Článek
Ve věku 89 let zemřel norský král Harald V., v současnosti nejstarší monarcha Evropy. Oznámil to norský královský palác s tím, že zesnul v pátek v 6:35 ráno v národní nemocnici v Oslu.
Krále už delší dobu sužovaly zdravotní problémy, přesto abdikaci dlouhodobě odmítal.
Harald se stal králem před více než pětatřiceti lety, v roce 1991. Nástupem na trůn v Norsku ukončil několik staletí dlouhé období vlády „cizích“ králů. Od roku 1387 tam panovali králové švédského a dánského původu, což byl případ i Haraldova otce, oblíbeného krále Olafa V.
Olympijský sen a zapovězená láska
Podobně jako již zesnulý britský princ Philip, jeho vzdálený příbuzný a manžel britské královny Alžběty II., patřilo mezi velké vášně norského krále plachtění. Závodů se poprvé účastnil ve svých deseti letech.
Později dokonce reprezentoval Norsko na třech olympijských hrách, konkrétně v Tokiu, Mexiku a Mnichově. Účastnil se i světových mistrovství, ze kterých se svým týmem přivezl bronz, stříbro i zlato. Ještě v 79 letech se zúčastnil závodu Sira Cup na jezeře Ontario v Torontu, kde jeho tým skončil na druhém místě.
Harald V. na své jachtě Sira během šampionátu v německém Langenargenu v červenci 2018.
Král tak zůstával aktivní v podstatě do konce života, v 85 letech stále pravidelně trénoval a zúčastnil se i svého posledního mistrovství světa v Ženevě.
„Bylo velmi pěkné a zábavné se opět zúčastnit, ale bylo to asi naposledy. Možná se budu plavit v Norsku. Pokud někdo bude potřebovat někoho, proti komu by mohl trénovat, pomohu mu, ale pochybuji, že ještě někdy vyrazím do zahraničí,“ oznámil svůj konec v soutěžích norské televizní stanici NRK v roce 2022.
Když se Harald do něčeho skutečně zamiloval, šel si za tím. Platilo to i v případě žen. Harald si totiž nevybral urozenou dámu, nýbrž „obyčejnou“ švadlenu. K nelibosti jeho otce Olafa, který si po boku následníka trůnu představoval šlechtičnu.
Harald se ale se Sonjou Haraldsenovou scházel celých devět let a nakonec dal otci ultimátum. Údajně mu řekl, že pokud mu nedovolí se oženit se Sonjou, neožení se vůbec.
To by ale mohlo znamenat zánik dynastie Glücksburgů, protože jeho sestry v té době nesměly usednout na trůn. Ztráta dědice se tehdejšímu králi líbila ještě méně než neurozená snacha, svatbu tedy povolil.
Tehdy ještě korunní princ Harald se svou životní láskou, budoucí královnou Sonjou v roce 1968.
Samotný obřad pak proběhl 29. srpna 1968 v katedrále v Oslu. Se Sonjou měl Harald dvě děti – korunního prince Haakona Magnuse, který po svém otci usedne na trůn, a princeznu Märthu Louise.
Oblíbený král se smyslem pro humor
Podobně jako jeho otec byl i král Harald oblíbený u veřejnosti. Často ukazoval svou lidskou tvář a narozdíl od jiných panovníků občas poskytl i rozhovor médiím, což například členové britské královské rodiny dělají jen zřídka.
Průchod svému smyslu pro humor a pro načasování ukázal například, když si v roce 2015 přebíral čestný doktorát na jedné z amerických univerzit.
„Když jsme s královnou před dvaceti lety navštívili (tuto univerzitu), získala tu čestný titul, o čemž mě opakovaně informovala. Jsem proto vyloženě hrdý na to, že i já jsem získal čestný doktorát. Konečně si jsme s královnou rovni – alespoň ve vašem kampusu,“ žertoval v taláru za smíchu posluchačů.
Norům se pokoušel dodávat sílu i v těžkých dobách, například po teroristickém útoku krajně pravicového nacionalisty v roce 2011 nebo při pandemii covidu-19. „Jsme v tom společně a společně překonáme cokoliv,“ povzbuzoval Nory na začátku koronavirové krize.
Harald coby král vystupoval apoliticky, přesto ale veřejnost některé jeho názory dobře znala. Jeho podporu mohli pocítit například LGBT+ lidé.
„Norové jsou dívky, které milují dívky. Chlapci, kteří milují chlapce. A dívky a chlapci, kteří se milují navzájem. Norové věří v Boha, v Alláha, ve všechno a na nic,“ prohlásil v projevu, který v Norsku vyvolal velkou pozitivní odezvu.
A dlouhodobě podporoval i jiné menšiny. „Domov je tam, kde je naše srdce,“ řekl v roce 2016 k migrační krizi, která i v tradičně liberálním Norsku vyvolala u části společnosti protipřistěhovalecké nálady.
V dětství prchal před nacisty
Ostatně Harald měl zkušenost s nuceným opuštěním vlasti. Dva a půl roku po jeho narození v Evropě propukla druhá světová válka a německá invaze do Norska v dubnu 1940 donutila Haraldovu matku, korunní princeznu Märthu, aby spolu s malým princem a jeho dvěma staršími sestrami uprchla z Osla do Švédska.
Obávali se o bezpečí, ale Haraldův otec Olaf tehdy stejně jako jeho dědeček, král Haakon VII., ještě nějaký čas zůstali v Norsku, než odešli do britského exilu.
Mladý princ Harald za druhé světové války na základně norského letectva v Kanadě.
Ze Švédska se Harald a jeho rodina přestěhovali do Anglie, která ve válce nezaujímala – narozdíl od Švédska – neutrální postoj. Odtud pak v srpnu 1940 celá rodina odjela do Spojených států, kde Harald strávil několik let svého dětství, což se projevovalo i na jeho přízvuku.
Do Norska se královská rodina vrátila až v roce 1945. Až tehdy - v osmi letech - poprvé nastoupil do norské školy, předtím už měl zkušenosti se vzděláváním v USA.
