Evropa zvyšuje daně ve velkém. Česko zatím odolává

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Samozřejmě to dlouhodobě udržitelné nebude,“ hodnotí stav veřejných rozpočtů na Slovensku Brigita Schmögnerová, která před dvaceti lety řídila tamní ministerstvo financí.

V evropském kontextu měli tehdy Slováci nízké daně, příjmy státních institucí nepřesahovaly ani 35 procent hospodářského výkonu země (HDP). Přesto to bylo dost peněz, aby si vláda nemusela půjčovat.

Loni měla bratislavská vláda k dispozici částku na úrovni 41,8 procenta HDP, zároveň jí Eurostat vypočítal deficit 5,3 procenta HDP. To je vysoko nad povolenými třemi procenty z Maastrichtských kritérií.

Slovensko se stalo novým příkladem „řecké cesty“ – tedy trendu, který začal se vznikem eurozóny a dnes nabývá na síle. Dříve chudé státy z periferie Evropy si najednou mohly půjčovat takřka bez omezení a některé z nich se pak dostaly do neřešitelných rozpočtových problémů. V minulém desetiletí to postihlo jihoevropské státy v čele s Řeckem. Dnes je ovšem na řadě východní Evropa.

Slovenská vláda utrácela miliardy eur na podporu ekonomiky po pandemické krizi a ještě vyšší částky za výpomoc pro domácnosti a podniky během energetické krize.

„Podpory postupně končí a snižovat se budou i v letošním roce, některé nové sociální dávky ale už zůstanou,“ popisuje současný stav exministryně. To platí například pro třinácté důchody, které nejsou kryty sociálním pojištěním, ale jsou placeny přímo ze státního rozpočtu. Zůstane i „rodičovský důchod“, daňový bonus pro rodiny s dětmi a další výhody, na které politici lákali při předloňských volbách. „Dál to bude s rozpočtem ještě horší,“ předpovídá Brigita Schmögnerová.

Také Slovensko zvyšuje výdaje na zbrojení a počítá do nich i investice, které mají s armádou jen málo společného. Z „vojenských“ peněz se staví nové nemocnice, například v Prešově, obvykle v ceně přes miliardu eur, dalších 12-18 miliard pohltí v příštích letech státní investice do nového atomového reaktoru v Jaslovských Bohunicích.

Bezpečnostní výdaje mají pro tvůrce rozpočtu nezanedbatelnou výhodu, protože podle tzv. únikové klauzule se na ně nevztahují Maastrichtská kritéria. Pokud rozpočet některé země překročí povolený tříprocentní deficit jen o útratu za zbrojení, Brusel nebude vyžadovat nápravu.

Vysokými výdaji za obranu vysvětluje také například Polsko, proč jeho deficit loni dosáhl 6,6 procenta HDP a proč by se měl podle místního deníku Business Insider letos zvýšit na osm procent. Polské výdaje na obranu skutečně loni dosáhly 160 miliard zlotých, tedy 4,4 procenta HDP, a letos vyrostou o dalších 29 miliard, tedy k 4,8 procentům HDP. Ovšem stejně jako na Slovensku zakrývají výdaje na zbrojení skutečnost, že se ještě víc valorizují sociální a zdravotnické rozpočty. V Polsku letos poskočí vzhůru o 94 miliard zlotých.

Členové eurozóny mají navíc ještě další možnosti, jak se aspoň na čas bezbolestně vypořádat s dluhy. Před deseti lety zkrachoval řecký rozpočet, protože věřitelé chtěli za desetileté státní dluhopisy úroky 40 procent, proti současným poměrům víc než desetinásobek. Dnes může dluhopisy od předlužené členské země vykupovat Evropská centrální banka, a tím náklady za půjčky držet na snesitelné úrovni.

Ani to ovšem neznamená, že Slováci a další Evropané nebudou muset dluhy splatit. Přitom se už sotva vyhnou zvýšení daní. Zažily to jihoevropské státy postižené minulou dluhovou krizí. Řecko bylo v minulém desetiletí nuceno zvýšit daně o 10 procent HDP, jen o málo méně to bylo podle Eurostatu na Kypru. O 3 až 4 procenta HDP zvýšili příjmy svých státních rozpočtů Italové, Španělé a Portugalci.

