Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„A co je na tom špatného?“ táže se izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve videu, ve kterém poprvé veřejně přiznává podporu ozbrojených skupin v Gaze, které stojí proti Hamásu. Špatně je ale celá řada věcí – od kriminální minulosti hlavní podporované skupiny po naprosté ignorování historických chyb.
V kontextu izraelského vyzbrojování skupin stavících se proti hnutí Hamás se nejčastěji zmiňuje uskupení, které si říká Lidové síly (al-kuvát aš-šábíja) nebo také Antiteroristické hnutí. Organizace, která údajně disponuje stovkou až třemi sty ozbrojenými muži, je spojována nejen s pašováním drog a rabováním humanitární pomoci určené obyvatelům Gazy, ale také s vazbami na teroristickou organizaci ISIS.
Všestranné Lidové síly
Podpora, k níž se židovský stát přiznal až nyní, má trvat již od loňského roku a cílí na destabilizaci hnutí Hamás. V čele uskupení stojí Jasír Abu Šabáb, přibližně třicetiletý muž pocházející z jižní Gazy. Krátce po zahájení izraelské války v Pásmu uprchl z vězení, kde byl vězněn pro podezření z pašování drog.
Přestože je skupina vystavěna na širší klanové struktuře beduínské rodiny, Abu Šabábova užší rodina se ho za jeho spolupráci s izraelskými složkami oficiálně zřekla. Hnutí však nadále spolupráci s Izraelem popírá a tvrdí, že jeho hlavním cílem je chránit místní obyvatele.
Pracovníky humanitárních služeb v Pásmu Gazy jsou Lidové síly označovány za jednoho z hlavních viníků rozkrádání humanitární pomoci určené civilistům a jejího následného přeprodávání na černý trh za astronomické částky.
Ironií proto je, že skupina má nyní dohlížet na distribuci materiální pomoci ve spolupráci s Gaza Humanitarian Foundation (GHF). U jejích výdejních stanovišť bylo již podle OSN izraelskými vojáky zabito na tisíc hladovějících lidí, čekajících na alespoň minimální příděl materiální pomoci. Organizace GHF je široce kritizována odbornou veřejností i evropskými státy jak kvůli masakrům na výdejních stanovištích, tak i například kvůli událostem, jako byl nález drog v přídělech mouky.
Opoziční izraelský politik Avigdor Lieberman skupinu Lidové síly označil za ekvivalent ISIS, ostatně někteří z nejbližších spolupracovníků Abu Šabába měli bojovat po jejich boku. Benjamin Netanjahu svou podporu Lidových sil zdůvodňuje snahou systematicky oslabovat moc Hamásu. Nechce přitom zapojit palestinskou samosprávu na Západním břehu, která by do debaty mohla vnést otázku vzniku palestinského státu.
Mezi Hamásem a Lidovými silami dochází k pravidelným střetům. Hamás nyní vůdce Abu Šabába vyzval ke složení zbraní. Politický analytik Mohamed Šaháda navíc upozorňuje, že Abu Šabábovy jednotky jsou příliš malé, aby představovaly reálnou opozici pro stále formálně vládnoucí hnutí.
Rozděl a panuj
Je historickým paradoxem, že podobný mechanismus stál kdysi u zrodu samotného Hamásu, jehož zničení Izrael stále uvádí jako hlavní důvod pro masakry v Pásmu Gazy.
Hnutí Hamás bylo oficiálně založeno v roce 1987, v době prvního palestinského povstání. Jeho kořeny však sahají hlouběji do historie a jsou provázány s činností Muslimského bratrstva. Izrael již v 80. letech islamistickou organizaci podporoval jako opozici silnější Organizace pro osvobození Palestiny a její dominantní frakce Fatah, které vedl Jásir Arafat. Fatah je dodnes hlavní politickou silou v palestinské samosprávě na Západním břehu.
V pozdějších letech materiální i vojenská podpora Izraele směřovala již přímo na činnosti Hamásu, jak připouští i několik bývalých izraelských i amerických státníků. Ještě v prosinci 2012 řekl Benjamin Netanjahu izraelskému novináři Danu Margalitovi, že je důležité udržet Hamás silný jako protiváhu palestinské samosprávě na Západním břehu. Premiér v rozhovoru uvedl, že existence dvou silných rivalů sníží tlak na vyjednávání o palestinském státu.
Jde tedy o obdobnou logiku, která se opět projevuje v podpoře Lidových sil a dalších ozbrojených skupin v Gaze. Mechanismus zasahování do politiky pomocí podpory opozičních skupin je u imperiálních států velmi rozšířený, v dlouhodobém horizontu však prakticky vždy vede k hluboké destabilizaci společností, na které cílí.
Lákání do koncentračních táborů
Jak už bylo řečeno, Lidové síly spolupráci s Izraelem popírají a výslovně se od něj distancovaly v souvislosti s masakry u výdejních míst humanitární pomoci GHF. Podle řady zdrojů však organizace sídlí nedaleko Rafahu – tedy v části Gazy, která je stejně jako dalších 80 procent území plně pod kontrolou izraelských okupačních sil, kam mají Palestinci plošně zakázaný vstup. Bez spolupráce s izraelskou armádou by činnost Lidových sil prostě nebyla možná.
Skupina na svých sociálních sítích před několika týdny zveřejnila video, v němž ukazuje stavbu stanového města a tvrdí, že obyvatelům bude do militarizované zóny brzy umožněn návrat. To vzbuzuje obavy, že může sehrát roli v nalákání hladových a vyčerpaných lidí do tábora, který Izrael připravuje na troskách města na egyptské hranici.
Plánované místo formálně nese název „humanitární město“. Podstatná část odborné veřejnosti však preferuje označení koncentrační tábor, jelikož přesněji vystihuje jeho účel. Stejně tak jej označil i bývalý izraelský premiér Ehud Olmert.
Izraelský ministr obrany Izrael Katz místo popsal jako zónu, do které by Palestinci byli přesunuti a již by neměli možnost ji opouštět. Ač ještě nebyl zveřejněn přesný plán výstavby, na místě postupují přípravné demoliční práce.
Mračna nad Netanjahuem
Izrael navíc opakovaně zaútočil na Sýrii, včetně bombardování sídla ministerstva obrany v Damašku. Dokonce i jeden z hlavních podporovatelů kroků izraelského premiéra, americký prezident Donald Trump, vyjadřuje s jeho jednáním nespokojenost.
Už i deník The New York Times, který byl dlouhodobě silně proizraelský, zveřejnil komentář, ve kterém přední historik Omer Bartov argumentuje, že izraelské jednání v Pásmu Gazy naplňuje kritéria genocidy. A takovou genocidu nespáchá jeden muž, ať jakkoliv šílený. Systematické zločiny proti lidskosti jsou výsledkem dlouhodobě budovaného systému, vystavěného na podpoře navázané na mocenské a obchodní zájmy.
Na třicet zemí včetně části Evropské unie, Kanady a Japonska tento týden volalo po okamžitém ukončení bojů v Gaze. Ač se jedná o značně pokrytecký krok vzhledem k neochotě rozvázat silné obchodní vztahy, je příznačné, že Česká republika se z ne úplně jasných důvodů k podpisu nepřipojila.
