„Nemohu dýchat.“ A Amerika se dvakrát změnila, pokaždé jinak

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ty záběry šokovaly svět: 25. května 2020, Minneapolis, USA. Afroameričan George Floyd vyšel z obchodu, před nímž na něj čekali čtyři policisté. Přivolala je obsluha, která nabyla podezření, že šestačtyřicetiletý muž použil k nákupu cigaret padělanou dvacetidolarovou bankovku.

Strážníci Floyda spoutali a snažili se jej - i přes jeho námitku, že trpí klaustrofobií - dostat do policejního auta. Když se jim to podařilo, zadržený muž sebou stále házel a vypadnul z druhé strany na silnici. Tam na něj zakleknul policista Derek Chauvin a ačkoli Floyd několikrát upozornil, že nemůže dýchat, od zákroku neupustil. Dokonce ani poté, co jiný policista ležícímu muži nenahmatal puls. Celkově Chauvin na Floydově krku klečel 9 minut a 29 vteřin.

Afroameričan na místě zemřel. V neděli je tomu přesně pět let.

Tragická smrt vyvolala nevídané protesty a otřásla celými Spojenými státy i světem. George Floyd za sebou zanechal odkaz a hnutí, které má – při vší úctě k němu i k pozůstalým – mnohem větší význam, než prosté úmrtí jednoho bývalého univerzitního hráče amerického fotbalu, amatérského rappera, mentora církevního sboru a osmkrát trestaného vyhazovače v barech.

Nejdříve však ještě k samotnému případu: ráno dalšího dne policie v Minneapolis zveřejnila zprávu, v níž nepadlo ani slovo o zakleknutí. Mezitím se však již šířila svědectví a záběry z bezpečnostních kamer, které celé dění zobrazovaly v jeho pravém světle. Nakonec tak stanice musela svou zprávu doplnit a všechny čtyři policisty propustila, již tak kritickým hlasům však tato netransparentnost nepomohla.

Příliš klidu nedodaly ani rozcházející se výsledky dvou pitev, které ve věci proběhly. Vraždu sice potvrdily obě, ale zásadně se lišily v určení míry zavinění policisty.

Ta, kterou vypracoval místní soudní lékař Andrew Baker, označila jako příčinu smrti zástavu srdce, k níž přispěl právě zákrok policisty, ale také intoxikace fentanylem, metamfetaminem, dlouhodobé srdeční potíže i nedávné prodělání nemoci covid-19.

Druhou pitvu si objednala Floydova rodina u Michaela Badena, bývalého hlavního soudního lékaře New Yorku. Jejich zpráva jako příčinu smrti uvedla udušení v důsledku stlačení krku a zad.

Odpověď na tuto otázku přitom měla být zásadní zejména při posuzování reparací, o něž se soudili pozůstalí. K soudu nakonec nedošlo a případ byl uzavřen mimosoudně. Minneapolis Floydově rodině zaplatilo 27 milionů dolarů (přes půl miliardy korun), což je největší vyrovnání v případě protiprávního úmrtí v historii USA.

Sledovaným soudním jednáním tak byla jen trestněprávní řízení s policisty. Před soudem stanuli všichni čtyři. Trojice „přihlížejících“ si za porušení Floydových občanských práv vyslechla rozsudky v rozmezí mezi třemi a pěti lety ve vězení. Chauvina soud shledal vinným za neúmyslnou vraždu druhého stupně, vraždu třetího stupně a zabití druhého stupně. Verdikt: 22,5 roků za mřížemi.

Potud je sice příběh zajímavý, ale nijak zvlášť výjimečný. To by se však z událostí nesmělo stát politikum.

Způsobily totiž nevídanou mobilizaci společnosti, která vyústila v mimořádné protesty pod záštitou hnutí Black Lives Matter (na životech černochů záleží). To sice vzniklo již v roce 2013, kdy floridský koordinátor místní domobrany George Zimmerman zastřelil sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina a od té doby již mělo značný vliv, nicméně v roce 2020 zažilo svou zlatou hodinu.

