němu měl?

Účty mezi Ruskem a Islámským státem jsou opravdu dlouhodobě nevyřízené. Vidíme, že konfrontace mezi nimi probíhá už nějakou dobu, kdy na severu Kavkazu dochází k různým – ať už etnickým, nebo náboženským – napětím. Ke konfrontaci tedy dochází dlouhodobě.

Nejde o první a pravděpodobně ani poslední útok, který islámští radikálové na území Ruské federace podnikli. Důležité hledisko je i to, že určitá část muslimského obyvatelstva odešla bojovat za Islámský stát. Mluví se o tom, že jde o tisíce lidí z Čečenska, ale i z dalších republik – Baškirska, Dagestánu a Ingušska. V důsledku toho narůstá potenciální riziko z hlediska radikalizace islámského terorismu.

To, že se Rusko na svém území dlouhodobě nechová vůči islámu velmi přátelsky, přestože má na svém území velkou muslimskou menšinu, vznáší potenciál pro takovou eskalaci a další útoky.

Pokud by to nebyl islámský stát, jaké další scénáře se nabízejí?

Mluví se o celé řadě dalších možných výkladů. Ruská oficiální místa přináší atribuci vůči Ukrajině, kde jsou ty indicie a důkazy opravdu velmi vlažné. Nedávají žádný solidní základ pro účast Ukrajiny.

Například verze o tom, že by měli útočníci ukrajinské auto, nedává smysl, protože v přísně policejně střeženém státu by jen těžko mohla po ulicích Moskvy jezdit dodávka s ukrajinskou poznávací značkou. Velmi zvláštní je i ta druhá věc, tedy že po poměrně krátké době byli zadrženi pachatelé, kteří měli údajně směřovat na Ukrajinu. To je velmi účelný výklad, protože úplně stejně mohli směřovat do Běloruska.

Ještě účelověji to vypadá ve chvíli, kdy Ruská federace poslední dva roky vede s Ukrajinou plnohodnotný válečný konflikt. Využívání této situace pro potřeby vedení války je opravdu něco, co by se velmi nabízelo.

Poslední výklad se týká toho, že – s přihlédnutím k celé řadě podivných okolností – by do událostí mohla být zapojena ruská strana, která z toho benefituje. Do velké míry je to už nyní využíváno ruským režimem. A to jak pro potřeby utužení domácí represe, tak na druhé straně pro silnější pokračování konfliktu na Ukrajině.

Sešikování ruské společnosti kolem vlajky a patriotistických elementů, ale také samozřejmě vnitřní strach, že takovýto útok se může opakovat. Jde o velkou katastrofu, která se do mysli lidí propíše na dlouhou dobu.

Je tady i podtón, o kterém ruský režim moc nemluví: Naprosto katastrofální bezpečnostní selhání navzdory tomu, že byli na tuto možnost upozorňováni i zahraničními partnery.

Opozice viní i samotný režim, který podle ní nezajistil bezpečnost. Panuje takový postoj i mezi Rusy, nebo je v zemi pozorovatelné spíše semknutí?

Vidím spíše semknutí ve smyslu, že jde o moment šoku, po kterém společnost přirozeně reaguje tak, že chce, aby ta situace odešla pryč. Aby se postarali o zraněné. Zvedla se i vlna solidarity. Samozřejmě se společnost velmi vymezuje vůči pachatelům – u některých našli tádžické pasy, a může tak dojít i k etnickému pnutí uvnitř Ruské federace. To bych určitě nepodceňoval.

Konkrétně nejde opomenout i hledání vnitřního nepřítele uvnitř ruské společnosti právě z hlediska utužení vnitřní represe a síly režimu.

Druhou věcí je, že společnost vykazuje určitou míru submisivity vůči režimu. Je to do velké míry přirozené, viděli jsme něco podobného v mnohem menším rozměru i na straně české společnosti, když došlo k útoku na filozofické fakultě. V takový moment krize jsou lidé odkázáni na stát a to, že najde řešení.

Ve výsledku ale bude důležité sledovat, jak se k útoku postaví Kreml. Co od něj můžeme očekávat?

Ano, snažím se připomínat, že ani v tuto chvíli není tak důležité, kdo jsou pachatelé a jaký je jejich motiv. To se bude všechno ještě dlouho vyšetřovat. Ale teď bude důležitá atribuce, co z ní bude chtít režim vyvodit a jak to bude využívat.

A to už se děje. Viděli jsme vyjádření Vladimira Putina a přímé propojení s Ukrajinou, kam měli tito pachatelé směřovat. Vidíme, že režim se nyní útok snaží využít pro potřeby interní mobilizace proti Ukrajině. Mohl by to tak využít k další vlně jarní mobilizace i pro využití vícero zdrojů pro vedení války. Ale zároveň se také bude vymezovat vůči těm vnitřním kritikům a utahovat šrouby.

Viděli jsme to i v jiných státech, například v USA po 11. září i v Evropě, ale tady je to samozřejmě úplně jiný kontext. Bavíme se o státu, který vede válečný konflikt. Plus je to autoritářský režim, který to bude využívat na té domácí i mezinárodní půdě.

Dá se říct, že je to pro režim výhodná situace?

Já myslím, že určitě. Je to dvousečná zbraň, minulý týden se uskutečnily tzv. prezidentské volby, které já za volby nepovažuji. V každém případě to bylo to, čím Rusko žilo minimálně v posledních týdnech. Pozornost byla upřena na režim a Vladimira Putina. Teď se to odklonilo k těm útokům plus k otázce bezpečnosti a naprostému selhání ruské FSB, která má na toto dbát, a naprostému selhání i dalších bezpečnostních složek.

Na druhou stranu je ten timing i takový, že si můžeme říct, že pro ten režim je to výhodné. Nyní po tzv. prezidentských volbách prochází Rusko obdobím konsolidace, kdy určitě tyto události využije pro realizování své politiky a sjednocení společnosti. To se očekávalo, že po volbách přijde. Že to přišlo tak rychle, překvapilo vnější pozorovatele, ale určitě můžeme říct, že je to pro ten režim obecně výhodné.