Po pandemické a energetické krizi je musela napodobit východní Evropa, konkrétně státy Pobaltí, Polsko a Slovensko. Přerozdělují částku, která je proti dřívějšku vyšší o 5-9 procent HDP, ovšem pouze v Pobaltí to stačilo, aby se veřejné rozpočty vrátily k rovnováze. Další země s nezvladatelnými dluhy, tedy Maďarsko a Rumunsko, se zvyšování daní dosud brání.

Češi prozatím udrželi dluhy pod kontrolou díky relativně mírnému „konsolidačnímu balíčku“, který zvýšením daně pro podniky a daně z nemovitostí vylepší státní bilanci o 1-2 procenta HDP.

Podle bývalé ministryně Schmögnerové dosud na Slovensku existuje prostor pro další zvýšení daní. Evropský průměr celkových příjmů veřejného sektoru totiž dosahuje 46 procent HDP a to je pořád o čtyři procenta nad úrovní Slovenska.

Vyhlídku na zvyšování daní po celé Evropě připouští také analytik banky ČSOB Jan Bureš: „Neexistuje červená čára, která by stanovila, kde se má zvyšování státních příjmů zastavit,“ uvedl.

Analytik s exministryní vidí nepřekročitelný limit pouze v tom, že vládní zvyšování daní nesmí ohrozit výkon těch evropských ekonomik, které se z posledních krizí ještě úplně nevzpamatovaly. Nižší výkon ekonomiky znamená také nižší daňový výnos. „A my bychom pak mohli konsolidovat znovu,“ vysvětluje bývalá ministryně.

Rozumný program vládních investic naopak může ekonomice pomoci a v důsledku vylepšit příjmy rozpočtu i bez zvyšování daňové kvóty. „Jiná cesta není možná,“ míní Brigita Schmögnerová.

Proto mají největší potíže ty evropské státy, které se dostaly do dluhů a přitom mají daňovou kvótu už dnes příliš vysoko.

To je příklad Francie, kde vláda přerozděluje přes polovinu ekonomického výkonu země, a přesto musí bojovat s deficitem ve výši 5,8 procenta. Její premiér François Bayrou hodlá v příštím rozpočtu vylepšit bilanci o 40 miliard eur, daně však už dál zvyšovat nechce, a proto musí proškrtat státní výdaje například v sociálním sektoru. Předem ovšem ví, že sněmovna takový rozpočet neodhlasuje. Proto minulou neděli oznámil v rozhovoru pro týdeník JDD, že o schválení škrtů požádá v referendu přímo občany. „Myslím, že otázka, která se týká budoucnosti národa, je natolik závažná, aby byla adresována přímo občanům,“ řekl premiér týdeníku.

Probudit ekonomiku po krizích pomocí nových dluhů se naopak pokusí Německo, které se dosud velkému zadlužování bránilo ústavním pravidlem o dluhové brzdě. Tamní parlament však v březnu dluhovou brzdu vysadil a vládě Friedricha Merze umožnil, aby za investice do armády a infrastruktury utratila v příštích letech až 1,5 bilionu eur.

Ovšem ani v Německu nešetří prominentní experti kritickými komentáři. Například ředitel ekonomického institutu Ifo Clemens Fuest varoval, že vyšší vládní výdaje sice mohou ekonomice dočasně pomoci, na druhé straně však dlouhodobě zvýší daně. „Pokud chce Německo opět dosáhnout trvalého růstu, musí práci a investicím odlehčit od daní. To s rostoucí daňovou kvótou spojit nelze,“ uvedl Fuest v deníku FAZ.

Ještě ostřejší byl Stefan Kooths z ústavu IfW. „Státní výdaje dneška jsou daně zítřka,“ upozornil. Německý stát se svými rozpočtovými plány se podle něho „čím dál více podobá podniku, jehož obrat klesá a který nenapadne nic jiného, než zvýšit ceny. To nemůže dobře dopadnout,“ varoval.

Přesto další zadlužovací plány evropských politiků a tím ani další zvyšování daní nemohou dobře míněná varování odborníků zastavit. Přinejmenším si to myslí hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek. „Financovat ze státního rozpočtu obranu i Green Deal a přitom ještě zajistit prosperitu, to všechno nepůjde najednou,“ upozornil.