Podle průzkumů z léta 2020 se do ulic v prvních týdnech po vraždě vypravily miliony Američanů. Agentura Pew Research Center napočítala přibližně 15 milionů lidí, Kaiser Family Foundation dokonce 26 milionů protestujících. Ostatní výpočty se pohybovaly mezi těmito hodnotami. Tak či onak šlo o nejmasovější demonstrace v historii USA.

Obrázky z velkých amerických měst vypadaly několik týdnů podobně - davy lidí v ulicích a nepokoje. Nezřídka docházelo i k potyčkám, žhářství a rabování. Přidaly se i protesty proti protestům a agresivní živly na obou stranách uvrhly americká města do chaosu.

Úřady reagovaly velmi tvrdě, což situaci dál eskalovalo. Některá města přistoupila i k zákazům vycházení. Naprostá paralýza Spojených států. Žádná souhrnná studie zatím dopady nekvantifikovala, nicméně ilustrujme je na jediném čísle: analýza Světového ekonomického fóra uvedla, že ztráty pojišťovacího sektoru přesáhly 2 miliardy dolarů.

Samozřejmě to nebyl souhrnný obrázek a na řadě míst byly protesty klidné. Nicméně právě tato představa byla tím, co se skrze média a sociální sítě dostalo k lidem.

Důležité je upozornit, že tohle vše se odehrávalo jen několik měsíců před volbami, v nichž svůj mandát obhajoval republikán Donald Trump proti demokratickému vyzyvateli Joeu Bidenovi. Trumpovy preference před protesty byly na svém minimu. Spojené státy za sebou totiž na konci jara měly stejně jako celý svět další velký problém - covidovou pandemii.

Vykreslení lidskoprávního hnutí v obrazech nepokojů dokázalo v prvních týdnech posílit preference konzervativců a prezidenta.

„Protesty Black Lives Matter vyvolaly konzervativní odpor, což bezprostředně po nich zvýšilo podporu republikánských kandidátů. To mohlo být způsobeno zaměřením médií na násilnější aspekty protestů,“ vysvětluje George Melios z London School of Economics and Political Science, který letos v březnu společně s kolegou Boukem Kleinem Teeselinkem publikoval studii o vlivu hnutí na prezidentské volby v roce 2020.

Dlouhodobý efekt však vyzněl lépe pro demokraty. „Postupem času se však - jak násilné obrazy mizely z veřejného diskurzu - negativní reakce obrátila a proměnila se v progresivní posun ve volebním chování,“ dodal Melios.

Studie zjistila, že v konečném důsledku obvody, v nichž k protestům došlo, zaznamenaly nárůst podílu demokratických hlasů o 1,2–1,8 procentního bodu oproti demograficky srovnatelným obvodům, kde se však protesty neodehrály. To se sice nemusí zdát jako významné číslo, nicméně ve volebním systému, kde rozhoduje několik málo desetin procenta rozdílu v klíčových státech, jde podle autorů studie o jeden z hlavních faktorů, proč byl demokrat Biden nakonec úspěšný.

Smrt George Floyda a následná reakce tak významně přispěla k Trumpově volební porážce v roce 2020.

Nejde ale jen o volby. „Protesty nejen mobilizovaly stávající demokratické voliče – podstatně změnily přesvědčení lidí o rasové nerovnosti,“ upozorňuje autor výše zmíněné studie. Protesty poukázaly na strukturální nerovnosti, s nimiž se Afroameričani potýkají.

Jiný výzkum (zveřejněný v roce 2024) zkoumal, zda protesty BLM v roce 2020 vedly ke snížení implicitních a explicitních rasových předsudků mezi bílými Američany. Vědci po jejich začátku zaznamenali prudký pokles obou typů. Toto snížení se však v průběhu času pomalu rozplynulo, jak pozornost věnovaná hnutí slábla. „Zjištění naznačují, že protesty sice měly okamžitý dopad na snížení rasových předsudků, ale udržení těchto změn vyžaduje trvalou pozornost a úsilí,“ uvádí studie.

