Mnoho Norů nevěřilo vlastním očím, říká expertka k výběru nosičů královy rakve

Norský král Haakon VIII. se zabydluje v nové roli. V úterý, jen pár dnů poté, co na něj po otcově úmrtí přešla vláda nad norskou monarchií, učinil důležitý symbolický krok a složil přísahu před tamním parlamentem.

Ačkoliv sám král se těší v Norsku poměrně silné podpoře, k jeho manželce Mette-Marit, která nedávno musela vysvětlovat vazby na odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina, zůstává podstatná část tamní veřejnosti skeptická.

Emoce budí také její devětadvacetiletý syn Marius Borg Høiby, jehož norský soud v červnu shledal vinným ze znásilnění a domácího násilí.

„Pro mnoho lidí to možná byl šok, když se její syn Marius objevil mezi vnoučaty, která nesla palácem rakev krále Haralda,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy norská autorka a komentátorka dění v královské rodině Tove Taalesenová, která v minulosti strávila deset let u královského dvora.

„Lze to celé vnímat jako prohlášení paláce a nového krále – že Marius Borg Høiby je stále součástí jeho rodiny a má v ní své místo,“ doplnila Taalesenová. Podle ní bude dění okolo Mariuse jednou z největších výzev Haakonova kralování.

Král Harald byl v Norsku mimořádně oblíbenou a sjednocující osobností. Může jeho úmrtí ovlivnit veřejnou podporu pro monarchii?

Když zemře jeden král a nastupuje nový, panuje vždy trochu nejistota. Monarchie je v takové chvíli velmi křehká, protože královský dvůr a královská rodina se musí přizpůsobit nové situaci, stejně tak jako lidé.

Myslím, že největší rozdíl oproti roku 1991 (kdy na trůn nastupoval Harald, pozn. red.) je v tom, že jsme korunního prince poznali ještě předtím, než se stal králem. Během let byl několikrát regentem, setkával se s lidmi, promlouval k nim a byl také mluvčím královského paláce.

Když byl korunním princem, vznikla kolem něj řada skandálů a různých problémů, ale zároveň to znamenalo, že jsme měli možnost ho poznat. Není pro nás cizím člověkem, což mu možná trochu usnadňuje získat si podporu lidí.

V tuto chvíli mám z rozhovorů s lidmi pocit, že jsou z nového krále všichni velmi příjemně překvapení. Zdá se, že ho podporují. Jsme pozitivní, ale s jistou opatrností, protože je to nová éra.

Bude pro Haakona obtížné vystoupit ze stínu svého otce?

S králem Haraldem jsem deset let pracovala. V paláci jsem působila jako jedna z jeho nejbližších spolupracovnic. Znám ho tedy v soukromí, ale poté, co náš pracovní vztah skončil, jsem ho také dál studovala a zabývala se jím.

Byl nesmírně populární. Jako král nebyl vůbec kontroverzní. I o něm samozřejmě lidé mluvili jinak, když byl ještě korunním princem, ale když se stal králem, velmi rychle si získal jejich důvěru. Byl velmi skromný. A byl mistrem slova. Norové ho proto měli opravdu velmi rádi. Vidíte to i na tom, jak hluboce jeho úmrtí prožívají.

Haakonovi teď dáváme šanci dokázat, že pro nás bude dobrým králem. A víte, Norové jsou velmi shovívaví. Myslím, že máme docela krátkou paměť a tendenci velmi snadno zapomínat.

Jak vysoké úrovně dosahuje podpora norské královské rodiny? A jak moc ji oslabily skandály posledních let?

Královská rodina má za sebou za posledních několik let řadu problémů. Proběhlo mnoho průzkumů, které měřily podporu monarchie, krále i dalších členů královské rodiny. Mohli jsme vidět určitý pokles důvěry v monarchii a především dramatický pokles důvěry v naši novou královnu.

Důvěra v krále Haralda a královnu Sonju nicméně zůstala stejná, nebo dokonce trochu vzrostla. Celkově si tedy myslím, že i přes všechny skandály a všechno, co se stalo například kolem Mariuse Borga Høibyho a Epsteinových skandálů, má monarchie v Norsku stále velmi silnou pozici.

Důkazem toho je i obrovská láska, kterou nyní Norové projevují královskému paláci a novému králi – tím, že před palác nosí květiny a svíčky, scházejí se tam a zpívají písně. Podle mě to ukazuje, že v tuto chvíli snad ani není možné nebýt tak trochu monarchistou, i když člověk v monarchii jako takovou nevěří. Je to velmi emotivní, je v tom tolik lásky a smutku.

Právě tyto emoce zůstanou spojeny i s králem Haakonem. Dává mu to skvělý start do jeho nové role. V tuto chvíli všichni monarchii podporují a myslím, že i následující týdny budou především o smutku, lásce a druhých šancích.

Neznamená to ale, že jsme zapomněli na všechno, co se v několika posledních letech stalo s králem, královnou a celou královskou rodinou. Nezapomínáme na to, že je královnin syn v domácím vězení. Navíc se odvolal proti rozsudku, což znamená, že možná začátkem příštího roku proběhne nový soud. Mít syna, který je souzen za tak závažné věci, královnu staví do těžké pozice.

