Článek
Fedja Štukan jako voják speciálních jednotek bránil v bosenské armádě Sarajevo.
Později bojoval se závislostí na drogách. Hrál v hollywoodských filmech, například ve snímcích Dítě 44, Kursk nebo V zemi krve a medu.
Napsal rovněž životopisnou knihu Blank: Příběh střelce, o níž herec Brad Pitt prohlásil, že něco tak šíleného ještě nečetl. A bojuje proti národnostní a náboženské nesnášenlivosti na Balkáně. Sám je ze smíšené rodiny: Otec byl muslim, matka pravoslavná křesťanka.
Do Prahy přijel nyní 51letý Štukan představit české vydání svého životopisu.
„Ve válce jsem kladl miny, ale moc jsem nestřílel. Měli jsme málo munice,“ říká kromě jiného v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Ve své knize vzpomínáte na válku v obleženém Sarajevu. Zaujala mě věta, že jste přivykl lecjaké hrůze, ale nikdy jste si nezvykl na mrtvé děti.
Taková je moje zkušenost. Přenesl jsem se přes mnohé hrůzy – a viděl jsem toho tehdy v Sarajevu opravdu hodně, protože jsem patřil ke speciální jednotce bosenské armády. Ve válce se vám stane, že když vidíte smrt tak často a tolik mrtvých, že otupíte a nechá vás to chladným. Nebudíte se z toho v noci hrůzou. Vím, že to zní hrozně, ale je to tak. Ale mrtvé děti, to opravdu nejde.
Jaký byl váš úkol ve válce?
Kladl jsem miny před nepřátelské pozice a zákopy. Řeknu vám jednu vzpomínku. Tehdy se po frontové linii potloukal jeden toulavý pes. My ho krmili, Srbové ho krmili. Jednou, když běžel k nám, přeběhl přes minu a ta explodovala.
Moc jsme na nepřítele nestříleli, protože jsme měli málo munice - kvůli mezinárodnímu embargu na zbraně, uvalenému na Bosnu. Museli jsme náboji šetřit. Co se týká střelby ze zbraně, tak jsem vlastně za celou válku vystřelil málokdy, nebylo to moc často a jen když jsem viděl nepřátelského vojáka blízko. Museli jsme šetřit i jídlem, kterého byl v době srbského obléhání Sarajeva nedostatek.
Pomáhalo být myšlenkami jinde?
Nejhorší na válce bylo, že jsme pořád neviděli konec. Mohli jsme na někoho zaútočit, na nějaký cíl, ale nevěděli jsme, zda to k něčemu je. Byla to válka, na které všichni tratili, nikdo nebyl vítězem.
Tehdejší politici bohužel rozhodli o válce velmi rychle a lehce. Přitom sami politici ve válkách obvykle neumírají, že? Ve válce v Bosně strašlivě trpěli hlavně civilisté. Mnoho lidí to vzalo tak, že ve válce neexistují žádná pravidla, žádné zákony a mohou si dělat, co chtějí. Vraždit, znásilňovat, krást.
V knize popisujete, jak jste se po válce stal závislým na drogách. Kdy a jak si člověk uvědomí svojí závislost?
Trvá to nějaký čas. Dlouho si myslíte, že to zvládáte, že všechno je pod kontrolou. Když zjistíte, že ne, znamená to, že už jde o velký problém. Nevzpomínám si na přesný moment, kdy jsem si to uvědomil, ale byla to chvíle, kdy mi došlo, že bez drog už nemohu pokračovat. Když jsem poprvé pokoušel přestat, nezvládl jsem to. Tehdy na mě plnou vahou dopadlo, že mám problém.
A jak jste se toho zbavil?
Když se narodila neteř, dítě mojí sestry. Navštívil jsem ji v porodnici a tam si omylem mysleli, že jsem otec, tak mi novorozence dali do ruky. Držel jsem ho ve svých rozpíchaných rukách a říkal jsem si, že neteři jednou řeknou, jak strýc umřel mladý kvůli drogám.
Styděl jsem se a tehdy jsem se rozhodl, že to nesmím dopustit a musím přestat jednou provždy. Nepřestal jsem hned, měl jsem roztočený film, ale hned potom jsem začal s odvykáním. Na dlouho jsem se zavřel v bytě a dokázal jsem to. První dny – řekněme dva týdny – jsem byl zoufalý a řval jsem, ale nakonec se mi to podařilo.
Válka v Bosně a Hercegovině
Muž utíká přes území nikoho v centru Sarajeva. Šlo o oblasti, které byly na mušce odstřelovačů usazených ve svazích nad Sarajevem. Duben 1993.
- Konflikt vypukl na území bývalé Jugoslávie počátkem 90. let minulého století. Když Chorvatsko a Bosna a Hercegovina vyhlásily nezávislost, zahájili etničtí Srbové, kteří byli proti rozpadu Jugoslávie, boje s cílem „urvat“ si samostatná území v obou oblastech. Přibližně ve stejné době pak mezi sebou začali bojovat také Chorvati a Bosňáci, a to převážně o území. Válka si vyžádala přes 100 tisíc životů.
Jak vzpomínáte na natáčení filmu V zemi krve a medu, který se odehrává za války v Bosně a režírovala ho Angelina Jolie?
Byl to můj myslím čtvrtý film, ale první v hollywoodské produkci. Tehdy se mi narodila dcera a byla se mnou na natáčení, takže na to vzpomínám rád. Natáčeli jsme hlavně v Maďarsku. Pro mě bylo důležité, že jsem se spřátelil s Angelinou Jolie a Bradem Pittem. Vyprávěl jsem jim o svém životě a přesvědčili mě, abych napsal knihu. Jinak bych to nikdy neudělal.
Od války v Bosně uplynulo třicet let. Je dnes situace jiná mezi katolickými Chorvaty, pravoslavnými Srby a bosenskými muslimy? Je konflikt minulostí?
Bohužel si to nemyslím. Národnostní a náboženská identita jsou pořád věci, kterými se dá snadno manipulovat. Lidi v Bosně válka radikalizovala a nacionalismus nebo zpolitizovaná religiozita nejsou minulostí.
Je pravda, že máte zakázán vstup na území Srbska? Jste tam nežádoucí osobou?
Je to pravda. Režimu se nelíbí moje kniha, protože se dostala i do škol a na univerzity. Kritizuji v ní nacionalismus, což srbští vládní politici nechtějí slyšet a číst. I když na druhé straně jsou Srbové, kteří mojí knihu ocenili.
Asi nejznámějším balkánským filmařem je Emir Kusturica. Původně bosenský muslim přestoupil k pravoslaví a stal se obdivovatelem ruského vůdce Vladimira Putina. Jaký máte na Kusturicu názor?
Mám rád některé jeho dřívější filmy. Jeho názory na Rusko, Putina nebo nacionalismus jsou pro mě nepřijatelné. Osobně ho neznám, nikdy jsem se s ním nesetkal a ani nechci.
