Lidstvo na křižovatce: Příroda ztrácí rozmanitost a dopady budou drastické

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Datel knížecí, šatovník ostrovní, veslonos čínský, ropucha zlatá, melomys rubicola, oliva Svaté Heleny. Šest organismů, které vyhynuly v posledních několika letech. Z poddruhu nosorožce bílého severního zbyly na světě poslední dvě samice. Najin a Fatu, obě formálně ve vlastnictví královédvorské ZOO, dožívají v přírodním parku v Kongu, kde se vědci pokoušejí o záchranu s pomocí zmrazeného spermatu od dvou již uhynulých samců.

I kdyby se vědcům v případě tohoto statného savce podařil zázrak, nic by to nezměnilo na skutečnosti, že vymírání druhů je závažný problém, který navíc zrychluje. Mezinárodní svaz ochrany přírody za posledních padesát let eviduje přes 900 vyhynulých druhů. Jeho kritéria pro zařazení na seznam již zmizelých rostlin a živočichů jsou přitom velmi přísná. Jiné studie potom uvádějí i násobně vyšší hodnoty.

Všechny výše zmíněné druhy si můžete prohlédnout v galerii, kde se dozvíte i více o příbězích jejich vyhubení:

Organizace spojených národů (OSN) v poslední souhrnné zprávě uvádí, že riziko vyhynutí se týká přibližně jednoho milionu druhů, což je podle zprávy více než kdykoli předtím v historii lidstva. Celkový počet druhů eukaryotických organismů, tedy těch, které mají buněčné jádro, včetně zvířat, rostlin, hub a prvoků, se odhaduje mezi pěti a deseti miliony, nejčastěji kolem osmi milionů. To by znamenalo, že záhuba reálně hrozí každému osmému druhu. OSN přitom varuje, že tempo vymírání zrychluje a odpovídá řádově deseti- až stonásobnému tempu ve srovnání s přirozeným vývojem.

Ztráta druhové rozmanitosti, cizím slovem biodiverzity, je jedním z nejzásadnějších problémů současného světa. Úplné vymření druhu je přitom jen pověstnou špičkou ledovce. Předchází mu postupné mizení jednotlivých organismů z konkrétních ekosystémů, přirozených oblastí a volné přírody jako takové.

Jde o jev, s nímž se lidstvo snaží něco udělat dlouhodobě. A to marně. Sir Peter Scott, zakladatel světového fondu na ochranu přírody (WWF), si měl již v šedesátých letech minulého století podle vzpomínek svého kolegy pro vědecký magazín Cosmos postesknout, že nejvíc by pro záchranu druhové rozmanitosti udělal, kdyby fond investoval do kondomů, a nepřímo tak snížil porodnost.

Vědci dlouho spekulovali o tom, jak významný je podíl člověka a lidské činnosti na mizení zvířat a ztrátě druhové rozmanitosti v globálním měřítku. Nová analýza Švýcarského federálního institutu pro vodní vědy a technologie a Curyšské univerzity, kterou na konci března vydal prestižní časopis Nature, došla k závěru, že podíl člověka na mizení druhů je naprosto zásadní.

Obří analýza porovnala závěry a data z více než tří tisíc dříve publikovaných prací zaměřených na biodiverzitu. Zahrnula sto tisíc lokalit po celém světě a všechny hlavní skupiny organismů, což z ní dělá dosud nejkomplexnější výzkum svého druhu. Hlavním závěrem je, že počet druhů v místech ovlivněných člověkem je v průměru o téměř dvacet procent nižší než na lokalitách, kde je dopad lidské činnosti menší.

„Tlaky ze strany člověka jsou nicméně vidět úplně všude,“ uvedl pro Seznam Zprávy vedoucí autor výzkumu François Keck z Curyšské univerzity. „Víme, že na světě už téměř neexistují nedotčené lokality. Dokonce i v nejhlubších oceánech nyní nacházíme stopy lidského vlivu,“ dodal s tím, že studie měla za cíl srovnat situaci ve více a v méně ovlivněných oblastech. „Zjištěný rozdíl je zřejmý, vliv člověka je jasně patrný,“ doplnil vedoucí autorského týmu François Keck.

Studie se na problém ztráty rozmanitosti dívá z celoplanetárního pohledu. Autoři si však netroufají říct, kde je problém nejpalčivější. „Nebylo to cílem. Porovnat regiony je obtížné, některé jako Afrika nebo Střední Asie totiž studie pokrývají málo. Obecný vzorec je však patrný,“ vysvětluje François Keck.