Navíc i reálné kroky demokratického prezidenta v otázce rasové rovnosti nenaplnily černošskou komunitu příliš velkým nadšením.

Jestli protestující požadovali po smrti George Floyda jednu zásadní změnu, byla to reforma policie a zabránění násilí ze strany jejích příslušníků. Biden sice předložil zákon o spravedlnosti v policejní práci, ten se však zasekl v Kongresu a jeho nařízení o vytvoření národní databáze policejních přestupků se ukázalo jako nedostatečné.

„Nemůžete uctít život a odkaz George Floyda, aniž byste přijali komplexní politické a legislativní změny, které by zabránily tomu, aby k celému případu vůbec došlo,“ komentoval pro agenturu Reuters výkon minulé washingtonské garnitury Stevante Clark, Afroameričan z Kalifornie, jehož bratra Stephona v roce 2018 zabila policie v Sacramentu. V domnění, že má zbraň, na něj na dvoře jeho prarodičů vypálila 20 ran, jen aby se posléze ukázalo, že to, co měli policisté za zbraň, byl pouze mobilní telefon.

„Nemyslím si, že Bidenova administrativa byla dostatečně důrazná, pokud jde o tuto krizi - a to není jen boj černochů, to se týká všech. Lidé se stali znecitlivěnými vůči policejním vraždám,“ doplnil Clark.

Ostatně možná i kvůli této neefektivnosti přišli demokraté o část podpory u černošské komunity, která přitom tradičně tvořila jejich voličské jádro. Zatímco Bidena v roce 2020 volilo 91 % Afroameričanů, Kamalu Harrisovou - ač má sama jamajské kořeny - o čtyři roky později jen 83 %. Naopak Donald Trump zaujal zejména mladé černé muže, a celkově si tak u komunity polepšil z osmi na šestnáct procent.

V týdnech po Floydově vraždě se zvýšil počet Američanů, kteří uvedli, že rasovou diskriminaci považují za velký problém. Knihy o rasové nespravedlnosti mizely z pultů knihkupectví, vedoucí představitelé firem, politici a známé osobnosti se zavázali bojovat proti rasismu. Události roku 2020 narušily kolektivní svědomí Ameriky a miliony lidí myšlenky Black Lives Matter podporovaly.

V létě 2020 s ním v průzkumech sympatizovaly dvě třetiny Američanů. Nicméně dnes je to polovina. Pro tu druhou jde naopak o hlavní antagonisty.

Ze zkratky BLM se stala jen další ostrá hrana kulturních válek v rámci nesmiřitelně rozdělené americké společnosti.

Trump a jeho stoupenci dokázali hnutí vykreslit jako ohrožení pro tradiční Ameriku. Akce, která poukazovala na objektivní a měřitelné nerovnosti mezi bílými obyvateli USA a Afroameričany, se v očích konzervativců proměnila na součást tzv. woke progresivistické kultury a útok na tradiční hodnoty většinového obyvatelstva.

Jde o typické zmatení pojmů, kdy každé heslo a spojení nese takový obsah, který si do něj kdo vloží bez vztahu k lingvistickému významu těchto slov, jak to ve svém díle popsal třeba klasik filozofie jazyka Ludwig Wittgenstein.

Donald Trump sám používal heslo „All Lives Matter“ (záleží na všech životech), čímž se snažil implikovat, že BLM záleží pouze na životech černochů a nikoho jiného. Prohlásil o něm, že jde o „symbol nenávisti“ a přesně to do obrazu tohoto hnutí pro své stoupence vložil. Podobně konzervativci přetvořili i význam jiných zkratek - hnutí Me Too bojujícímu proti sexuálnímu obtěžování nebo komunity LGBTQ+ snažící se o rovnoprávnost sexuálních menšin.

Politologové také hovoří o tzv. politice zpětného rázu (anglicky backlash politics), která značí odpor proti společenským změnám. Tento termín se ostatně poprvé objevil poté, co prezident John F. Kennedy navrhl v roce 1963 zákon o občanských právech, který postavil mimo zákon jakoukoli diskriminaci na základě rasy, náboženství, pohlaví a národního původu.

