Článek
Ministrův projev přerušoval nadšený potlesk. Výkřiky nadšení. Nadšení muži v jarmulkách (i bez) si historický okamžik viditelně užívali. Aby ne. Cítili se být u počátku nové etapy židovských dějin. Na jejím konci by na palestinských územích ideálně neměli žít žádní Arabové. A pokud se najdou tací, co zůstanou, ocitnou se v nerovnoprávném, poddanském postavení, aniž opustili dům.
Psal se 14. srpen 2025 a ministr financí izraelské vlády Becalel Smotrič vítězoslavně oznámil, že v okupované Palestině postaví několik tisíc dalších apartmá. Výhradně pro židovské nájemníky, pochopitelně. Neměl přitom na srdci řešení bytové otázky, jednalo se o rozhodnutí povýtce politické. Podle klíčového spojence premiéra Benjamina Netanjahua je plánovaný blok osad „posledním hřebíkem do rakve“ palestinského státu. Ba co více, jde prý rovněž o políček světovým demokraciím (Francie, Británie, Kanada, Austrálie), které si dovolily byť jen zvažovat uznání nové arabské země v izraelském sousedství.
Pro pochopení si pojďme prosvištět slovíčka. Zjednodušeno na dřeň: Židovské osady vznikající v Palestině po roce 1967 jsou pohledem mezinárodního práva nelegální, všechny izraelské vlády je přesto víceméně podporovaly s tím, že židé mají právo se u sousedů usadit. Obce lze nalézt takřka výhradně na Západním břehu, kde žijí ti „hodnější“ Palestinci, kterým k jejich štěstí nevládli extremisté z hnutí Hamás. Z Pásma Gazy, které teroristé naopak donedávna utiskovali, vyhnal osadníky už v roce 2005 izraelský premiér Ariel Šaron.
Židé pobývající v Palestině se dělí dle výzbroje a úrovně agresivity: Pasivní osadníci hledají levné bydlení a násilí neholdují. Aktivní radikálové pořádají krvavé pogromy na arabské zemědělce a sní o ryze židovské Judeji a Samaří, jak zní biblické označení Západního břehu.
A co konkrétně se stalo v půli srpna? Celoživotní osadník, přesvědčený rasista a workoholický ministr Smotrič prosadil vznik masivní židovské zástavby na kusu palestinské země známém jako E1. Tím bez přehánění vrazí klín do srdce Západního břehu. Oddělí jeho sever od jihu. A uzavře Palestincům cestu do Jeruzaléma. Nedostanou se do nemocnic, škol, práce, ba ani třetího nejposvátnějšího místa islámského světa, mešity al-Aksá.
Jinými slovy: Pokud židovské sídliště opravdu vznikne, šance na vznik životaschopného palestinského státu padá. Častý argument stoupenců izraelského kabinetu, podle kterého je Smotrič černou ovcí v jinak demokratickém stádu, ani tentokrát nefunguje. Ve středu (20. srpna) schválila osadnický projekt vláda.
Proč farmáři ze Západního břehu zažívají takové ústrky? Oč ve skutečnosti jde? Izraelská operace v Pásmu Gazy nabírá katastrofických rozměrů, stále ji ale lze – navzdory všem hrůzám, pochybením i bezcitnosti – vysvětlit jako odvetu za masakr ze 7. října 2023. A snahu za doslova každou cenu zničit Hamás, který útok provedl a zřejmě by židovský stát napadl v budoucnu opět.
Ze Západního břehu ovšem do Izraele komanda nevpadla. Tato část Palestiny je dramaticky pokojnější (i bohatší) než Gaza, což mohu po řadě cest do kraje potvrdit. Ať propustí rukojmí, bude konec války, odrážejí zprávy o mrtvých a hladovějících gazských dětech čeští gaučoví sionisté. Ale koho mají propustit lidé na Západního břehu, když nikoho nedrží? Čeho se mají vzdát? Polí, usedlostí, životů? Mají předat klíče zdivočelým osadníkům, kteří donedávna vegetovali míle za okrajem politického spektra, odkud je umně vyškrábl a do ministerských křesel usadil Benjamin Netanjahu?
V neděli 17. srpna vyšly do izraelských ulic statisíce demonstrantů. Zřejmě až milion obyvatel země symbolicky přerušil práci. Protestovat proti Netanjahuově vládě jistě neznamená totéž co zastat se Palestinců. I tak lze odhadnout, že toho dne byl venku demokratický Izrael. Židovský stát bojuje o svůj charakter. Pokud obyčejní Izraelci dopustí, aby jejich vláda vyhnala Palestince z Pásma Gazy stejně jako ze Západního břehu, budou spoluviníky etnické čistky. Jejich země se změní navždy. K horšímu.