Jako nejohroženější živočišné třídy studie ukázala na plazy, obojživelníky a savce. Jejich populace jsou často menší než populace bezobratlých, což zvyšuje pravděpodobnost vyhynutí.

Analýza zároveň potvrdila pět hlavních důvodů, které vedou ke ztrátě rozmanitosti: nucené změny stanovišť, přílišné využívání přírodních zdrojů například rybolovem, změnu klimatu, rozšířování nepůvodních invazních druhů a pokračující znečišťování. François Keck uvádí, že všech pět faktorů má vliv na snižující se rozmanitost po celém světě, ale vypichuje dva: znečištění a nucené změny stanovišť, a to zejména v důsledku vysoce intenzivního zemědělství. Orná půda podle něj obsahuje čím dál větší množství pesticidů a umělých hnojiv, což v důsledku vede k poklesu biologické diverzity a ke změnám v druhovém složení rostlin a živočichů.

Autoři studie poukazují, že snižováním druhové rozmanitosti si lidstvo koleduje o další problémy. Celý systém je vzájemně propojený a likvidace jednotlivých druhů může vést k dominovému efektu. Každý jednotlivý druh má v každém ekosystému své místo; může čistit vodu, udržovat úrodnost půdy, opylovat rostliny, být podstatným článkem v potravním řetězci.

Pokud se výskyt některého druhu v daném prostředí sníží, ztrácí takový ekosystém své přirozené funkce a obranné mechanismy, což může vést až k jeho kolapsu.

Jedním z takových příkladů je ohrožená vydra mořská, což je blízká příbuzná vydry říční. Žije ve vodách severního Pacifiku, od břehů Japonska až na jih Kalifornie. Obyvatelé státu na jihozápadě USA začali vydru ve velkém lovit již od počátku 19. století kvůli kvalitní a poptávané kožešině. Z původní populace až tří set tisíc mořských vyder zbyly po stoletém lovu kvůli kožešinám jen dva tisíce jedinců. Dnes jejich počet u kalifornských břehů dosahuje asi tří tisíc.

Takový úbytek v krátkém čase se ukázal pro místní ekosystém jako kritický, protože vedl k přemnožení mořských ježovek a zničení celých vodních lesů chaluh poskytujících útočiště množství dalších druhů.

Roztočenou spirálu úbytku druhů a vymírání je jen velmi obtížné zastavit. Experti v této souvislosti hovoří o nýtové teorii. Ekosystém totiž popisují jako letadlo držící pohromadě díky množství nýtů, tedy díky jednotlivým druhům organismů.

Odstranění kterého nýtu povede k rozpadu celého letadla? Podle vědců jde ukázat na konkrétní nýt (druh) jen velmi obtížně. Naopak je zřejmé, že odejmutím každého nýtu se stabilita celku bezpochyby snižuje. Druhově chudší ekosystém je - stejně jako trup letadla spojený menším počtem nýtů - náchylnější podlehnout vnějším vlivům, jako jsou třeba náhlé klimatické změny nebo zavlečení invazních druhů.

Vědci poukazují na to, že nejde o žádné vzdálené teorie. Některé velké ekosystémy kolabují již nyní. Velký bariérový útes vymírá v důsledku znečištění a překyselení. Viktoriino jezero trpí přemnožením invazního okouna nilského, kterého tam místní rybáři uměle vysadili pro jeho delikátní maso.

Havaj, označovaná za epicentrum vymírání druhů, neunesla masivní urbanizaci; nová sídla stavěná v nížinách vytlačila některé druhy do vysokých nadmořských výšek, kde nebyly schopné přežít. Souostroví uprostřed Tichého oceánu ukazuje, že nejohroženější jsou endemické ekosystémy, tedy takové, které se nacházejí pouze na jednom jediném místě.

Švýcarské Světové ekonomické fórum každoročně vydává zprávu o krátkodobých a dlouhodobých hrozbách pro lidstvo. Zatímco v krátkém horizontu naposledy označuje za největší riziko dezinformace, lokální konflikty a polarizaci společnosti, v dlouhodobém výhledu varuje fórum před ztrátou druhové rozmanitosti a kolapsem ekosystémů, společně s extrémními meteorologickými jevy v souvislosti se změnou klimatu. Jde totiž i o velké peníze a ekonomické dopady.

