Trumpův velký slib může zůstat ve stínu Bidena i Obamy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Měl to být největší odsun nelegálních imigrantů v historii USA. Donald Trump během loňské prezidentské kampaně sliboval vyhoštění milionů lidí.

„Zahájíme proces navracení milionů a milionů kriminálních cizinců zpět do míst, odkud přišli,“ zopakoval ve svém lednovém inauguračním projevu.

Jeho lidé dnes mluví o tom, že by letos chtěli z Ameriky dostat zhruba milion přistěhovalců. Rekord zatím drží Barack Obama, který během jednoho roku nechal deportovat přes 400 tisíc lidí. Ani k tomuto číslu se přitom Donald Trump nemusí přiblížit, natož ho překonat.

Doris Meissnerová z washingtonského Institutu pro migrační politiku listu The Washington Post řekla, že předběžná analýza dostupných údajů ukazuje, že počet zatčení ve vnitrozemí USA sice prudce vzrostl, deportace však nikoliv.

Úřad imigrační a celní správy (ICE) při současném tempu letos deportuje zhruba 212 tisíc lidí, dodala Meissnerová, což by bylo dokonce méně než za uplynulý rok, kdy byl v Bílém domě demokrat Joe Biden. Podle údajů ICE úřady loni vyhostily téměř 272 tisíc lidí.

Deportace jsou totiž podle řady expertů těžkopádným procesem, který obvykle zahrnuje následnou sekvenci: zatčení, vazba, stání před imigračním soudcem, jeho příkaz k vyhoštění, odvolání a nakonec potenciální odlet z USA na palubě charterového spoje. Tento proces tak může trvat měsíce i roky.

Trump se ho snaží „zrychlit“ a vystavuje se tak obvinění, že porušuje lidská práva a podkopává soudní moc, jak ukázal případ Salvadořana Kilmara Abrega Garcii. Toho úřady letecky odeslaly do notoricky známé salvadorské věznice. Garcia se přitom ukázal být nevinnou obětí zátahu namířeného proti údajným členům gangů.

Seznam Zprávy přinášejí pět důvodů, které naznačují, proč je i tak Trumpova „milionová“ meta zřejmě velmi nerealistická.

Zadržení imigranti, které chtějí úřady deportovat, mají nárok na slyšení před imigračním soudcem. Ten rozhodne, zda dotyčný v USA zůstane, nebo bude muset odejít.

Soudci přitom mají plné ruce práce. V současnosti musí vyřešit téměř čtyři miliony případů, většina z nich se přitom na soudech nahromadila už před Trumpovým nástupem do Bílého domu. Počet jen potvrzuje, jak zdlouhavá tato část imigračního procesu je.

„Lidé odkázaní na imigrační soudy mohou nakonec čekat roky, než se dočkají slyšení, které rozhodne o jejich případu,“ řekla veřejnoprávní stanici NPR Kathleen Bushová-Josephová z Institutu pro migrační politiku.

I v případě prohry, má ale ještě imigrant šanci svůj „osud“ zvrátit. Může totiž požádat o zadržení či přímo zrušení vyhoštění, nebo o azyl. „A když někdo podá žádost o azyl, mohou tyto případy ve skutečnosti trvat ještě déle kvůli složité povaze žádostí,“ upozorňuje Bushová-Josephová.

Jednou z prvních otázek, na kterou se imigrační právníci svých klientů ptají, je, jak dlouho v USA pobývají. Pokud méně než jeden rok, dotyčný člověk má velkou šanci na získání azylu.

Pokud se na americkém území nachází více než 10 let, snaha „upravit svůj status“ je daleko složitější. Někdo z rodiny či příbuzných se musí za dotyčného postavit a podat přihlášku, v níž pro svého blízkého požádá o statut rezidenta.

Existuje ještě druhá možnost: žadatel musí soudce přesvědčit, že jsou jeho životní podmínky extrémně těžké, a proto nemůže být odeslán pryč.

„To se složitě dokazuje. Například by mělo jít o těžkou nemoc dítěte, soudci ale například neuznávají ani autismus,“ řekla nedávno Seznam Zprávám imigrační právnička Margarita Moreno ve městě Brownsville hned u hranic s Mexikem.

Přesto se imigranti podle ní o něco takového pokoušejí, aby si šanci na život v USA zachovali. Pokud prohrají, mají ještě právo se odvolat, což celý proces opět protahuje.