Jakým bude Haakon králem? Vnese do monarchie odlišný, modernější styl, nebo se vydá ve stopách svého otce a bude pokračovat víceméně ve stejném duchu?

Myslím, že rozhodně nebude kráčet jen ve stopách svého otce, protože právě o tom se v Norsku hodně mluvilo. Král Harald si velmi zakládal na tom, aby byl Haakon sám sebou. Chtěl, aby byl takovým králem, jakým sám chce být, a aby při vládnutí v Norsku využíval svou vlastní osobnost.

Příchod nového krále ale nebude šok. V paláci už několik let probíhala taková pomalá proměna od krále Haralda ke králi Haakonovi. Pracovali bok po boku a v posledních letech to byl ve skutečnosti právě korunní princ, nyní král, kdo do značné míry řídil chod paláce. Takže v příštích několika letech to nebude žádná revoluce. Monarchie se vždycky mění velmi pomalu.

Nutno podotknout, že Harald byl sám velmi moderní a vizionářský král, a myslím, že Haakon bude v jeho práci pokračovat. Je velmi pragmatický, ale zároveň má vizi. Hodně se věnoval práci v zahraničí – například pomoci chudším zemím a dlouhá léta spolupracoval s OSN. Určitě tedy bude pokračovat v mezinárodní práci a ve snaze propagovat Norsko v zahraničí.

Být králem je ale něco jiného než být korunním princem. Teď nese odpovědnost. Má na starosti obrovský palác a spoustu lidí.

Musíme mu dát čas, aby zjistil, jakým způsobem chce palác vést. Nebude to ale nic dramaticky odlišného, protože s otcem tak úzce spolupracovali. Věřím, že převezme některé povinnosti, například patronáty, které měl jeho otec, a bude pokračovat v tradicích, jako je novoroční projev k norskému lidu. Zároveň ale určitě bude pokračovat i v těch aktivitách, kterým se už dlouhodobě věnuje.

Je ale jiný typ člověka. Není tak výřečný, uvolněný, vtipný a není ani tak okouzlující. Král Harald byl velmi šarmantní. Haakon je vážnější. Je velmi soustředěný na svou práci a bere ji opravdu velmi vážně.

Doufám, že až si trochu zvykne na všechny ty povinnosti, uvidíme ho v jiné poloze. Doufám, že ho uvidíme víc se usmívat a že bude ve svých projevech používat slova podobně jako jeho otec. A opravdu doufám, že si práci krále bude užívat.

Do své nové role Haakon vstupuje po boku manželky a nově královny Mette-Marit, jejíž pověst utrpěla poté, co vyšlo najevo, že byla v minulosti v kontaktu s Jeffreym Epsteinem. Jak velkou výzvu to představuje pro královskou rodinu?

Posledních šest měsíců byla doslova katastrofa. Norové byli frustrovaní a naštvaní. Někteří samozřejmě mají pocit, že bychom jí měli odpustit a že už je to dávno. Většina Norů je ale vůči naší nové královně nadále skeptická.

Samozřejmě je tu také to, že si za poslední roky prošla řadou vážných zdravotních problémů. Zlom přišel v květnu, kdy se její stav ještě zhoršil a potřebovala transplantaci.

Poté, co byla v nemocnici a dostala nové plíce, se postoj norské veřejnosti proměnil. Když totiž někdo bojuje o život, přirozeně ho podporujeme. Mnoho Norů má nyní v hlavě dvě myšlenky zároveň – soucítí s Mette-Marit a zároveň kritizují její vztah s Epsteinem.

Lze tedy tuto kapitolu považovat za uzavřenou?

Myslím, že palác ji za uzavřenou považuje. Proběhl televizní rozhovor a král, tehdy ještě jako korunní princ, se k celé věci vyjádřil v projevu k lidem. Takže věřím, že palác i královská rodina už o tom nechtějí dál mluvit.

Během příštích měsíců ale bude velmi zajímavé sledovat sociální sítě a komentáře pod články a to, jak budou Norové na novou královnu reagovat.

Nejsem si totiž jistá, že je tato diskuze u konce. Lidé o tom v soukromí samozřejmě dál mluví. Snažíme se ale být ohleduplní k zesnulému králi a zároveň respektovat toho nového. O Mette-Marit a Epsteinovi se tak veřejně příliš nediskutuje a média o tom nepíší.

Otevřeně se nemluví ani o jejím synovi. Pro mnoho lidí to možná byl šok, když se Marius objevil mezi vnoučaty, která nesla palácem rakev krále Haralda. Myslím, že mnoho Norů nemohlo uvěřit vlastním očím, když tam viděli člověka, který byl odsouzen za tak závažné trestné činy, jako je znásilnění a domácí násilí.

Lze to celé vnímat jako prohlášení paláce a nového krále – že Marius Borg Høiby je stále součástí jeho rodiny a má v ní své místo. Bude tedy opravdu velmi zajímavé sledovat, jak se to bude vyvíjet během příštího roku.

