Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svět je vyděšen humanitární katastrofou, kterou tentokrát vyvolal člověk. Záměrně, proti jiným lidem. V palestinském Pásmu Gazy zahynuly desítky tisíc civilistů, děti průběžně umírají hlady. Velké světové demokracie se proto na Izrael obrátily s prostým poselstvím: Nezabíjejte malé Palestince, když jdou pro vodu. Nevyhánějte ty velké z měst, kde se narodili. Nikoho neponižujte. Dejte potřebným jídlo a zastavte válku. A ano, stojíme za vámi, pokud jde o izraelské rukojmí, kteří unesli palestinští teroristé.
Prohlášení podepsalo 22 zemí Evropské unie. Pět států z nejbohatších (G7): Francie, Itálie, Británie, Japonsko, Kanada. Také Norsko, Švýcarsko, Island a Austrálie s Novým Zélandem. Německo, které patří k EU i prestižní sedmičce, patrně s ohledem na historickou vinu, volilo jinou cestu: jeho šéfdiplomat se zřetelně vyjádřil v telefonátu s izraelským kolegou. Dokonce ani americký prezident Donald Trump, jinak bezpodmínečný ctitel izraelské pravice, nechce sledovat „obrázky hladovějících žen a dětí, které zoufale potřebují pomoc“. Nemluvě o stovce humanitárních organizací či papeži, kteří mají soucit v popisu práce.
Kdo z tzv. Západu chybí? (Přesněji řečeno, ve čtvrtek 24. 7. odpoledne chyběl?) Z Evropy postkomunistický Východ: Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko. A Česko. Zdejší politici i úředníci navíc nezaváhali a ztrapnili se ještě více, než bylo nutné. Jedni tvrdí, že jsme k podpisu dokumentu nebyli přizváni, což je samo o sobě tristní. Další uvedli, že jsme se připojit mohli, ale nechtěli, neboť jde přece o show jednotlivých signatářů pro domácí publikum. Jiní se nechali slyšet, že Arabům nikdy nic, vždyť pomoc stejnak doputuje k teroristům. Shrnuto: výmluvy, neznalost, ostuda. A sotva skrývaná víra v neomylnost Izraele, který na Zemi zastupuje nynější krajně pravicová vláda.
Je řada důvodů, proč Češi straní židům a jejich státu. Jsou hrdí na T. G. Masaryka, který se statečně postavil ohavným předsudkům současníků. Stydí se za pudový antisemitismus československých komunistů a objali Franze Kafku (jakkoli mu ne vždy rozumí). Pyšní se počáteční vojenskou podporou Státu Izrael, i když šlo zčásti o zbraně trofejní a vždy zaplacené, které na Blízký východ putovaly se souhlasem Sovětského svazu. Mnozí židovské předky opravdu mají, ostatní po nich alespoň usilovně pátrají.
Tolik to dobré, pozitivní. Izrael má ve zdejším kraji podporu i kvůli pandemické islamofobii stejně jako nepřesné představě, že palestinští politici byli bytostně propojení se sovětský táborem. V každém případě bylo v nultých letech spíše úsměvné, ba snad i milé, když někdejšího ministra zahraničí Cyrila Svobodu zdravili jeho evropští kolegové na společných schůzkách hebrejským „Šalom“.
Jenže Izrael se pod vládou premiéra Benjamina Netanjahua rychle mění z tvrdého, ale pravidly svázaného bojovníka v cynického agresora, který se modlí k pragmatismu. Židovský stát už ani neskrývá touhu obsadit a etnicky vyčistit palestinská území. Neochvějní apologeti Izraele přestávají přemýšlet a začínají věřit. Nevidí hlad, ale fotogenické snímky umírajících arabských nezletilců, které důmyslně stíní izraelskou pravdu. Přehlíží dennodenní násilí extremistů, kteří beztrestně mučí palestinské farmáře při vládou tolerovaných pogromech. Odmítají byť jen připustit, že ostnatým drátem obehnané „koncentrační město“, kde se podle izraelského plánu mají ve stísněném prostoru shromáždit všichni Palestinci z Pásma, nutně evokuje nejzvrhlejší metody druhé světové války.
Podporovat Netanjahua není totéž co stát za Izraelem. Nynější vláda reprezentuje to nejhorší z židovského státu. A jako jeho přítel doufám, že u moci dlouho nezůstane. Václav Havel už nežije, do zásvětí telefon nevede, a lze se tak pouze dohadovat, co by velký stoupenec Izraele vzkázal jeho vládě. Víme ale, co napsal katolický biskup Václav Malý. Havlův souputník, signatář Charty 77 a hlas sametové revoluce. „To, co se děje v Gaze, je burcující. Zabíjet čekající na humanitární pomoc je hrůzné. Střílet na kostel, symbol smíru a pokoje, je odporné. Vše ospravedlňovat z izraelské strany snahou eliminovat teroristy je nedůvěryhodné. Netanjahu a jeho vládní spojenci jsou jako rozjetý vlak bez brzd. Kdo z představitelů svobodného světa je zastaví?“