Rasová zášť nabyla po Floydově smrti opět ostrého rázu. Na konferenci Konzervativní politické akce 2023 se Trump postavil na pódium a řekl publiku: „Jsem váš bojovník. Jsem vaše spravedlnost. A pro ty, kterým bylo ublíženo a kteří byli zrazeni, jsem vaší odplatou.“

Lawrence B. Glickman, profesor amerických studií na Cornell University nazývá tuto taktiku v rozhovoru pro Seznam Zprávy „inverzní viktimizací“ a dodává: „Donald Trump využívá tohoto zpětného rázu ve společnosti, kdy privilegovaní běloši ve svém vidění světa zaujímají historickou pozici utlačovaných lidí - často Afroameričanů, ale někdy i jiných utlačovaných skupin - a mluví z tohoto úhlu pohledu.“

Tato nálada byla podle odborníků důležitým faktorem jeho vítězství. Black Lives Matter tak opět ovlivnilo volby. Jen tentokrát úplně jinak.

Průzkum z léta 2023 ukázal, že hned 40 procent Američanů bílé barvy pleti si myslí, že hnutí BLM je nebezpečné. Přibližně stejný podíl, konkrétně o dva procentní body méně, se domnívá, že hnutí rozděluje americkou společnost. Napříč celou společností jsou pak tyto hodnoty na 33, resp. 34 procentech.

Nutno upozornit, že pozici BLM neprospěla ani některá kontroverzní tvrzení či skandály některých jeho členů. Jmenujme dva z nich:

Nadace Black Lives Matter Global Network (BLMGNF) v roce 2020, kdy měla největší příjmy od malých dárců, v tichosti zakoupila nemovitost v Los Angeles za 6 milionů dolarů. Luxusní sídlo s několika ložnicemi, bazénem a nahrávacím studiem měla údajně sloužit jako „prostor pro tvorbu obsahu“ pro černošské umělce a influencery. Když však New York Magazine v roce 2022 přišel s touto informací, vyvolal tím velkou vlnu kritiky i uvnitř samotného hnutí, zejména s ohledem na zpoždění nadace při zveřejňování finančních informací a neuspokojené finanční potřeby místních poboček.

Další kontroverzi v září 2022 přitáhl Shalomyah Bowers, tehdejší člen správní rady BLMGNF. Čelil žalobě - nakonec neúspěšné - organizace Black Lives Matter Grassroots (BLMGR), která zastupuje místní pobočky BLM. Žaloba obvinila Bowerse z přesměrování více než 10 milionů dolarů z darů do jeho vlastní poradenské firmy Bowers Consulting.

To vše v konečném důsledku poškodilo nejen samotné hnutí, ale i jeho myšlenky, kterými byla rovnost a ukončení diskriminace a policejního násilí. Situace Afroameričanů v USA se přitom zlepšuje jen velmi pozvolna.

Další fotografie protestů z léta 2020:

I po šesti desetiletích účinnosti zmíněného zákona o občanských právech, který v legální rovině znamenal rovnost všech obyvatel USA, stále Afroameričané zaostávají v podstatě ve všech ekonomických kategoriích.

Například medián rodinného příjmu je mezi nimi na hodnotě 45 000 dolarů ve srovnání se 75 000 dolary u bílých Američanů. Zpráva o stavu Afroameričanů z loňského roku přiřazuje současné úrovni rovnosti skóre těsně pod 76 %.

Podle Marca Moriala, prezidenta Národní městské ligy, která zprávu vydala, by Afroameričané tempem, kterým se nyní přibližují svým spoluobčanům bílé barvy pleti, parity v příjmech dosáhli přibližně za 180 let.

Je pozoruhodné a do jisté míry paradoxní, že tomu nepomohla ani taková mobilizace obyvatelstva, kterou USA zažily před pěti lety. Podle letošního průzkumu Pew Research Center si dokonce 72 % Američanů myslí, že důraz na otázky rasové nerovnosti v souvislosti s událostmi v reakci na smrt George Floyda k žádnému zlepšení života Afroameričanů nevedl.