Mette-Marit čelila kontroverzím od samého začátku. Když si vzala Haakona, panovala určitá skepse ohledně jejího původu, její minulosti a toho, zda je pro tuto roli vhodná. Přesto se jí podařilo získat si norskou veřejnost. Myslíte, že by se jí něco podobného mohlo podařit i nyní?

Mette-Marit v roce 2001 otevřeně promluvila o své minulosti. Přiznala se k ní a uvedla vše na pravou míru, což byla do určité míry PR strategie paláce. Roli sehrálo také to, že do rodinného příběhu zahrnuli Mariuse. Byla svobodnou matkou s krásným malým chlapcem, kterému byly dva nebo tři roky a okouzlil celou zemi.

Pamatuji si to velmi dobře. I já tehdy patřila k těm, kteří si říkali: „Koho zajímá její minulost? Každý se přece může provinit, může mu být odpuštěno – podívejte se na tuhle šťastnou rodinu.“ Byla jsem opravdu ohromená tím, jak moc královský palác Mariuse přijal.

Teď jsme v úplně jiné situaci. Pořád má toho syna, ale tentokrát je sám součástí problému. Bude tak zajímavé sledovat, jakým způsobem se pokusí královnu znovu „rebrandovat“.

Myslím, že by měla dostat druhou šanci. Teď, když se stala královnou, je ale v úplně jiné pozici. Prošla si navíc peklem kvůli synovi a svým zdravotním problémům.

Do budoucnosti se tak dívám poměrně pozitivně. Věřím, že Mette-Marit udělá maximum pro to, aby podporovala svého manžela, a upozadí sama sebe ve prospěch něčeho většího – trůnu a monarchie. A věřím také, že Norové se jí pokusí dát šanci.

Bude to ale pro ni obtížné. Musí udělat víc než dosud. Musí být lepší než dříve. A musí být více vidět. To je ale samozřejmě obrovský problém, protože na tom není zdravotně dobře. Má velmi vážné onemocnění. Transplantace plic není něco, co by člověku zajistilo dlouhý život. Když se podíváte na prognózy po takové operaci, mluví se třeba o sedmi letech. To je velmi krátká doba.

Znamená to, že se musí starat především o své zdraví. Nejsem si tedy jistá, jestli budeme mít královnu, která bude schopná pracovat na plný úvazek, nebo dokonce na částečný. Kolem Mette-Marit je v tuto chvíli všechno velmi nejisté.

Série skandálů vyvolala v zemi diskuzi, zda je Mette-Marit vůbec vhodná pro roli královny. Debatovalo se dokonce o scénáři, ve kterém by se mohla vzdát plnění královských povinností. Je něco takového možné, nebo je to nyní mimo hru?

Nejsem si jistá, jestli to vůbec někdy pro palác byla možnost. Určitě se o tom ale diskutovalo v médiích a i já jsem jedním z lidí, kteří o tom mluvili a zůstávají skeptičtí.

Je ale na králi, aby rozhodl, zda bude královna plnit své povinnosti, nebo ne. Není to něco, o čem bychom mohli rozhodovat my. Můžeme na to mít svůj názor, protože žijeme v demokratické zemi se svobodou slova. Dokonce můžeme otevřeně kritizovat krále i královnu. A myslím, že právě to je jedna z velkých předností Norska.

To ale neznamená, že o tom rozhodujeme. Je na králi, jakým způsobem nechá královnu pracovat a jak moc ji nechá být veřejně vidět.

Myslím ale, že král vyslal velmi jasný signál tím, že Mette-Marit, svou novou královnu, přivede do parlamentu, kde přednese projev k politikům. Je to jasné prohlášení, které nám ukazuje, že chce mít královnu po svém boku a že chce, aby svou roli aktivně vykonávala. (Palác později oznámil, že Mette-Marit Haakona do parlamentu ze zdravotních důvodů nedoprovodí, pozn. red.)

Jak velkou zátěž by pro krále v budoucnu mohly představovat kontroverze okolo jeho nevlastního syna Mariuse?

Je to obrovská výzva. Už předtím to bylo náročné, ale teď je to ještě složitější, protože je z něj král.

Je velmi těžké mít nevlastního syna, který čelí závažným obviněním před soudem. Představuje to výzvu pro celý náš systém – pro fungování soudního systému, policejního systému a také médií. Měli bychom o něm teď mluvit jinak jen proto, že je nevlastním synem našeho krále? Bydlí dokonce ve stejném domě jako náš král.

Já ale věřím v Norsko. Věřím ve spravedlivý proces a věřím ve spravedlnost. Doufám tedy, že se Mariusovi dostane spravedlivého procesu. A doufám, že norský systém dokáže zajistit spravedlnost a také mu uložit trest, jaký bude potřeba.

Je to ale velmi náročná situace. Myslím, že nikdo by nevěřil, že by se něco takového mohlo stát. Proto jsme teď trochu v patové situaci, protože jsme něco takového ještě nezažili. Nevíme, jak to bude fungovat.

V tuto chvíli víme, že si náš nový král drží Mariuse blízko u sebe. A my budeme dál sledovat, jak se to celé bude během následujících měsíců vyvíjet.