USA citelně chybí dostatek míst ve vazebních věznicích, kde jsou zatčení imigranti drženi a kde čekají na verdikt soudce. ICE disponuje zhruba 50 tisíci lůžky, podle amerických médií je tato kapacita v současnosti téměř vyčerpána. Řada zadržených je proto v rámci praktiky „Catch and Release“ propouštěna na svobodu, zatímco čekají na slyšení u imigračního soudu. Někteří se tak mohou „vypařit“.

Tento stav vedl šéfa ICE Toma Homana, kterého Trump deportacemi pověřil, k prohlášení, že chce zvýšit počet míst pro zadržené na 100 tisíc lůžek. Součástí vládní strategie je i plán na vytvoření detenčního centra s 30 tisíci lůžky na americké námořní základně v zátoce Guantánamo na Kubě.

Na zdvojnásobení kapacity se podle Homana budou podílet i soukromé věznice či žaláře v zahraničí, což už se ostatně děje. Stovky zatčených například USA letecky převážejí do výše uvedené věznice CECOT v Salvadoru, kam jsou mimo jiné zavíráni členové obávaných gangů MS-13 či Tren de Aragua.

Donald Trump žádá země světa, aby deportované přijímaly. Zatím ho kromě Salvadoru vyslyšely Guatemala, Honduras, Mexiko či Panama. Často se jedná o takzvané třetí země, kde se lidé vyhoštění z USA nenarodili, ani tam nemají trvalou adresu.

Mnohé země deportační lety z USA na druhé straně odmítly, mezi nimi například Čína, Rusko a Kuba. Některé na takovou operaci nejsou připraveny. Například Haiti v současnosti kontrolují kriminální gangy.

Podle údajů organizace Witness at the Border, která se zabývá ochranou migrantů v USA, bylo od začátku roku uskutečněno více než 350 deportačních letů. Některé z nich americká vláda „naložila“ do vojenských letadel, která však Pentagon přestal k převozu migrantů používat na začátku března, protože to bylo drahé a neefektivní, napsal konzervativní deník The Wall Street Journal.

„Systém obecně nebyl vytvořen proto, aby deportoval miliony lidí,“ řekl serveru Axios Adriel D. Orozco, hlavní poradce Americké rady pro přistěhovalectví.

Americká rada pro přistěhovalectví předpokládá, že k zatčení jednoho milionu osob ročně by ICE potřeboval nejméně 30 000 nových policistů a agentů, podotkl portál Axios s tím, že by takový nábor nových zaměstnanců léta podfinancované agentury stál kolem sedmi miliard dolarů ročně, tedy v přepočtu asi 155 miliard korun.

A pak jsou tu náklady na samotnou deportaci. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost (DHS) vyčlenilo pro ICE osm miliard dolarů, pro Celní a pohraniční ochranu 20 miliard dolarů a Úřadu pro občanství a přistěhovalectví USA 865 milionů dolarů.

„Americký imigrační systém je stále velmi přetížený, nedostatečně vybavený a zastaralý,“ poznamenala výše uvedená Bushová-Josephová. „Bude zapotřebí opatření Kongresu, aby se systém skutečně aktualizoval a reformoval a přenesl se do 21. století, aby odpovídal moderním migračním výzvám.“

Zákonodárci se ale nebyli schopni na jakékoliv imigrační reformě už desítky let shodnout. Trumpova administrativa nyní doufá, že Kongres poskytne na ochranu hranic 175 miliard dolarů (3,85 bilionu korun), část těchto peněz by přitom měla jít i na deportace.

Jedním z důvodů, proč Trumpova administrativa letos pravděpodobně nedosáhne jednoho milionu deportací, je fakt, že počet nelegálních překročení hranic prudce klesl. Za letošní březen se tímto způsobem pokusilo do USA dostat jen něco málo přes 7000 lidí, což je nejméně za poslední desetiletí, píše The Washington Post.

Tito nelegální imigranti přitom tradičně tvoří většinu deportačních případů. Má to svou logiku, je snazší deportovat osoby zadržené v blízkosti hranic, než je hledat poté, co se doslova rozprchli po celém území Spojených států.

Server stanice NBC News k tomu napsal, že dalším důvodem, proč přechodů na hranici ubylo, je fakt, že Trump zrušil program známý jako CBP One. Ten imigrantům čekajícím na hranici umožňoval rezervovat si schůzky ohledně žádostí o azyl prostřednictvím telefonní aplikace. Úřady dnes ale tyto imigranty odesílají pryč.