Ředitelka programu pro ekosystémy a biodiverzitu OSN Midori Paxtonová odhaduje, že ničení přírody ohrožuje zdroje, které v současnosti vytvářejí přibližně polovinu světového hrubého domácího produktu, což představuje odhadem 44 bilionů amerických dolarů.

Dopady ze ztráty volně žijících opylovačů, snižujících se výnosů z mořského rybolovu a dřeva z tropických lesů – což je jen zlomek ekosystémových služeb – by mohly do roku 2030 snížit celosvětový HDP odhadem o 2,7 bilionu dolarů ročně.

Obtížně vyčíslitelné a vysledovatelné jsou dopady na lidské zdraví. Jeden příklad. Mezi nedávno vyhynulými druhy je ropucha zlatá, která obývala horské mlžné lesy Kostariky. Vymizela především v důsledku nákazy houbovým patogenem, který se rozšířil v souvislosti s mezinárodním obchodem s obojživelníky.

Podle studie publikované v časopise Science se populace žab v Kostarice mezi počátkem 80. let a přelomem století snížila přibližně o polovinu. Výzkumníci z Harvardovy univerzity následně v roce 2022 zdokumentovali souvislost mezi tímto úbytkem obojživelníků a nárůstem případů malárie v této středoamerické zemi. Obojživelníci totiž přirozeně regulují populace komárů, kteří jsou přenašeči této nemoci.

Biodiverzita chrání lidské zdraví díky takzvanému efektu ředění. Při větší rozmanitosti druhů se patogeny nemocí přenosných ze zvířat na člověka „rozředí“ mezi více hostitelů, z nichž mnozí nejsou vhodnými přenašeči nemocí na lidi. Při nižší druhové rozmanitosti se zvyšuje pravděpodobnost přenosu těchto infekcí na člověka.

Ztráta diverzity je vážný problém a již citovaná studie potvrdila, že lidská činnost je zásadní příčinou celého problému. Co s tím chtějí státy udělat?

V rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti již spolupracuje 196 států světa. Chybí Vatikán a Spojené státy. Washington úmluvu podepsal, ale nikdy ji neratifikoval. Státy v rámci této úmluvy pravidelně přijímají dílčí plány, které stanovují cíle pro konkrétní časová období. Nejnovější takový plán je Kunmingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost z roku 2022.

Ten stanovil ambiciózní cíle. Například účinně chránit 30 procent nejzachovalejších oblastí do konce desetiletí, obnovit 30 procent poškozených ekosystémů a významně navýšit finanční prostředky určené na ochranu.

Podobné sliby však zazněly již v roce 2010 na summitu v Nagoji. Tehdy se státy zavázaly „zvrátit negativní trendy“, což by podle odborníků vyžadovalo vydávat na záchranu rostlinných a živočišných druhů stovky miliard dolarů ročně. Nejambicióznější plán, odhadovaný na 2,3 bilionu dolarů ročně, měl do roku 2050 dokonce nastartovat růst biodiverzity.

Realita je však mnohem střízlivější. Hodnotící zpráva OSN z roku 2020 konstatuje, že se podařilo částečně splnit pouze šest z dvaceti cílů, a to ještě ne zcela. Místo slibovaných stovek miliard na ochranu bylo vynaloženo jen 80 až 90 miliard dolarů, zatímco na iniciativy poškozující životní prostředí směřovalo pětinásobné množství prostředků.

Ne všechno je černé. Zpráva OSN například zmiňuje dvacet milionů čínských zemědělců, kteří dokázali snížit používání umělých dusíkatých hnojiv, některé státy úspěšně potlačily nelegální rybolov a třeba Guatemala začala odměňovat vlastníky půdy za obnovení lesů původními druhy.

Pět let stará zpráva OSN nesla název „Lidstvo na křižovatce.“ Na ní stojíme dál. Jen času je zase o něco méně a v určitý okamžik už problém nepůjde zastavit. Nová, již citovaná studie publikovaná v Nature, ukázala, že v oblastech ovlivněných člověkem je druhová rozmanitost o pětinu nižší než v méně narušených regionech, což jen potvrzuje naléhavost problému. Jak si povzdechl již v 60. letech zakladatel WWF Peter Scott, bez radikální změny přístupu možná skutečně pomůže jen investovat víc peněz do kondomů.